Festival Opera 2022 zařadil do svého letošního 15. ročníku nejen klasické operní tituly a dal také prostor studiovým a alternativním operním souborům se současnými trendy hudebního divadla. Známá díla 18. až 20. století byla zastoupena pestrým výběrem repertoáru českých a slovenských operních domů od Liberce po Košice. S historicky nejstarším, ale stále jedním z nejhranějších děl Wolfganga Amadea Mozarta Figarova svatba přijelo Slezské divadlo Opava a v neděli 12. března představilo svoji inscenaci na scéně Stavovského divadla. Ačkoli Slezské divadlo je rozměrem a počtem diváků s pražským mozartovským divadlem nesrovnatelné, výborně připravená opera byla ve Stavovském divadle jako doma v nejlepším slova smyslu. Propracovaná příprava šéfa opery Slezského divadla Vojtěcha Spurného dávala tušit, že Figarova svatba bude v jeho tvůrčích rukou lahůdkou a se znalou režisérkou Janou Andělovou Pletichovou šance na vytvoření zajímavé Figarovy svatby jen vzrostla. Podařilo se připravit hudebně, pěvecky i herecky působivě svěží autentické představení, které rozsvítilo atmosféru Stavovského divadla nápaditou moderní režií a výborným hudebním zpracováním.

Plzeňská opera uvedla 15. srpna v Divadle J. K. Tyla opožděnou premiéru opery Claudia Monteverdiho Korunovace Poppey, barokní operu, kterou skladatel zkomponoval na libreto Giovanniho Francesca Busenella roku 1642. Navázala tím na svou inscenaci skladatelovy operní prvotiny Orfeo (1607), jíž zazářila před dvěma lety. Tehdejší tým inscenátorů nevstoupil do téže řeky, postoupil o pořádný krok dál. Ostatně stejně jako autor opery, který tuto svou poslední ze snad osmnácti oper (z nichž se dochovaly tři) vytvořil za pomoci zdatného libretisty právníka Giovanniho Francesca Busenella první „dramma giocoso“ v operní oblasti. Monteverdi byl tehdy už na samotném konci své skladatelské i životní kariéry a kromě svých operních prací měl za sebou bezpočet motet a madrigalů i madrigalových komedií plných vzrušených citů i komických detailů. Po dvorním kapelnictví v Mantově (od 1601) byl zajisté hluboce poctěn postavením dvorního kapelníka v chrámu sv. Marka v Benátkách. V tektonice jeho tehdejších sborových skladeb se mimo jiné odráží členění prostor tohoto chrámu umožňující jejich akusticky působivé vícesborové řešení.

Již ve čtvrtek 11. července začíná jubilejní dvacátý ročník nejstaršího pražského festivalu staré hudby. Letní slavnosti staré hudby tentokrát zahájí ve zvlášť slavnostním duchu koncert s názvem Jubilate Deo, ve kterém spojí síly domácí vokální soubor Cappella Mariana a drážďanská Instrumenta Musica. V kostele sv. Šimona a Judy společně představí monumentální díla určená původně pro velkolepé prostory benátských a saských chrámů. Koncert v přímém přenosu odvysílá Český rozhlas Vltava.

Zřídka uváděná mše k poctě Svaté Cecílie zazní v podání souboru Ensemble Inégal pod vedením Adama Viktory v kostele Panny Marie pod řetězem 17. května od 19:30 hodin. Dílo s názvem Missa Sanctae Caeciliae ZWV 1 složené k poctě patronky hudby a hudebníků tak zazní v podání těch, kteří se věnují objevitelské práci na odkazu vynikajícího hráče na violon (předchůdce dnešního kontrabasu) a respektovaného skladatele Jana Dismase Zelenky. Sólisty večera jsou pěvci Gabriela Eibenová, Kai Wessel, Tobias Hunger, Marián Krejčík a Jaromír Nosek. Úvodní slovo ke koncertu bude patřit historikovi Pavlu Kosatíkovi.

