Všichni jsme poznamenaní tím dlouhým uzavřením divadel kvůli „pandemii“.  Podle mého přesvědčení nebyl důvod psát recenze na televizní nebo jiné videozáznamy inscenací bez účasti diváků. Bez diváků není divadla, a navíc má videozáznam pouze nízkou vypovídací hodnotu – mnohé inscenace jsou na něm po umělecké stránce málo srozumitelné.

Nové zpracování Mozartovy opery Don Giovanni uvede opera Národního divadla ve spolupráci s Českou televizí. Na přímý přenos z pražského Stavovského divadla se mohou diváci těšit v sobotu 24. dubna od 20 hodin na programu ČT art. Inscenace vzniká v koprodukci s Národním divadlem v německém Mannheimu.

Ve čtvrtek 13. června zazní vůbec poprvé v Divadle Antonína Dvořáka opera Robert ďábel Giacoma Meyerbeera (1791–1864). Operu napsal skladatel v roce 1831 a naprosto se trefil do vkusu operního publika té doby, které vyžadovalo velkolepé podívané s nádhernými áriemi, s efekty a velkými baletními čísly. Tzv. velká francouzská opera (grand opéra) byla ve své době pojmem. Robert ďábel skladateli odstartoval kariéru a fenomenální úspěch jeho oper zastínil i jeho dnes mnohem hranější současníky. První repríza proběhne v sobotu 15. června. V sezóně bude pak opera uvedena už jen jednou – 19. června.

Umělecký šéf Pražského filharmonického sboru, příspěvkové organizace Ministerstva kultury České republiky, Lukáš Vasilek má skutečně mimořádný cit pro překvapení. Pražské sborové koncerty, které několik let společně s ředitelkou PFS Evou Sedlákovou tvrdohlavě prosazuje,  jsou objevnou cestou do sborového repertoáru. Někdy jsou to skladby zapomenuté, opomíjené nebo  zcela nové, jindy skladby sice známé, ale interpretované s osobitými akcenty na nejvyšší světové úrovni. Sborový cyklus PFS patří k tomu nejpřínosnějšímu, co lze v koncertní sezoně slyšet na české hudební scéně. Nejinak tomu bylo 15. prosince v komorním prostoru Symfonického orchestru hl. m. Prahy, kostelu sv. Šimona a Judy.

Smetanově Prodané nevěstě, konkrétně její první verzi s mluvenou prózou, věnuje Slezské divadlo v Opavě celý prokomponovaný večer. U vchodu do divadla vítali diváky při premiéře krojovaní představitelé vedení divadla včetně jeho ředitele Ilji Racka, na schodech kouřil dýmku Indián z Otahitánských ostrovů (Evžen Trupar), mužský sbor ve foyeru opakovaně zpíval „To pivečko to věru je nebeský dar“ (sbormistryně Kremena Pešakova), diváky vítali chlebem a solí, dalšími pochutinami a pivem. Byl tu osobně mistr Bedřich Smetana ztělesněný dirigentem představení Vojtěchem Spurným. Potkali jsme i Smetanovy současníky – dvě rodiny s dětmi, jejichž dívenka a hoch spolu během představení neustále navazovali kontakt, v němž jim rodiče marně bránili (kostýmy Josef Jelínek). Hlediště bylo propojeno s jevištěm i v době přestávky, kdy byli diváci zváni k občerstvení na prknech, která znamenají svět (scénografie Ondřej Bartoš a Lubor Cukr).

Závěrečný koncert šedesátého ročníku národního festivalu Smetanova Litomyšl se nakonec 7. července protáhl na víc jak tři a půl hodiny, ale publikum mohlo být spokojeno. Ostatně, tak štědrou hudební porci si lidé zasloužili, vždyť jich přišlo na dvanáct set, aniž by předem znali jedinou položku programu. A další sledovali přenos na obrazovce v Klášterních zahradách.

Další premiérou pražského Národního divadla bude jedna z nejhranějších oper vůbec, Mozartova Figarova svatba. V nastudování Magdaleny Švecové a pod taktovkou Enrica Dovica ji provede Orchestr a Sbor Národního divadla. Jako Figaro se představí Miloš Horák, Jan Šťáva a František Zahradníček, jako Zuzana Yukiko Kinjo, Jana Sibera, jako Hraběnka Marie Fajtová, Alžběta Poláčková, Jana Šrejma Kačírková, jako Hrabě Almaviva Jiří Hájek, Roman Janál a jako host Adam Plachetka, v roli Cherubína se vystřídají Kateřina Jalovcová, Alžběta Vomáčková a Michaela Zajmi.

Donizettiho rozsáhlé dílo, ať již to vážné či komické, nemá bohužel v Národním divadle na růžích ustláno. Je tomu 100 let, co zde mohli Pražané slyšet Dceru pluku či Lucrezii Borgiu, na zdejších prknech nestála žádná z jeho královen. Snad jen Don Pasquale jako by se těšil zvláštní přízni. Proto lze vítat návrat u nás několikrát hrané skladatelovy farsy Poprask v opeře (it. Le convenienze ed inconvenienze teatrali), známé též jako Viva la Mamma! (novodobý titul). První česká inscenace (1977) vycházela z nové německé úpravy, ta dnešní z kritického vydání opery.

Hudební festival Antonína Dvořáka Příbram ve dnech 27. 4. – 25. 5. opět oživí Příbramsko. Dvanáct koncertů, dvě operní představení pro děti, jedna premiéra hudebně – dramatického pořadu, dvacítka akcí a koncertů v rámci Dne s Antonínem Dvořákem přiblíží klasickou hudbu nejen skalním příznivcům, ale také široké veřejnosti. Návštěvníci si užijí atmosféru Památníku Antonína Dvořáka ve Vysoké, kostela sv. Jakuba Staršího, Galerie Fr. Drtikola nebo prostor zámku v Březnici a na Zámku Dobříš, nově se budou koncerty konat i v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Třebsku nebo ve Svaté Hoře. 

Uvedení dvou oper Carla Orffa v Národním divadle je jistě zajímavým dramaturgickým počinem, který provází velmi dobré hudební nastudování. Režijní uchopení navazuje v případě Chytračky na scénickou estetiku 20. a 30. let, v případě Měsíce zasazuje režie děj opery do bývalého NDR. Přístupnost Orffovy hudby se snoubí s vtipnou a sdělnou režií a s velmi dobrými hereckými výkony pěvců. Druhá půlka měsíce se však místy pohybuje na hranici vtipu a bizarnosti a přehnané snahy o originalitu. Přesto – není to snad jedna z možností, jak ztvárnit zvrácené podsvětí? Jako oživlé symboly komunistického režimu?