Nové album České filharmonie má jediný „zásadní nedostatek“. Mělo být rozděleno na tři (případně na čtyři) dílčí hudební nosiče, aby posluchače přinutilo poslechnout si každou ze tří nahraných kompozic samostatně, bez možnosti návazného poslechu. Řeč je o vrcholných duchovních kompozicích Antonína Dvořáka z let 1890 (Requiem), 1892 (Te Deum) a 1894/1895 (Biblické písně).

Decca Classics dnes vydává 2CD České filharmonie s Dvořákovým Requiem, Biblickými písněmi a Te Deum. Biblické písně s Janem Martiníkem jsou poslední nahrávkou šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie Jiřího Bělohlávka, která byla pořízena v únoru 2017, tři měsíce před jeho odchodem. Requiem se sólisty Ailynou Pérez, Christianne Stotijn, Michaelem Spyresem a Janem Martiníkem a Pražským filharmonickým sborem pod vedením Lukáše Vasilka nahrál Jakub Hrůša, stejně jako Te Deum s Kateřinou Kněžíkovou, Svatoplukem Semem a Pražským filharmonickým sborem.

Na open air koncertě České filharmonie 19. 6. byla poprvé předána Cena Jiřího Bělohlávka. Ocenění pro mladé umělce do třiceti let získala hornistka Kateřina Javůrková. Během večera jí cenu předala manželka Jiřího Bělohlávka a zároveň členka soutěžní komise Anna Fejérová. 

Česká hudební akademie dnes zveřejnila nominace aktuálního ročníku Cen Anděl. V každé z celkem třinácti kategorií je nominována trojice nahrávek či interpretů. Sošky určené od letošního roku i pro klasickou hudbu budou předány na slavnostním ceremoniálu 5. března v pražském Foru Karlín. O ceny se mohly ucházet nahrávky vydané v průběhu uplynulého roku vydavatelstvím se sídlem na území České republiky a s převahou domácích hudebníků.

V pražském kině Lucerna včera proběhla slavnostní předpremiéra dokumentu „Když já tak rád diriguju…“. Vznikl ve spolupráci České filharmonie a České televize a svým úhlem pohledu mapuje a dokumentuje poslední dva roky působení Jiřího Bělohlávka, šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie. Zároveň otevírá velmi působivým způsobem pohled do Bělohlávkova soukromého života, odkrývá jeho povahu i vztah k orchestru, a dává rovněž prostor pro četné Bělohlávkovy vzpomínky. Tvůrci filmu, Roman Vávra – režie, Katarína Gayerová Buchanan – střih, Miroslav Janek – kamera, v téměř stominutovém filmu vytvořily zajímavý kaleidoskop záběrů, které ve své celistvosti na diváka působí mimořádně silným dojmem.

K významným počinům v oblasti vážné hudby letošního podzimu bude patřit i vydání nahrávky pastorální opery Bohuslava Martinů What Men Live By (Čím lidé žijí) v nastudování Jiřího Bělohlávka s Českou filharmonií a řadou významných sólistů. Nahrávku vydává ve světové premiéře Supraphon 19. října 2018. What Men Live By vyjde na CD společně se Symfonií č. 1 nahranou v lednu 2016.

V pátek 31. srpna vydává Decca Classics nahrávku Janáčkovy Glagolské mše, Sinfonietty, Tarase Bulby a Šumařova dítěte, kterou Česká filharmonie natočila pod vedením Jiřího Bělohlávka. Spolu s Mou vlastí, která vyšla na začátku roku, je tato nahrávka jedním z posledních snímků, které Jiří Bělohlávek pro společnost Decca Classics připravil.

Supraphon v polovině května vydává výpravný komplet stěžejních i neznámých nahrávek Jiřího Bělohlávka. „Tento výběr z odkazu Jiřího Bělohlávka vznikal necelý rok po jeho odchodu na věčnost a je především vzpomínkou na výjimečného hudebníka a člověka,“ uvedl producent Supraphonu Matouš Vlčinský o kolekci osmi CD Jiří Bělohlávek – Recollection.

O historii sekvence Stabat Mater psát nebudu, protože vše podstatné lze najít na internetu. „Obraz matky, která ztrácí své dítě a s bolestí, avšak v pevné víře v Boha se vyrovnává se svým těžkým údělem“, byl vždy vnímán nejen v pašijovém období hodně intenzivně. A býval poměrně často inspirací pro skladatele. Text sekvence zpracovali Giovanni Pierluigi da Palestrina, Giovanni Battista Pergolesi, Gioacchino Rossini, Karol Szymanowsky, Giuseppe Verdi, Ferenc Liszt i Krzysztof Penderecki… Bez patriotismu a meritorně musím konstatovat, že nejen nejrozsáhlejší, ale hlavně nejkvalitnější je zpracování Antonína Dvořáka. Jestliže nahrávek jeho Deváté symfonie jsou desítky, záznamů neméně geniální Stabat Mater jsem napočítal jedenáct. U nás byl dosud nejznámějším snímek z roku 1987, kdy Českou filharmonii, Pražský filharmonický sbor a pozoruhodný sólo­vý kvartet (Běňačková-Čápová, Wenkel, Dvorský, Rootering) řídil v Rudolfinu Wolfgang Sawallisch. Dodnes tato nahrávka patří mezi nejhodnotnější tituly Supraphonu.

Finále letošního projektu „Společného orchestru žáků ZUŠ a hudebníků České filharmonie“ na samotném začátku června mělo být jen a jen radostné. Vstoupila do něj ovšem bolest. A stín.