Sobota 22. května nabídla nádherně slunečné jarní počasí. Kdo nebyl v přírodě, nešel z Prahy do Prčic, nebyl na vodě, pod vodou, v lese či na zahradě a dal přednost, třeba jen zčásti, Víkendu komorní hudby Pražského jara, byl sice podivínem (bohužel jich mnoho dost), ale čas nepromarnil. Já byl dokonce takovým „exotem“, že jsem dal přednost všem třem  denním koncertům. Byla to hudební setkávání, která mi přinesla zajímavé poznávací zážitky i emocionálně a duchovně oblažující okamžiky.