Rossiniho Lazebník sevillský je svým způsobem past. Měl by ho obloukem obejít ten, kdo nemá příliš smyslu pro humor. Záchytné body pro dynamizaci jevištních akcí v něm sice jsou, avšak právě s nimi se musí zacházet přeopatrně a s citem pro překvapivou pointu. Nabízí tedy mnoho, ale vyžaduje ještě víc. Měl by plynout jaksi samozřejmě, lehce, živě a zábavně, přitom precizně a s patřičným hudebním briem. Domnívám se, že některé komické opery a opery založené na konverzačním principu by měly být obecenstvu slovně srozumitelné. Lazebník tedy jedině v češtině – těch recitativů co tam je! Rosina ve své árii sděluje Almavivovi věci více než podstatné…!?

Opera Národního divadla pokračuje ve své aktuální sezoně další ze svých plánovaných jedenácti premiér: 7. října uvede Rossiniho Lazebníka sevillského, který je jednou z nejúspěšnějších operních komedií. Pod režijním vedením Magdaleny Švecové a pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka se divákům představí Petr Nekoranec, Adam Plachetka, Jiří Sulženko, Arnheiður Eiríksdóttir a řada dalších.

Letošní Festival Janáček Brno zažil jeden ze svých vrcholů těsně před zákazem zpěvu (stav nouze platí od pondělí 5. řijna 2020). Janáčkovu Její pastorkyňu režírovanou Martinem Glaserem uvedli v Janáčkově divadle v sobotu 3. října a na neděli 4. října se divadlu podařilo přeložit plánovanou pondělní reprízu. V roli Kostelničky v sobotu hostovala slavná finská pěvkyně Karita Mattila. Přestup z role Jenůfky do role Kostelničky s ní před čtyřmi lety připravoval ještě dirigent Jiří Bělohlávek (koncertně s Českou filharmonií v Praze v dubnu 2016) a má ji nastudovanou parádně. Patří k těm cizincům, kteří předvedou svou roli v krásné češtině s jen sotva znatelnými nedokonalostmi.

Po streamingu Smetanovy Libuše v režii Jana Buriana v minulé sezoně vybralo Národní divadlo pro druhý živý přenos další Smetanovo dílo – tentokrát půjde o inscenaci Dalibora, kterou na konci minulé sezony zrežíroval Jiří Nekvasil a scénicky připravil Daniel Dvořák. Live streaming představení proběhne ve čtvrtek 12. března od 19.00 na platformě ARTE Opera Season a bude i tentokrát přenášen na projekční plátno umístěné přímo na náměstí Václava Havla.

Tramvaj. Dopravní prostředek, ale také společenství lidí sdílejících společný prostor na základě potřeby přesunout se z bodu A do bodu B. Každý nastupuje s vlastními myšlenkami, únavou, zkušenostmi. Za okny jim ubíhá krajina, někdo z cestujících ji zná nazpaměť, jiný je tu nováčkem. Sledování věcí venku vzbuzuje v lidech uvnitř vzpomínky, stesk, rozhořčení a další emoce. Tramvaj je tedy z hlediska dramatického zajímavým materiálem. Vlak nabízí něco podobného, ovšem ve srovnání s ním je cesta tramvají zhuštěnější, což ocení dramaturgie. Linka spojující od počátku 50. let Liberec s Jabloncem nad Nisou v sobě spojuje kvality městské hromadné dopravy a vlaku, protože během necelé půlhodiny projede poměrně různorodým prostředím. Právě tam se před lety zrodila myšlenka básníka Pavla Novotného zachytit zážitek z jízdy touto tramvajovou linkou a myšlenky jejích cestujících. Vybaven nahrávacím zařízením a společností lidí ochotných vyprávět o nejrůznějších věcech, pořídil množství materiálu, který pak porůznu předčítal, vydal tiskem a v roce 2011 proměnil v radiofonickou koláž Tramvestie. V ní se hlasy vypravěčů reflektujících ubíhající krajinu a neřízeně vzpomínajících, co se jim na kterém rohu přihodilo, mísí s hluky vozu, vrzáním dveří a ohlašováním stanic.

První brněnská operní premiéra roku 2019 patří dílu Giuseppe Verdiho, se kterým dosáhl jednoho z uměleckých vrcholů své tvorby. Don Carlos je mistrným spojením velkolepých sborových scén a intimního dramatu několika málo postav. Inscenace v režii Martina Glasera a hudebním nastudování Jaroslava Kyzlinka je teprve čtvrtým uvedením Dona Carlose v historii Janáčkova divadla a poprvé v kompletní pětiaktové verzi. Premiéra je naplánována na 2. února, následují představení 3., 14. 23. a 24. února, s dalšími uvedeními 2. března a 7. dubna 2019.

Mezinárodní hudební festival věnovaný dílu Leoše Janáčka vstupuje již do 6. ročníku. Diváky letos čeká kompletní uvedení Janáčkova jevištního díla v podání předních zahraničních souborů, světových tvůrců, jakými jsou Ivo van Hove, Robert Carsen, Kornél Mundruczó nebo Alvis Hermanis i všech třech českých národních divadel. Přehlídku zahájí dne 17. listopadu od 19:00 v Národním divadle Brno premiéra opery Příhody lišky Bystroušky v nové inscenaci režiséra a uměleckého šéfa Janáčkovy opery NdB Jiřího Heřmana. 

V plné scénické podobě uvidíme novou pražskou inscenaci Smetanovy Libuše až při premiéře v Národním divadle v polovině září, ale i její předběžné slavnostní uvedení na festivalu Smetanova Litomyšl – jakýsi náhled, preview – naznačuje, že se toto dílo dá inscenovat, aniž by z něho trčela jen pověstná sošnost a zdlouhavost.

Poslední premiérou brněnské Janáčkovy opery bude Mozartova Così fan tutte v režii mladé činoherní režisérky Anny Petrželkové a v hudebním nastudování Jakuba Kleckera. S výjimkou hostujícího polského tenoristy Karola Kozlowského v roli Ferranda se v hlavních rolích představí především sólisté brněnského ansámblu Pavla Vykopalová, Jana Šrejma Kačírková, Václava Krejčí Housková, Roman Hoza nebo Jiří Sulženko.

Slova dojetí, která Dvořák pronesl po svém prvním provedení Stabat mater v Kroměříži, dobře vystihují jeho vztah k tomuto městu a přátelům, kteří v něm žili. Byl to zejména advokát a hudební organizátor v Kroměříži (ale především skladatelův oddaný přítel) Emil Kozánek, kterého Dvořák často navštěvoval a při těchto příležitostech dirigoval v Kroměříži svá díla (v roce 1886 Stabat Mater, 1891 Svatá Ludmila, 1892 Requiem). Styky udržoval Dvořák také s jeho bratrem Karlem, který jako sbormistr pěveckého spolku Moravan nacvičil s tímto sborem v roce 1886 již zmíněném kroměřížské provedení Stabat Mater, které pak Dvořák dirigoval.