Po streamingu Smetanovy Libuše v režii Jana Buriana v minulé sezoně vybralo Národní divadlo pro druhý živý přenos další Smetanovo dílo – tentokrát půjde o inscenaci Dalibora, kterou na konci minulé sezony zrežíroval Jiří Nekvasil a scénicky připravil Daniel Dvořák. Live streaming představení proběhne ve čtvrtek 12. března od 19.00 na platformě ARTE Opera Season a bude i tentokrát přenášen na projekční plátno umístěné přímo na náměstí Václava Havla.

Tramvaj. Dopravní prostředek, ale také společenství lidí sdílejících společný prostor na základě potřeby přesunout se z bodu A do bodu B. Každý nastupuje s vlastními myšlenkami, únavou, zkušenostmi. Za okny jim ubíhá krajina, někdo z cestujících ji zná nazpaměť, jiný je tu nováčkem. Sledování věcí venku vzbuzuje v lidech uvnitř vzpomínky, stesk, rozhořčení a další emoce. Tramvaj je tedy z hlediska dramatického zajímavým materiálem. Vlak nabízí něco podobného, ovšem ve srovnání s ním je cesta tramvají zhuštěnější, což ocení dramaturgie. Linka spojující od počátku 50. let Liberec s Jabloncem nad Nisou v sobě spojuje kvality městské hromadné dopravy a vlaku, protože během necelé půlhodiny projede poměrně různorodým prostředím. Právě tam se před lety zrodila myšlenka básníka Pavla Novotného zachytit zážitek z jízdy touto tramvajovou linkou a myšlenky jejích cestujících. Vybaven nahrávacím zařízením a společností lidí ochotných vyprávět o nejrůznějších věcech, pořídil množství materiálu, který pak porůznu předčítal, vydal tiskem a v roce 2011 proměnil v radiofonickou koláž Tramvestie. V ní se hlasy vypravěčů reflektujících ubíhající krajinu a neřízeně vzpomínajících, co se jim na kterém rohu přihodilo, mísí s hluky vozu, vrzáním dveří a ohlašováním stanic.

První brněnská operní premiéra roku 2019 patří dílu Giuseppe Verdiho, se kterým dosáhl jednoho z uměleckých vrcholů své tvorby. Don Carlos je mistrným spojením velkolepých sborových scén a intimního dramatu několika málo postav. Inscenace v režii Martina Glasera a hudebním nastudování Jaroslava Kyzlinka je teprve čtvrtým uvedením Dona Carlose v historii Janáčkova divadla a poprvé v kompletní pětiaktové verzi. Premiéra je naplánována na 2. února, následují představení 3., 14. 23. a 24. února, s dalšími uvedeními 2. března a 7. dubna 2019.

Mezinárodní hudební festival věnovaný dílu Leoše Janáčka vstupuje již do 6. ročníku. Diváky letos čeká kompletní uvedení Janáčkova jevištního díla v podání předních zahraničních souborů, světových tvůrců, jakými jsou Ivo van Hove, Robert Carsen, Kornél Mundruczó nebo Alvis Hermanis i všech třech českých národních divadel. Přehlídku zahájí dne 17. listopadu od 19:00 v Národním divadle Brno premiéra opery Příhody lišky Bystroušky v nové inscenaci režiséra a uměleckého šéfa Janáčkovy opery NdB Jiřího Heřmana. 

V plné scénické podobě uvidíme novou pražskou inscenaci Smetanovy Libuše až při premiéře v Národním divadle v polovině září, ale i její předběžné slavnostní uvedení na festivalu Smetanova Litomyšl – jakýsi náhled, preview – naznačuje, že se toto dílo dá inscenovat, aniž by z něho trčela jen pověstná sošnost a zdlouhavost.

Poslední premiérou brněnské Janáčkovy opery bude Mozartova Così fan tutte v režii mladé činoherní režisérky Anny Petrželkové a v hudebním nastudování Jakuba Kleckera. S výjimkou hostujícího polského tenoristy Karola Kozlowského v roli Ferranda se v hlavních rolích představí především sólisté brněnského ansámblu Pavla Vykopalová, Jana Šrejma Kačírková, Václava Krejčí Housková, Roman Hoza nebo Jiří Sulženko.

Slova dojetí, která Dvořák pronesl po svém prvním provedení Stabat mater v Kroměříži, dobře vystihují jeho vztah k tomuto městu a přátelům, kteří v něm žili. Byl to zejména advokát a hudební organizátor v Kroměříži (ale především skladatelův oddaný přítel) Emil Kozánek, kterého Dvořák často navštěvoval a při těchto příležitostech dirigoval v Kroměříži svá díla (v roce 1886 Stabat Mater, 1891 Svatá Ludmila, 1892 Requiem). Styky udržoval Dvořák také s jeho bratrem Karlem, který jako sbormistr pěveckého spolku Moravan nacvičil s tímto sborem v roce 1886 již zmíněném kroměřížské provedení Stabat Mater, které pak Dvořák dirigoval.

Ve Smetanově síni Obecního domu v Praze otevřel koncert Symfonického orchestru hl.m.Prahy FOK tradičně Velikonoční svátky oratoriem Antonína Dvořáka Stabat mater. Od zahájení velikonoční tradice uvádění jedné z nejznámějších duchovních skladeb tímto tělesem v r.1992 uplynulo už čtvrtstoletí a na slavnostní atmosféře ve Smetanově síni to bylo patrné nejen na pódiu, ale také v auditoriu. Počátek Velikonoc na Zelený čtvrtek s překrásným Dvořákovým Stabat mater souzní zcela samozřejmě a jak Symfonický orchestr FOK, tak jisté vedení dirigenta Jiřího Maláta, který se k orchestru vrací ze svých zahraničních angažmá, prokázali dlouholetou

Stabat mater Antonína Dvořáka – jedno z vrcholných děl světového oratorního repertoáru, emočně i hudebně nabitá skladba pro čtyři sólisty, sbor a orchestr – a Bachovský večer souboru Collegium Marianum, to je nabídka Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK pro období Velikonoc. 

V třetím lednovém týdnu rozezněla prostory Besedního domu v Brně britská nebo britskými ostrovy inspirovaná hudba. Druhý abonentní koncert z řady Filharmonie doma II otevřela pod taktovkou Roberta Kružíka romantická předehra Hebridy op. 26 Felixe Mendelssohna Bartholdyho inspirovaná návštěvou Fingalovy jeskyně na ostrově Staffa ve Skotsku. Šest písní na verše anglických básníků Dmitrije Šostakoviče v ruském  překladu Borise Pasternaka a Samuila Maršaka  pro bas a komorní orchestr jsou zajímavou a přesto zřídkakdy hranou pozoruhodností písňového repertoáru. Vznikly v době Šostakovičovi evakuace roku 1942 a v roce 1971 byly přepracovány do komorní podoby. Svou křehkou instrumentací, tajemnem, tragikou, ironií a groteskou reprezentují svým způsobem jakousi summu skladatelova kompozičního stylu. V interpretaci Jiřího Sulženka vyzněly velmi pěkně. První půli koncertu uzavřely noblesní Dvorské tance z opery Gloriana op. 53 Benjamina Brittena.