Na koncertě Kühnova dětského sboru v neděli 8. prosince v Rudolfínu bude slavnostně předána cena České hudební rady sbormistrovi prof. Jiřímu Chválovi. Oceněn bude za celoživotní vynikající práci sbormistra a pedagoga, a tím i propagaci české hudební kultury doma i v zahraničí.

Smetanova Litomyšl nabízí svým návštěvníkům již 61 let pozoruhodné operní inscenace a pečlivě vybrané koncertní kusy v interpretaci významných českých těles. V průběhu sobotního odpoledne však dal festival ve spojení se stipendijním programem MenART, realizovaný Nadačním fondem Magdaleny Kožené, prostor také mladé a neméně talentované generaci rodící se na základních uměleckých školách. Sobotními koncerty vyvrcholil první ročník projektu mentoringu uměleckého vzdělávání, na kterém se společnými silami podíleli nejen výkonní umělci, ale také pedagogové ze základních uměleckých škol celé republiky. Vzniklo tak jedinečné umělecké podhoubí, kde se mohli inspirovat jak žáci, tak i jejich učitelé, kteří své svěřence v programu MenART doprovázeli. Cílem projektu však nebylo pouze zdokonalit technické aspekty interpretačního umění, velký důraz byl kladen také na vlastní autorský otisk mladých hudebníků, zpěváků a výtvarníků. Vznikly tak dvě odlišné skupiny – klasická a autorská – přičemž obě měly v průběhu sobotního odpoledne předvést, co si ze studia pod význačnými umělci odnesly.

Symfonie s violovým sólem, jak bývá také Harold nazýván, vznikla 1834 na popud Nicolo Paganiniho, který chtěl od skladatele, již proslulého svým nekonvenčním přístupem k hudbě, skladbu, v níž by mohl uplatnit své mistrovství a zvuk nedávno získané Guarneriho violy.  Berlioz souhlasil, ale skladbu pojal po svém. Ne jako příležitost blýsknout se sólistickými kvalitami, nýbrž jako zpověď své romantické duše, rezonující s romantickou poemou Lorda Byrona o putování jinocha spanilou zemí, v níž přesto nenachází splnění svých představ o citovém životě dozrávající osobnosti. (Anglický název Child Harold znamená jinocha v období, než dospěje do mužné zralosti.) Žádný div, že Paganini tuto ideu odmítl. Navzdory jeho gestu se Harold stal žádanou součástí violového repertoáru a každý, kdo ve violovém světě něco znamená, cítí povinnost zanechat po sobě svědectví, jak Haroldovi rozumí právě on. (Po tomtéž zatouží zhusta i proslulí houslisté, beroucí možnost violové produkce jako vítané zpestření „jednotvárného“ houslového života…)

Nevím, zda je znovuoživování starých inscenací tou správnou cestou, ale sama bych o některých, které by za oživení stály, věděla. Občas se stává, že inscenace žijí v koprodukcích svým vlastním životem bez dalšího zásahu svých tvůrců. Někdy je to jejich povstání z mrtvých spíše záležitostí muzeální (jako například „rekonstrukce“ Lohengrina z roku 1967 od Kathariny Wagner v Národním divadle před rokem, inscenace jejího otce Wolfganga Wagnera, který byl v Bayreuthu vždy spíše osobností organizátorskou než skutečným tvůrčím umělcem), jindy letitá inscenace cestuje od divadla k divadlu a zachovávajíc si své nesporné umělecké kvality, tiše stárne. Pokud její život neprobudí neuvěřitelně věrný tlumočník režisérova rukopisu a účinkující ji nenaplní svou vlastní krví, je premiéra jen smutnou vzpomínkou na to, co už není. Příkladem může být mimořádná inscenace Verdiho Otella, kterou režíroval roku 1991 ve Smetanově divadle Dominik Neuner, již ve Státní opeře velmi povrchně kopíroval Lubor Cukr (2009). Národní divadlo tentokrát koupilo inscenaci Werthera z roku 1996 od slavného režiséra Willyho Deckera, kterou rekonstruoval Stefan Heinrichs. Ten na tiskové konferenci potvrdil, že byl Deckerovým asistentem v době první premiéry Werthera v Het Muziektheater v Amsterodamu a inscenaci provází dosud (Frankfurt, Lyon, Řím, Barcelona …). Že jsou s režisérem v úzkém kontaktu, ale že nemůže vyloučit, že by Willy Decker v současné době nerežíroval Werthera jinak…

