Vánoční koncerty souboru Collegium Marianum mají pokaždé originální kouzlo. Někdy jsem byl svědkem víceméně tradičního koncertu, jindy zázraku stvoření něčeho výjimečného, jako tomu bylo kdysi ve spolupráci s divadlem Buchty a loutky nebo s Hanou Blažíkovou.

Pro sobotu 14. května připravil MHF Pražské jaro v Anežském klášteru quasi meditační šňůrku tří koncertů zaštítěnou sloganem Vize a sny. V programu byla avizována hudba středověku, renesance, baroka a žhavé současnosti. Dočetl jsem se, že půjde o „dialog mezi starým a novým“. Bývalý klášter založený ve 13. století, jehož mocné zdi vzpírající se všem sítím a pamatující mimo jiné charitativní řád klarisek, naplnila světská hudba.

Soubor Collegium Marianum uvedl v programu pojmenovaném Salve Regina (21. 4.) hudbu autorů 1. poloviny 18. století, kteří během svého života alespoň jednou spojili své umění s Prahou, a přidal k tomu novodobou premiéru díla Regina coeli Antonína Reichenauera. Ke skladbám mimořádně ladil Císařský sál Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě, jehož genius loci zapůsobil toho večera nadmíru silně.

22. ročník Barokních podvečerů souboru Collegium Marianum představí širokou paletu hudebního života v Praze a okolních centrech 17. a 18. století. Koncertní cyklus zahájí svoji jarní řadu 21. dubna koncertem ve slavnostním prostředí Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě programem s díly Jana Dismase Zelenky, Šimona Brixiho a Antonína Reichenauera. V sólových partech vystoupí uznávaný barytonista Tomáš Šelc.

Letní slavnosti staré hudby navštívily letos mezi 20. červencem a 5. srpnem zajímavé lokality (Emauzské opatství, kostel sv. Martina ve zdi, Trojský zámek, barokní sál Šlechtovky, Letní refektář Strahovského kláštera) a oblažily posluchače mnohými hudebními perlami. Určitě musím připomenout například lamentace Orlanda di Lassa, hudbu Johannesa Ciconii, nádhernou Händlovu Chaconnu A dur nebo taneční španělskou renesanční hudbu.

Prázdninovou Prahu opět zpestří festival Letní slavnosti staré hudby. Od 20. července do 5. srpna zve během sedmi večerů především na hudbu šlechtických dvorů – od středověku přes renesanci a baroko až po období rokoka. V podání předních zahraničních ansámblů a tuzemského souboru Collegium Marianum tak zazní například díla zkomponovaná pro španělské krále, dvory jeho francouzských kolegů Ludvíka XIV. a Ludvíka XV. nebo britskou princeznu Annu Hannoverskou. Vedle nejstaršího hudebního nástroje, tedy lidského hlasu, se objeví i mnohdy pozapomenuté hudební nástroje, jako jsou středověká loutna, fidula, irská harfa či vihuela da arco.

Podzimní sezona sotva začala a hudební život – tedy náš život – zasáhla další omezení. Jeden z posledních koncertů před novým totálním zákazem se uskutečnil v pondělí 5. 10. v pražském kostele sv. Šimona a Judy. I v této perspektivě lze říci, že kdo tehdy váhal, jestli zůstat doma nebo se vyzbrojit kvalitní rouškou, spíše prodělal. Živý koncert Collegia Mariana je vždy krásným zážitkem a pro vstřícného posluchače se obvykle nabízí pouze otázka, jestli bude odcházet spokojen, pohlazen na duši anebo přímo elektrizován a nadšen. Volba programu, přeloženého z jarního cyklu Barokních podvečerů, vybízela spíše k introspekci. V centru dramaturgie bylo Stabat 

Do třetího desetiletí své existence vstupují Letní slavnosti staré hudby ročníkem věnovaným především hudbě šlechtických dvorů. Festivalové koncerty se letos mimořádně uskuteční mezi 23. červencem a 7. zářím. V červenci a srpnu nabídne program vytvořený ve spolupráci s českými umělci a ansámbly, čímž chtějí cíleně podpořit tuzemskou kulturní scénu. „Při přípravě letošní dramaturgie jsme chtěli reagovat na aktuální situaci na kulturní scéně, proto jsme ve vyšší míře, než bývá pro festival obvyklé, spolupracovali s českými umělci a ansámbly,“ vysvětluje dramaturgyně festivalu Jana Semerádová. Dva zářijové koncerty pak budou patřit výlučně zahraničním interpretům.

Letní slavnosti staré hudby vstoupí do třetího desetiletí své existence ročníkem věnovaným především hudbě šlechtických dvorů. Festivalové koncerty se letos mimořádně uskuteční mezi 23. červencem a 7. zářím. „Při přípravě letošní dramaturgie jsme chtěli reagovat na aktuální situaci na kulturní scéně, proto jsme ve vyšší míře, než bývá pro festival obvyklé, spolupracovali s českými umělci a ansámbly,“ vysvětluje dramaturgyně festivalu Jana Semerádová.

Nejen v hudebním světě bylo letošní jaro 2020 ve znamení zásadních omezení, která zastavila kulturní život v takové podobě, v jaké jsme na něj zvyklí. Zrušené koncerty, nejistota kolem obnovení koncertního provozu, ale i hledání nových cest k našim posluchačům a prezentace mnohostranně složité a unikátní situace, kterou nikdo z nás nepamatuje, směrem k veřejnosti, to byla (a stále jsou) zásadní témata hudebního světa. Přesto ani v této době nechyběly pozitivní události. Na počátku dubna 2020 totiž v produkci vydavatelství Supraphon vyšla nová sólová deska „Chaconne pro princeznu“ kterou natočila Jana Semerádová, naše přední hráčka na barokní flétnu, s cembalistou Erichem Traxlerem. Jemná barokní hudba první poloviny 18. století je bezesporu balzámem pro duše posluchačů, pro něž jsou nahrávky jednou z mála možností zaposlouchat se do hry svých oblíbených interpretů. Jakkoliv vydání nového kompaktního disku mohlo zůstat poněkud ve stínu pohnutých událostí, rozhodně si zaslouží bližší pozornost jak pro kvalitní interpretaci, tak i díky pozoruhodné dramaturgii.