Kritiky - časopis harmonie

Jiří Heřman o proměně člověka

Národní divadlo Brno plánovalo na zelený čtvrtek premiéru Řeckých pašijí Bohuslava Martinů. Ta je ze známých důvodů odložena, nadčasové téma opery ale určitě vydrží do příštího termínu. Režisérem je Jiří Heřman, který přijal pozvání k mikrofonu Harmonie.

Plynutí času v Růžovém kavalírovi

Růžový kavalír, přepůvabná, sršatá i sentimentální komická opera Richarda Strausse, patří k těm dílům, která se na našich jevištích objevují opravdu velmi zřídka. V Brně jej viděli před šestatřiceti lety pod taktovkou Jiřího Pinkase a za režie Ilji Hylase. V hledišti jsem zahlédla pana Richarda Nováka, který byl tenkrát svérázným baronem Ochsem a tehdejší Žofii Jaroslavu Janskou, která se střídala s Natálií Romanovou. Hráli tehdy v českém překladu režiséra Karla Jerneka. Růžový kavalír je  konverzační opera a velmi u ní záleží na srozumitelnosti replik, které jsou neskonale trefné. Přesto, že chápu tendenci k téměř výlučnému uvádění oper v originálním jazyce libreta, nemohu se ubránit pocitu, že kdyby čeští diváci více rozuměli těm vtipným jemnostem úžasného Hofmannsthalova textu, cítili by se jistě mnohem lépe. Opera je to velmi dlouhá a titulky nad jevištěm obecenstvu přece jenom značně omezují jeho bezprostřední divadelní vnímání. Musím se přiznat, že v tomto případě bych se přikláněla k paličskému řešení a použila bych ve prospěch konciznější divadelnosti večera odlehčující „elegantní škrty“. Ano, myslím to naprosto vážně.

Hry o Marii deset let po premiéře

I kdyby Bohuslav Martinů za celý svůj život nenapsal nic jiného než dvě a půl hodiny hudebního miráklu otitulovaného jako Hry o Marii, zasloužil by si místo vedle velkých hudebních dramatiků dvacátého století. Způsob, jakým se chopil zdánlivě nesourodých materiálů (staroufrancouzská liturgická hra, vlámská hra, moravská lidová poezie, středověký mirákl...) a stvořil z nich čtyřdílné podobenství o boji duše s tělem, prostor pro velkou divadelní podvíanou a především hudbu naléhavě oslovující emoce, sluch i intelekt posluchače, fascinuje od své premiéry v roce 1935.

Soutěž o lístky na Hry o Marii

24. březen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Soutěže
Soutěž o lístky na Hry o Marii

Národní divadlo Brno připravilo na duben dvě reprízy opery Bohuslava Martinů Hry o Marii v nastudování a vedení Jakuba Kleckera a režii Jiřího Heřmana. Ve čtveřici podobenství o hříchu a odpuštění se představí Markéta Cukrová, Igor Loškár, Jan Šťáva, Andrea Široká či Petr Levíček. Čtyři z vás mohou vyhrát po dvou vstupenkách na reprízu v úterý 16. dubna v Janáčkově divadle. Své odpovědi zasílejte do 31. března na adresu michaela@muzikus.cz.

Něžná i jedovatá. Brněnská Bystrouška má oporu v orchestřišti

S Janáčkem se v českých divadlech neexperimentuje. Alespoň ne v posledním roce. Pražské Národní divadlo v březnu zahájilo sérii premiér v rámci janáčkovského roku Výlety Páně Broučkovými v režii Slávy Daubnerové, která si nepomáhala žádnou aktualizací nebo ideovou nadstavbou, snad jen výraznými vizuálními prvky, což jí odborná veřejnost příliš netolerovala. V říjnu se v Ostravě hrál Osud režírovaný Jiřím Nekvasilem. Jedna z Janáčkových méně hraných a méně povedených oper (pan režisér by mi v otázce povedenosti oponoval) se tam hrála se vší důvěrou v kvality díla, s pokorným výkladem poctivého divadelníka.

Janáčkova opera NdB slaví výročí české státnosti Smetanovou Libuší

Janáčkova opera Národního divadla Brno se po úspěšné inscenaci Gounodova Fausta a Markéty vrací do prostor pavilonu P na Brněnském výstavišti, aby zde operou Libuše Bedřicha Smetany oslavila vznik samostatného československého státu. Právě této zásadní události našich dějin je věnována první operní premiéra této sezóny v režii uměleckého šéfa opery Jiřího Heřmana a hudebním nastudování dirigenta Roberta Kružíka.