V neděli 27. 5. 2018 se od 19:30 uskutečnil v Sále Martinů na HAMU Narozeninový koncert prof. Jiřího Chvály, sbormistra a uměleckého ředitele Kühnova dětského sboru, který v čele sboru stojí již víc než padesát let. Jiří Chvála přivedl prostřednictvím sboru k hudbě tisíce dětí, z nichž řada dnes patří mezi přední české umělce. Nepočítaně pak je těch Kühňat, která si hudbu sice za povolání nezvolila, ale díky sboru je pro ně celoživotním koníčkem.

V sobotu 16. prosince 2017 se ve Dvořákově síni Rudolfina uskuteční Velký vánoční koncert Kühnova dětského sboru. Více více než 200 zpěváků z řad několika generací současných i bývalých členů sboru provede v závěru večera Rybovu Českou mši vánoční. Na koncertě sbor také pokřtí vůbec první monografii Jana Kühna.

V neděli 11. června pořádá Kühnův dětský sbor od 20h mezinárodní sborový koncert v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze, kde společně s Kühňaty vystoupí mládežnický sbor Cantemus z Maďarska a ukrajinský ženský sbor při Kiev Glier Institute of Musi, historicky první konzervatoři na Ukrajině. Na koncertě zazní pestrý program od renesance až po soudobá díla a dojde i na několik upravených ukrajinských lidových písní.

Smiřice u Hradce Králové se v roce 2004 staly místem konání 1. ročníku velikonočního hudebního festivalu Smiřické svátky hudby, u jehož zrodu stál královéhradecký rodák houslista Jaroslav Svěcený spolu se smiřickým starostou Lubošem Tuzarem. 

Jednou z nezdravějších známek dobrého sebevědomí je podle mě schopnost nabídnout svůj prostor tomu silnějšímu a přenechat mu na chvíli svoje teritorium beze strachu ze srovnávání, což se skvěle povedlo vedení Kühnova dětského sboru, které se rozhodlo oslavit zahájení 85. sezony pozváním jedné z nejprestižnějších značek mezi vokálními ansámbly, britských The King´s Singers. Jistě, platí taky, že silný článek táhne nahoru ty ostatní, takže marketingový úspěch je v tomto případě zaručen, a navíc nelze srovnávat hvězdný ansámbl s dětským sborem, to by bylo jistě nefér.

Pocit stálosti a kontinuity jistě nepatří k hlavním jevům dneška a málokdo by hledal inspiraci ke stabilitě postojů a mezilidských vztahů právě u dětského sboru, který se mění příchodem i odchodem každého člena. V červnu roku 1967 začal působit v uměleckém vedení Kühnova dětského sboru tehdy čtyřiatřicetiletý Jiří Chvála. Dnes je z něj jedna z nejvýznamnějších osobností českého sbormistrovství a s Küh­ňaty oslaví padesát let společného života na koncertních pódiích a ve zkušebnách. Když jsme s panem profesorem plánovali rozhovor pro HARMONII, nechtěla jsem, abychom mluvili o dětech, ale s dětmi, a proto jsem některé z členů sboru (z nichž někteří už dětmi nejsou) poprosila, aby si se mnou na chvíli vyměnili role. U společného odpoledního čaje se tak pana profesora ptaly mladé zpěvačky Anna Issová (19 let) a Magdalena Magejová (18 let), čtrnáctiletý Matyáš Urbánek a devítiletá Barborka Sinkulo­vá.