Jubilejní dvacátý ročník Letních slavností staré hudby nabídne mezi 11. červencem a 6. srpnem osm večerů, jimiž oslaví nejen dvě desetiletí své existence, ale také šest staletí bohaté hudební historie, s níž dlouhodobě seznamují české publikum. Dramaturgie letošního ročníku nabídne hned několik podob hudebních festivit napříč historickými epochami, k nimž neodmyslitelně patří i tanec, který zpestří hned několik festivalových večerů.

Zatím poslední koncert Collegia 1704 připomněl letošní výročí dubnové 260. výročí úmrtí Georga Friedricha Händela a zejména jedno pozoruhodné oratorium Izrael v Egyptě. Slyšeli jsme barokní orchestr ve velkém obsazení včetně trojice pozounů, a zejména Collegium vocalle 1704 mělo svůj velký den. Toto starozákonní oratorium je totiž netypické právě tím, že největší prosto zde mají sborová čísla.

Vokální soubor Cappella Mariana vydal u příležitosti svého desátého výročí nahrávku na téma starozákonní Písně písní. Umělecký vedoucí souboru Vojtěch Semerád nakombinoval pro tuto příležitost program, v němž vedle sebe stojí Palestrinova vycizelovaná polyfonně-homofonní technika, myšlenkové bohatství Josquina Despreze a moteta burgundských autorů, kteří v návaznosti na Josquina připravili palestrinovské syntéze ideální zdroj inspirace. Nutno říci, že dramaturgie snímku je velmi zdařilá, uvádí například dvě odlišná zpracování textu Quam pulchra est (od Palestriny a Nicolase Gomberta), a především postupně krásně graduje až ke slavnému Josquinovu motetu Ave Maria…Virgo serena a Gombertově kompozičně košatému Magnificat Sexti et Primi Toni.

Stejně jako v minulých letech zazněl i letos 28. prosince v kostele svatých Šimona a Judy vánoční koncert souboru Collegium Marianum. Letošní název zněl: Andělé a pastýři, Vánoce v barokním Římě a Paříži. Umělecká vedoucí Jana Semerádová sáhla opět do nevyčerpatelné studnice francouzského a italského barokního repertoáru. Vedle známých autorů, jako je Giacomo Carissimi nebo Marc-Antoine Charpentier, zařadila díla méně uváděných skladatelů Francesca Manfrediniho a Carla Ambrogia Lonatiho.

Barokní programy se konají v rámci festivalu Smetanova Litomyšl jako „Večer na zámku v Nových Hradech“ již sedm let. Hlavním obsahem, smyslem a vrcholem je komorní operní představení, ale k návštěvě v historickém objektu manželů Kučerových patří i prohlídka interiérů a zahrady, spojená s pohoštěním a se skutečnou Tafelmusik, hudbou k tabuli, k hostině.

Barokní opera u nás není častým hostem, setkáváme se s ní na jevištích kamenných divadel opravdu jen velmi vzácně. V Národním divadle jsme měli možnost vidět dvě její inscenace v době, kdy opeře šéfoval Jiří Heřman (2006-2011), který měl barokní operu ve svém dramaturgickém programu. Nejprve sám režíroval Monteverdiho Orfea (2007) a o dva roky později operní soubor uvedl Händelova Rinalda. Teprve v minulém roce se k baroknímu repertoáru Národní divadlo málem vrátilo, ale nakonec převzalo plánovanou Radokovu  a Luksovu  inscenaci Vivaldiho Arsildy Slovenské národné divadlo Bratislava. Letošek přinesl hned dvě premiéry, které hudebně připravil a dirigoval specialista (mimo jiné) na starou hudbu Vojtěch Spurný. První z nich, raně klasickou Gluckovu Ifigenii v Aulidě nastudoval v Opavě, tou druhou je plzeňská inscenace Monteverdiho raně barokní opery Orfeo, kterou skladatel  složil  pod názvem favola in musica roku 1607 pro modenský karneval. Vojtěch Spurný nediriguje barokní operu na jevišti historické budovy plzeňského Velkého divadla poprvé. Máme v dobré paměti kouzelné provedení Purcellovy opery Dido a Aeneas  režírovanou Janem Antonínem Pitínským ve scénografii a kostýmech Tomáše Rusína a Zuzany Štefunkové, které se tu však hrálo, pravda, už před dvaceti lety.