Brněnský Faust a Markéta pro pokročilé

Budova Janáčkovy opery se v této sezóně opravuje a na její představení chodí diváci především do Mahenova divadla. Pro uvedení Fausta a Markéty Charlese Gounoda na libreto Julese Barbiera a Michela Carré nicméně inscenační tým pod vedením uměleckého šéfa Jiřího Heřmana zvolil zcela netradiční zasazení. Sobotní premiéra proběhla v obří prostoře Pavilonu P brněnského výstaviště. V gigantické kovové hale vybudovali organizátoři stupňovitou tribunu, před kterou se do všech stran otevíral nezměrný potemnělý prostor soustředěný kolem světelného kruhu. Prostor děje (scénograf Pavel Svoboda) sice po většinu času vymezovaly jednoduché pohyblivé kulisy (stěna s okny Markétina domku, stěna se zrcadlem, portál či věžové „tubusy“ s točitými schodišti), nicméně režie využívala celý prostor haly a doplňovala děj v popředí postavami či sborem pohybujícím se kdesi v dálce, takřka na hranici dohledu diváků. Orchestr byl umístěn v dřevotřískové „ohradě“ napravo od a v úrovni „scény“, takže diváci v pravé části tribuny mohli kromě dramatu doktora Fausta sledovat též celý orchestr i s dirigentem jako na koncertě. Již na úvod je třeba vyzdvihnout, že inscenačnímu týmu se skvěle podařilo rozbít tradiční rozdělení divadelního prostoru na hlediště a jeviště kukátkového typu. Prostor vymezený ději nebyl jasně oddělen od hlediště portálem ani oponou a zrovna tak postrádal ohraničení na bocích, kde se ztrácel ve stínech, z nichž přicházeli účinkující, jako by z nezměrných dálek. Prospekt scény tvořila až kovová vrata výstavního pavilonu. I ta však byla v takové vzdálenosti, že postavy pohybující se v jejich blízkosti působily, jako by se nacházely v jiném světě či rovině existence. Světelný kruh a prostor před tribunou pak nepůsobil jako tradiční jeviště, ale spíše jako jeden akcentovaný bod v doširoka se otevírajícím světě, zahrnujícím i tribunu s diváky.

Příští premiéra v Brně: Jak se vyrovnat s lidským údělem. A s prostorem výstaviště

Třetí premiéra stávající sezony Janáčkovy opery bude patřit Faustovi a Markétě Charlese Gounoda. Tvůrčí dvojice Jiří Heřman a Marko Ivanović se při přípravě musí vyrovnat s výzvou, jak inscenovat Fausta a Markétu v prostoru operou dosud nevyzkoušeném. Je jím pavilon P na brněnském výstavišti - nejnovější multifunkční pavilon o rozměrech 200x80 metrů s pohodlným zázemím pro diváky u účinkující.

Opojné trubadúrské hlasy v brněnské Lásce na dálku

Povaha a estetika středověké trubadúrské poezie může být pro dnešního člověka dráždivě lákavá nebo naopak naprosto nepochopitelná a vzdálená. Vychází ze zbožštění opěvované dámy (v případě trubadúrek může), z ideálu čisté lásky, která byla ve svých časech dokonce podrobována zkouškám na loži (představte si, že ležíte vedle objektu své touhy a jedině tím, že se jej nedotknete, mu dáte největší důkaz své čisté lásky), z jakési obdoby mučednictví, kdy skrze utrpení z vášně k nedostižnému člověku dochází trubadúr k zušlechtění.

Nebezpečné vztahy v příští sezoně Janáčkovy opery: premiéra Michala Nejtka, carský důstojník Heřman a Mozartova Škola milenců

Tématem nadcházející operní sezony Národního divadla Brno jsou mezilidské vztahy. „Vášnivé, něžné, složité, nebezpečné – jsou součástí našeho života, přestože nám ho mnohdy komplikují, nemůžeme bez nich být. Děláme chyby a hledáme cestu, jak na ně. Tak proč se nepoučit od operních hrdinů? Vždyť leckterá opera by mohla posloužit jako základ psychologické studie," uvádí ND Brno.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.