Čtyři první hráči České filharmonie zítra zahájí tříletý edukační projekt se studenty Královské hudební akademie v Londýně. Deset studentů akademie se o dva měsíce později připojí k filharmonikům, aby společně pod taktovkou Semjona Byčkova provedli Mou vlast na Pražském jaru.

Česká filharmonie pod vedením šéfdirigenta a hudebního ředitele Semjona Byčkova v nadcházející sezoně završí Čajkovského projekt vydáním souborného CD boxu a rezidencemi v Praze, Tokiu, Vídni a Paříži. Orchestr s šéfdirigentem dále vystoupí na BBC Proms v Londýně a s Jakubem Hrůšou uvede v Praze i Hamburku Janáčkovu Káťu Kabanovou. V české premiéře zazní skladby Detleva Glanerta či Luciana Beria, ve světové premiéře díla Jiřího Temla, Jaroslava Krčka a dalších autorů. Beethovenovo výročí si Česká filharmonie připomene uvedením všech skladatelových symfonií a klavírních koncertů. Novými uměleckými partnery prvního českého orchestru se stanou londýnská Royal Academy of Music a čínský Nanking.

Filharmonická sezona 2018/2019 je doslova nabita událostmi a vzácnými hosty. Za nepsaný vrchol sezony byl ovšem považován dlouho dopředu vyprodaný debut britského světoběžníka Simona Rattle, který po dlouhých šestnácti letech v čele Berlínských filharmoniků vyměnil v roce 2017 Berlín za Londýn a první německý orchestr za nejstarší těleso metropole nad Temží, Londýnský symfonický orchestr. Zatímco pražské publikum slyšelo S. Rattle naposledy o tradičním narozeninovém koncertě Berlínských filharmoniků, který se odehrál na Prvního máje 2013 ve Španělském sále Pražského hradu, abonenti České filharmonie si na dirigentův notně opožděný debut ve Dvořákově síni Rudolfina museli počkat až do 27. 2. 2019. Tak jako před šesti lety nechyběl na programu dirigentova prvního filharmonického hostování Antonín Dvořák, tak jako v roce 2013 byla na podiu přítomna dirigentova manželka, mezzosopranistka Magdalena Kožená. Promotérsky neodolatelné vystoupení manželské dvojice Kožená-Rattle zaplnilo Rudolfinum do posledního místa, tentokrát ovšem naprosto ukázněným a koncentrovaným posluchačstvem, které dirigentovi představilo domácí publikum z jeho nejlepší stránky, totiž jako poučené, zvídavé a soustředěné auditorium, připravené účtovat s interpretačními a posluchačskými stereotypy.

„Ó srdce mé věř, nic z toho nevymizí…“ (O Glauber, mein Herz! Es geht dir nichts verloren!) Jeden z incipitů Druhé symfonie c moll, která dostala název „Vzkříšení“, jenž se mi vracel po koncertu České filharmonie 10. října 2018. „Národní“ orchestr zahájil 123. sezonu výborně – je dobře rozehraný, koncentrovaný a zdá se i natěšený na výzvy, které jej v následujících měsících čekají. Po tom, co jsem slyšel, myslím můžeme s důvěrou čekat, že nevymizí bělohlávkovská důslednost v přípravě, snaha dostat se definitivně do širší světové elity, ničení rutiny a každodenní péče o kultivovanost zvuku a špičkovou techniku, otevřenost vůči dirigentům i sólistům.

Titulek této glosy jsem převzal z programového textu Koncertu ke Dni hudby České filharmonie, který by se rozhodně měl stát tradicí. (První se pod patronací ČF uskutečnil v roce 2014 a zúčastnili se jej žáci čtyř ZUŠ ze čtyř krajů – Jihomoravského, Libereckého, Pardubického a Vysočiny.) Je realistický, protože v orchestru žáků základních uměleckých škol, v němž nejmladšímu bylo 14 a nejstaršímu 21

Sextety pro flétnu, hoboj, housle, dvě violy a violoncello Pavla a Antonína Vranických nám představují vídeňský klasicismus v jeho domácké "pohodové" podobě. V Sextetu č. 7 G dur...

Vztah mezi Zdeňkem Mácalem a orchestrem České filharmonie je třeba rozdělit mezníkem 1. května, kdy vyšel rozhovor s exšéfem orchestru v HARMONII 5/2008, po kterém komunikace programově zazmrzla.

Dny Bohuslava Martinů nabídly kromě koncertu vítězů soutěže Martinů a prvního uvedení Tří fragmentů z Julietty i večer, kterým Nadace Bohuslava Martinů vzdala čest památce Charlotty Martinů (1894 – 1978),...

Abonentní koncerty České filharmonie ve dnech 16., 17. a 18. 4. 2014 byly ve znamení skladatelů, kteří jsou dnes často vnímáni jako pilíře americké moderní hudby.Když Igor Stravinskij tvořil krátce po 1. světové válce koncertní svitu z baletu Pták ohnivák, ani se mu nesnilo o tom, že bude jednou Američanem či spíše „světoobčanem“.