Rozhovory - časopis Harmonie

Národní divadlo zakončí sezonu Daliborem, na pražské scéně se díky tomu znovu objeví Kateřina Hebelková

Poslední operní premiérou pražského Národního divadla v této sezoně bude Smetanův Dalibor. V režii Jiřího Nekvasila a pod hudebním vedením Jaroslava Kyzlinka se v hlavních rolích představí Peter Berger, Adam Plachetka, Svatopluk Sem nebo Kateřina Hebelková.

Pětiaktový Don Carlos v Janáčkově divadle

Verdiho opera Don Carlos je jednou ze skladatelových nejzralejších oper. Vznikla jako dvacátá pátá z jeho osmadvaceti oper na francouzské libreto Josepha Méryho a Camilla du Loclea na objednávku pařížské Velké opery. Je Verdiho čtvrtou operou inspirovanou dramaty Friedricha Schillera, předcházely jí Giovanna di Arco, Luisa Miller a I masnadieri (Loupežníci). Její téma je věčné – svoboda jedince i celých skupin lidí v soukolí společenského vývoje, zde v neustálém střetávání moci světské a církevní.

Sen o svobodě národa i jednotlivce v brněnské inscenaci Dona Carlose

První brněnská operní premiéra roku 2019 patří dílu Giuseppe Verdiho, se kterým dosáhl jednoho z uměleckých vrcholů své tvorby. Don Carlos je mistrným spojením velkolepých sborových scén a intimního dramatu několika málo postav. Inscenace v režii Martina Glasera a hudebním nastudování Jaroslava Kyzlinka je teprve čtvrtým uvedením Dona Carlose v historii Janáčkova divadla a poprvé v kompletní pětiaktové verzi. Premiéra je naplánována na 2. února, následují představení 3., 14. 23. a 24. února, s dalšími uvedeními 2. března a 7. dubna 2019.

Libuše jako leporelo

17. září 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Libuše jako leporelo

Připravit v Národním divadle inscenaci Smetanovy Libuše je vždy úkol z nejnáročnějších už jenom proto, že je tato opera uváděna v průběhu sezóny vzácně, zejména ke slavnostním příležitostem a drží na na repertoáru velmi dlouho. Tentokrát byla příprava Libuše ztížena ještě i závaznou povinnosti oslavit sté výročí existence Československé republiky. Dosavadní inscenace měly bez výjimky slavnostní charakter, majestátnost a vznešenost byly jejich základní vlastností. V současné Libuši si tyto vlastnosti bezesporu zachovává hudební nastudování dirigenta Jaroslava Kyzlinka, který rozezněl orchestr v jeho bohaté barevnosti hutně a masivně až do mnoha fortissim. Téměř bombastičnost hudebního nastudování byla v prudkém kontrastu k tomu, co se odehrávalo na jevišti.

Libuše v Litomyšli jako preview

5. červenec 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Libuše v Litomyšli jako preview

V plné scénické podobě uvidíme novou pražskou inscenaci Smetanovy Libuše až při premiéře v Národním divadle v polovině září, ale i její předběžné slavnostní uvedení na festivalu Smetanova Litomyšl – jakýsi náhled, preview – naznačuje, že se toto dílo dá inscenovat, aniž by z něho trčela jen pověstná sošnost a zdlouhavost.

Opera Národního divadla pro svatovítské varhany: Verdiho Requiem s Kyzlinkem a Dzhioevou

Opera Národního divadla se provedením Requiem Giuseppe Verdiho připojí k podporovatelům stavby nových varhan. Ve spolupráci s Nadačním fondem Svatovítské varhany a Bohemian Heritage Fund uspořádá 12. dubna od 19:30 v katedrále svatého Víta na Pražském hradě benefiční koncert ve prospěch nových varhan. Pod taktovkou hudebního ředitele Opery Národního divadla Jaroslava Kyzlinka skladbu provede Orchestr a Sbor Národního divadla a sólisté Veronika Dzhioeva, Monika Fabiánová, Sung Kyu Park a Jiří Sulženko.

