Na scéně Národního divadla budou 20. a 22. ledna provedena mimořádná vokálně-symfonická díla dvou ruských skladatelů, Sergeje Rachmaninova a Igora Stravinského. Společným jmenovatelem programu je fakt, že jde o ruské autory, kteří našli osobní i tvůrčí svobodu a zadostiučinění až v emigraci.

Hned ve dvou německých městech oplývajících nebývalou hudební historií a krásou lze právě v tento podzim zhlédnout představení opery Trójané Hectora Berlioze. V Norimberku se do práce pustil dirigent Marcus Bosch spolu s kontroverzním režisérem Calixtem Bieitem, operní dům v Drážďanech vsadil na nám známého dirigenta Johna Fioreho a na ve Spojených státech amerických narozenou režisérku Lydii Steier. Co může divák očekávat při návštěvě Semperoper, to si povězme nyní.

Po třech letech přivítá Národní divadlo novou představitelku Carmen ve stejnojmenné opeře Georgese Bizeta. Po Kateřině Jalovcové se v roli temperamentní Cikánky představí další přední mezzosopranistka mladší generace Václava Krejčí Housková. Její první účinkování v Národním divadle v této roli zažijí diváci již ve středu 22. října 2014 a to pod taktovkou dirigenta Zbyňka Müllera. Jednatřicetiletá pěvkyně debutovala před pražským publikem v dubnu letošního roku v roli Lapáka v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky...

Vážený pane šéfe Opery Národního divadla, možná to pro Vás bude překvapení, ale ve světě je hodně specialistů na český operní repertoár. Tedy pokud za specialistu považujeme prostě toho pěvce, který roli umí ztvárnit na vysoké úrovni. Kdo ovšem sleduje hrací plány světových scén, tak zjistí, že mezi nimi nejsou (až na naprosté výjimky) Češi. Asi to o něčem svědčí...

Podrobnou kritiku Fibichova Pádu Arkuna, kterého v premiéře uvedlo před několika dny pražské Národní divadlo, přineseme v listopadové HARMONII. Dovolím si ale několik málo postřehů z premiéry, která bohužel nebyla tak hojně navštívená, jak by si taková inscenace zasloužila. To, že zařadila naše první operní scéna na repertoár neznámou operu nehraného autora, je jistojistě ohromně potěšující a záslužné, zvlášť když jde o Zdeňka Fibicha, velikána, jehož hudba bohužel zestárla a "zraritněla" tak rychle, jak jí to 20. století dovolilo. Přesto se dnešního

Otevřený dopis uměleckého ředitele Opery Národního divadla a Státní opery Petra Kofroně. Přečetl jsem si Vaši recenzi na inscenaci Pád Arkuna v ND, uveřejněnou na idnes.cz dne 10. 10. 2014. „Velekněz Dargun by měl být nejspíš impozantní postava s mocným hlasem ve wagnerovském duchu, ale basista David Szendiuch vlastně jen polohlasem monotónně mluvil. Lépe na tom nebyli Roman Janál coby křesťan Absalon ani Dana Burešová jako Helga a dnes už ani Eva Urbanová, která se v roli pohanské kněžny Radany se zbytky hlasu snaží násilím...

Po více než osmdesáti letech se na jeviště Národního divadla vrací poslední opera Zdeňka Fibicha na libreto jeho spolupracovnice a partnerky Anežky Schulzové Pád Arkuna. Monumentálně tragické dílo uvedené poprvé v roce 1900, které odkazuje k střetu křesťanských Dánů a pohanských Slovanů ve 12. století, se odehrává na pobřeží Baltského moře a na dnešním severoněmeckém ostrově Rujana. Dílo složené z prologu Helga a tříaktové opery Dargun nově hudebně nastudoval americký dirigent a současný hudební ředitel Norské opery...

Zpráva o uvedení dvou cyklů kompletního Wagnerova Ringu na naší první operní scéně dávala tušit, že v čele orchestru a sboru Národního divadla, s obsazením, režií a scénou hostující Deutsche Oper am Rhein z Düsseldorfu-Duisburgu, musí stát muž dramatické síly a velkého rozmachu, schopný unést nápor tohoto monumentálního díla.

Celoroční mediální kampaň Národního divadla, obsahující sdělení, že se poprvé v tomto divadle bude uvádět Wagnerova tetralogie Prsten Nibelungův, vyústila v trojí cyklus představení: veřejné generálky, premiéry a pražskojarní reprízy.

Amerického dirigenta Johna Fiora poznalo pražské publikum před šesti lety, společně se souborem Deutsche Oper am Rhein, který v Národním divadle uvedl Wagnerovu tetralogii Prsten Nibelungův.