Přinejmenším v posledním desetiletí, ale spíše už daleko dříve, je české koncertní publikum svědkem dosud dříve nevídaného fenoménu. Na pódiiích se nám představuje stále více skvělých českých interpretů špičkové úrovně, postupně dosahujících vrcholné světové kvality. Přičemž každý má svou nezaměnitelnou podobu a způsob uměleckého vyjadřování, tedy žádná šablona sériové výroby šperků, ale co kus, to jedinečný originál. To platí jak o komorních souborech, tak o sólistech, a mnozí z nich se stále častěji úspěšně prolínají nejen těmito oběma, ale i více oblastmi současně. Skvělých houslistů „nadnárodní“ úrovně jsme asi nikdy neměli v naší historii tolik najednou, jako v současnosti. Je to kromě jiného - a především - zásluhou pečlivé, obětavé a dlouhodobé práce několika vynikajících pedagogů, jejichž nejzřejmější současnou špičkou je dnes nesporně prof. Ivan Štraus. Mezi téměř desítkou našich současných houslistů světové úrovně zase stále častěji vyniká talent a umění Josefa Špačka.

Česká filharmonie vystoupí na přelomu října a listopadu v prestižních sálech Spojených států amerických s koncerty inauguračního turné šéfdirigenta a hudebního ředitele Semjona Byčkova. Během něho zahraje první český orchestr v Londýně, New Yorku, Washingtonu, Chicagu, San Francisku a dalších amerických městech, aby ho koncem listopadu uzavřel rezidencí ve vídeňském Musikvereinu. Česká filharmonie si těmito koncerty zároveň připomíná 100. výročí založení Československa.

„Ó srdce mé věř, nic z toho nevymizí…“ (O Glauber, mein Herz! Es geht dir nichts verloren!) Jeden z incipitů Druhé symfonie c moll, která dostala název „Vzkříšení“, jenž se mi vracel po koncertu České filharmonie 10. října 2018. „Národní“ orchestr zahájil 123. sezonu výborně – je dobře rozehraný, koncentrovaný a zdá se i natěšený na výzvy, které jej v následujících měsících čekají. Po tom, co jsem slyšel, myslím můžeme s důvěrou čekat, že nevymizí bělohlávkovská důslednost v přípravě, snaha dostat se definitivně do širší světové elity, ničení rutiny a každodenní péče o kultivovanost zvuku a špičkovou techniku, otevřenost vůči dirigentům i sólistům.

Těžko si představit zajímavější závěr komorní série Dvořákovy Prahy kurátorky Sharon Kam. Pondělí 17. září se zapíše do análů festivalu; byl to zásadní přínos do pražské koncertní sezony 2018/2019. Žádný nekonfliktní Mozart nebo Dvořák, Dvořákovu síň Rudolfina zaplavila geniální hudba Arnolda Schönberga a Oliviera Messiaena, „dvě základní, ale kontrastní komorní díla 20. století“, jak napsala Sharon Kam v programu koncertu. Smyčcový sextet Zjasněná noc jde rozvolňováním tonality na hranu možného. Ve své době budil kontroverzní emoce a platí to v podstatě i pro dnešní publikum. Naštěstí pondělní auditorium bylo poučené, vstřícné i vděčné.

První koncert České filharmonie po Pražském jaru doznal několika proměn. Nakonec se na pódiu Dvořákovy síně sešli 6. 6. zástupci umělecky silných nových tuzemských generací - houslista Josef Špaček, pianista Martin Kasík a dirigent Jakub Hrůša. Zazněly tři skladby. Jedna lepší než druhá. 

Jako bývalý houslista, v 70. letech neúspěšně bojující s profesní nemocí, přiznávám, že jsem coby milovník tohoto nástroje zaujatý. Dokonce si myslím, že emoce dokáže vyjádřit přesvědčivěji než lidský hlas, čímž nezpochybňuji úsloví, že jakýkoli nástroj má zpívat, a metaforu, že melodie má působit jako lidský hlas. Přesto srovnám-li vedení melodie u největších mistrů houslí a slavných pěvců, často dávám přednost subtilním houslím. Čtvrtý dubnový týden se uskutečnily v Praze dva koncerty, které by se daly označit jako „chvála houslí“.

Nezisková organizace Dejme dětem šanci poskytuje komplexní pomoc konkrétním dětem a mladým lidem z dětských domovů v celé České republice zejména na jejich cestě do samostatného života. Spolupracuje se 40 dětskými domovy a ve stálých projektech má průběžně zařazeno přes 250 dětí.

V mediálním stínu Smetanovy Litomyšle stojí už čtyřicet let, dle mého mínění do jisté míry neprávem, jiný východočeský festival – Pardubické hudební jaro. Patří mezi kvalitní české festivaly, jež přispívají k vysoké úrovni kulturního života a jejichž význam pře­sahuje hranice regionu. Jubilejní festival se odehraje na několika místech Pardu­bicka od 4. března do 6. května. Otázky jsem směřoval k řediteli festivalu Josefu Krečmerovi.

Houslista Josef Špaček v pondělí 15. ledna vystoupil v Domě kultury města Ostravy s klavíristou Miroslavem Sekerou. Koncert se uskutečnil v rámci řady sólových recitálů Janáčkovy filharmonie. Takto zaplněný sál se v Ostravě na komorním koncertě zažije jen zřídka. Naposledy se to povedlo Lukášovi Vondráčkovi minulý rok na Janáčkově máji, ale krátce před sedmou hodinou je na tom Josef Špaček téměř srovnatelně.

Na třetím benefičním koncertu Institutu Bohuslava Martinů představil 20. listopadu jeho ředitel a spolueditor Aleš Březina pátý svazek Souborného vydání díla Bohuslava Martinů. Vydalo jej nakladatelství Bärenreiter a obsahuje Smyčcové kvartety č. 4 – 7, které Martinů složil mezi lety 1937 a 1947.