Pražský Brouček se na výletě neztratí

Honza hrdina, Duše zvonů, Paní mincmistrová nebo Anna Karenina. I tak by se za hypotetické souhry jistých historických okolností mohla jmenovat jedna z oper Leoše Janáčka. Období hledání nového operního námětu během práce na Janáčkově Osudu v letech 1904 – 1907 rozhodně pro zpětného pozorovatele nenese známky rozhodnosti nebo jasné vize. Janáček se naopak v této době pohyboval ve velkém námětovém rozptylu a zvažoval zhudebnění děl dnes neznámých autorů (K. D. Lutinov, Q. M. Vyskočil), Paní mincmistrovou podle Stroupežnického a Annu Kareninu dokonce rozpracoval, ale zůstalo pouze u skic. Zato následovala dlouhá léta „bojů o Broučka“, jak by se dala nazvat urputná cesta Janáčka k libretu o dvou fantaskních výletech prospěchářského Matěje Broučka, hlavní postavy dvou satirických próz Svatopluka Čecha. Na konci této cesty v roce 1917 byly stohy korespondence s ne méně než sedmi libretisty a partitura dvoutaktových Výletů páně Broučkových, které mají v rámci Janáčkových oper díky několika položkám výsadní postavení.

Rej maškar aneb Verdiho drama v šatně

10. říjen 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Rej maškar aneb Verdiho drama v šatně

Premiérou Maškarního plesu v pražském Národním divadle se dostalo nekonečnému seriálu s názvem „Jak v Čechách nerozumíme Verdimu“ dalšího pokračování, a kritikům této veskrze smutné, více než stopadesátileté historie dalšího mocného argumentu. V čem se míjí tato inscenace s Verdiho autorskou představou, s jeho dobovou poetikou „pláště a dýky“, jejímž typickým zástupcem je Trubadúr, ale leccos z tohoto stylu najdeme i v Maškarním plesu? Hned zkraje třeba říci, že to není ani tak hudební nastudování Jaroslava Kyzlinka, které je zvláště v orchestrálním základu, tempové dramaturgii a stylovém uchopení zcela uspokojivé, ale v režijním uchopení Dominika Beneše, který inscenuje sám sebe spíše než cokoliv z Verdiho autorské instrukce.

Pokrytecký Maškarní ples v pražském Národním divadle

Skoro po padesáti letech se do historické budovy Národního divadla vrátí Maškarní ples Giuseppe Verdiho. 5. a 7. října jej ND uvede jako první premiéru nové sezony, dirigovat bude hudební ředitel Opery ND Jaroslav Kyzlink, režii inscenace vytvořil Dominik Beneš.V milostném trojúhelníku hlavních postav se objeví v alternacích Peter Berger a Michal Lehotský jako Gustav III., Anda-Louise Bogza, Veronika Dzhioeva a Maria Kobielska jako Amélie, Svatopluk Sem a Michele Kalmandy jako Renato. Koloraturní roli Oscara ztvární Marie Fajtová a Yukiko Kinjo, věštkyni Ulriku Veronika Hajnová a Eliška Weissová.

Jak na grand operu: La Gioconda v Národním divadle Brno

Režírovat klasickou „grand operu“, jako je Ponchielliho La Gioconda, nemusí být zdaleka tak jednoduché, jak bychom si mohli myslet. Na první pohled se vše zdá snadné – velká scéna sboru v karnevalových maskách, velkolepý balet v paláci, hořící loď, inkvizice a milostný mnohoúhelník – tolik divácky vděčných čísel! Právě v nich ale může být skryto úskalí grand opery a důvod, proč byl kdysi dominantní operní žánr postupně na světových scénách zredukován na pouhou hrstku titulů, mezi něž patří právě i La Gioconda. To, co přitahovalo operní publikum (proslule zejména to pařížské) v 19. století, nemusí totiž být zdaleka tak atraktivní pro diváky dnešní. Grand opera sází na spektakulární davové scény, zpracovává historické náměty a příběh postav

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.