Aktuality - časopis Harmonie

Podnětný i zábavný Kašlíkův Krakatit v Národním

Hřebec, jenž v divém cvalu pádí po horizontu malebně vykroužené krajiny prezentované nahým ženským tělem, je tím nejvýraznějším erotickým akcentem, který přinesla inscenace opery Krakatit Václava Kašlíka, nastudované pro Národní divadlo Praha režisérkou Alicí Nellis. Jako celek je erotická vrstva prostupující Čapkův antiutopistický román nicméně v operním tvaru do značné míry potlačena a její divoká smyslnost sterilizována – dlužno dodat, že tak je tomu už u Václava Kašlíka, který ostatně ve svém operním zpracování vycházel mnohem více z filmové verze Krakatitu z dílny Otakara Vávry z roku 1948 než z Čapkova románu.

Stará hudba v Praze: tři různé úhly pohledu

Marek Štryncl prokázal hledačskou odvahu už mnohokrát – z nedávné doby připomeňme aspoň stavbu převozného barokního divadla (od svého dokončení už mnohokrát velmi dobře využitého), nastudování a nahrávky symfonií Antonína Dvořáka na dobových nástrojích a v souladu s dobovými interpretačními zvyklostmi, a plán rekonstrukce slavnosti Phasma Dionysiacum, která se na Pražském hradě v prostoru Staré sněmovny odehrála před čtyřmi sty lety, 5. února 1617 (4. a 5. února se k tomuto výročí v Praze konala mezinárodní konference, za účasti obecných historiků, muzikologů, teatrologů, specialistů na dobový tanec a

Korunovační kantáta Leopolda Koželuha po 225 letech (ve světle doby a interpretace)

Interpretace klasicistního hudebního díla je otázkou filosofického postoje. To je konstatování znějící jako ohraná fráze, kterou lze aplikovat obecně na provádění jakékoli umělecké hudby. Pro hudební klasicismus se však jedná o specifický požadavek, který tuto epochu činí přelomovou. Autor od druhé poloviny 18. století hledá řád na pouti k periodické formě, cizeluje harmonii do průzračnosti, až by se mohlo zdát, že klasicismus je svým odmítáním komplikovaných hudebních struktur vývojovým krokem zpět. Tato hudební epocha se však vydala jiným směrem a z hlediska dobové estetiky, která tehdy pozvolna zaujímala pozice samostatného

FOK pod vedením Marka Štilce uvede obnovenou premiéru Koželuhovy Korunovační kantáty

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK uvede 31. ledna v kostele sv. Šimona a Judy v obnovené premiéře Korunovační kantátu Leopolda Koželuha z roku 1791. Ta vznikla u příležitosti korunovace Leopolda II., pro niž také Wolfgang Amadeus Mozart složil operu La Clemenza di Tito. Korunovace byla symbolem mnoha nadějí rodící se české společnosti a jejích státoprávních nároků. Kantátu v novém nastudování po 226 letech pod vedením Marka Štilce provede s FOK soubor Martinů Voices a sólisté Kristýna Vylíčilová, Josef Moravec a Tomáš Kořínek.

„Jako nějaká bosorka“ – Její pastorkyňa v libereckém Divadle F. X. Šaldy

Komu se líbila inscenace Foersterovy opery Eva v nastudování operního souboru libereckého Divadla F. X. Šaldy (Cena kritiků za nejlepší inscenaci na festivalu OPERA 2015), má od včerejška možnost navázat v Liberci další operou na realistický námět Gabriely Preissové – Janáčkovou Její pastorkyňou v podání víceméně totožného realizačního týmu. Stejně, jako v případě Evy, i tentokrát se mladá režisérka Linda Keprtová rozhodla pro pojetí postavené na propracovaném hereckém ztvárnění postav a rozvinutí jejich motivací na pozadí strohé, náznakové scény.

Chytračka a Měsíc přístupné všem

Uvedení dvou oper Carla Orffa v Národním divadle je jistě zajímavým dramaturgickým počinem, který provází velmi dobré hudební nastudování. Režijní uchopení navazuje v případě Chytračky na scénickou estetiku 20. a 30. let, v případě Měsíce zasazuje režie děj opery do bývalého NDR. Přístupnost Orffovy hudby se snoubí s vtipnou a sdělnou režií a s velmi dobrými hereckými výkony pěvců. Druhá půlka měsíce se však místy pohybuje na hranici vtipu a bizarnosti a přehnané snahy o originalitu. Přesto – není to snad jedna z možností, jak ztvárnit zvrácené podsvětí? Jako oživlé symboly komunistického režimu?

Mozartovo Requiem v Litomyšli

17. červen 2016 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Mozartovo Requiem v Litomyšli

Mozartovu operu nemá Smetanova Litomyšl letos shodou okolností na programu žádnou, ale jeho jubilejní rok přesto připomíná velmi pěkně. V úvodním koncertu mezinárodního operního festivalu zazněla vedle Beethovenova Trojkoncertu Mozartova Pražská symfonie a „pražská“ árie Bella mia fiamma, o týden později bylo na programu jeho Requiem.

Písňový večer v Národním divadle – úžasný zážitek, jakých není mnoho

Otcem dobrého koncertu je dobrá myšlenka. Ta stála jistě i u zrodu sobotního písňového koncertu sólistů opery Národního divadla, který navazuje na předešlé symfonické a pěvecké koncerty pocházející z dramaturgické dílny uměleckého ředitele opery Petra Kofroně. Tyto koncerty jsou patrně nejen pracovním osvěžením pro členy orchestru, ale i také pro publikum, které si ovšem na tyto typy akcí v opeře

Slavík a Jolanta – pohádky bez lesku

Stravinského Slavík a Čajkovského Jolanta – dvě ruské miniopery, dva dramaturgicky zajímavé kusy uvedené v jednom večeru v historicky prvním scénickém provedení na scéně Národního divadla navíc v době, kdy Čajkovského Jolanta zažívá ve světě plnohodnotnou rehabilitaci. Národní divadlo navázalo tímto krokem na v minulé sezóně započatou zajímavou dramaturgickou linii „ruských oper“ – tu však v současné inscenaci přebíjí neukotvené režijní pojetí a nevyrovnané pěvecké výkony.

Marketa Lazarová jako oratorium

12. říjen 2015 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Marketa Lazarová jako oratorium

Kardinální otázka u projektu Petra Ostrouchova Zdeněk Liška: Marketa Lazarová, v premiéře představeného 9. října ve Fóru Karlín v rámci festivalu Struny podzimu, zní: může v tomto konkrétním případě fungovat hudba oddělená od filmu „samonosně“?

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.