28. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov se uskuteční od 19. července do 10. srpna a již tradičně přinese žánrový mix klasiky, jazzu, muzikálu, opery i world music. Celkem 23 koncertů se uskuteční v dobových interiérech a exteriérech Státního hradu a zámku Český Krumlov i v dalších objektech města a poprvé také v kostele sv. Mikuláše ve vojenském prostoru v Boleticích.

26. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov nezačal právě nejšťastněji, přestože vysoká úroveň mezinárodního pěveckého obsazení úvodního koncertu 14. 7. – Angela Gheorghiu a Ramón Vargas – slibovala mnohé. Kolik dešťových kapek musí spadnout – nebo jinak – kolik notiček je nutno odehrát, aby bylo možno koncert ukončit pro nepřízeň počasí? Nevím, nepočítal jsem prvé ani druhé. Ale v druhé půli se spustila průtrž, která, ač předpovězena meteorology, pořadatele naprosto zaskočila. Ve Wimbledonu se i při malé přeháňce zatáhne střecha. To samozřejmě v Českém Krumlově není možné, a tak se publikum prostě pošle domů. Byl odehrán dostatečný počet notiček. Byly doby, kdy se v případě nepřízně počasí koncert přesunul do zámecké jízdárny či jinam pod střechu. Tak, jak to dělají na velkých evropských festivalech od Edinburku až po Salcburk: pokud vůbec pořádají open air, jsou dobře připraveni na deštivou variantu. V Českém Krumlově rozdají pláštěnky a pak už se jen modlí.

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov dlouhodobě nabízí posluchačům koncerty napříč hudebními žánry. Exkluzivním programem s úspěšným pozváním světoznámých osobností klasické a jazzové hudby s objevnou a repertoárově přitažlivou dramaturgií pro odborníky, hudební profesionály a širokou veřejnost oslavil s velkým zájmem veřejnosti jubilejní 25. ročník. S ohlédnutím do minulosti si stále udržuje vysoký standard i ve srovnání s prestižními festivaly v zahraničí.

Ten, kdo si chtěl okořenit druhou adventní neděli netradičním uměleckým zážitkem, měl možnost navštívit hudební událost, jejíž různorodost hráčského obsazení, dramaturgii i koncertní prostor můžeme označit jakkoliv, jen ne jako tradiční. Tato akce svedla na společná pódiová prkna dvě dirigentské osobnosti – Jana Talicha a Vladimíra Valoviče. Oba pánové se postavili do čela „svých“ orchestrů, tedy