Svět opery - časopis harmonie

Brněnský Faust a Markéta pro pokročilé

Budova Janáčkovy opery se v této sezóně opravuje a na její představení chodí diváci především do Mahenova divadla. Pro uvedení Fausta a Markéty Charlese Gounoda na libreto Julese Barbiera a Michela Carré nicméně inscenační tým pod vedením uměleckého šéfa Jiřího Heřmana zvolil zcela netradiční zasazení. Sobotní premiéra proběhla v obří prostoře Pavilonu P brněnského výstaviště. V gigantické kovové hale vybudovali organizátoři stupňovitou tribunu, před kterou se do všech stran otevíral nezměrný potemnělý prostor soustředěný kolem světelného kruhu. Prostor děje (scénograf Pavel Svoboda) sice po většinu času vymezovaly jednoduché pohyblivé kulisy (stěna s okny Markétina domku, stěna se zrcadlem, portál či věžové „tubusy“ s točitými schodišti), nicméně režie využívala celý prostor haly a doplňovala děj v popředí postavami či sborem pohybujícím se kdesi v dálce, takřka na hranici dohledu diváků. Orchestr byl umístěn v dřevotřískové „ohradě“ napravo od a v úrovni „scény“, takže diváci v pravé části tribuny mohli kromě dramatu doktora Fausta sledovat též celý orchestr i s dirigentem jako na koncertě. Již na úvod je třeba vyzdvihnout, že inscenačnímu týmu se skvěle podařilo rozbít tradiční rozdělení divadelního prostoru na hlediště a jeviště kukátkového typu. Prostor vymezený ději nebyl jasně oddělen od hlediště portálem ani oponou a zrovna tak postrádal ohraničení na bocích, kde se ztrácel ve stínech, z nichž přicházeli účinkující, jako by z nezměrných dálek. Prospekt scény tvořila až kovová vrata výstavního pavilonu. I ta však byla v takové vzdálenosti, že postavy pohybující se v jejich blízkosti působily, jako by se nacházely v jiném světě či rovině existence. Světelný kruh a prostor před tribunou pak nepůsobil jako tradiční jeviště, ale spíše jako jeden akcentovaný bod v doširoka se otevírajícím světě, zahrnujícím i tribunu s diváky.

Příští premiéra v Brně: Jak se vyrovnat s lidským údělem. A s prostorem výstaviště

Třetí premiéra stávající sezony Janáčkovy opery bude patřit Faustovi a Markétě Charlese Gounoda. Tvůrčí dvojice Jiří Heřman a Marko Ivanović se při přípravě musí vyrovnat s výzvou, jak inscenovat Fausta a Markétu v prostoru operou dosud nevyzkoušeném. Je jím pavilon P na brněnském výstavišti - nejnovější multifunkční pavilon o rozměrech 200x80 metrů s pohodlným zázemím pro diváky u účinkující.

Domingo na skok v Praze

14. červen 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Aktuality
Domingo na skok v Praze

V úterý 13. 6. 2017 navštívil nakrátko Prahu Plácido Domingo. Na setkání s novináři v Mozartově salonku Stavovského divadla v Praze krátce pohovořil o plánovaném říjnovém provedení Dona Giovanniho, které bude v Praze dirigovat u příležitosti 230. výročí od premiéry. Jak bylo avizováno již v lednu tohoto roku, půjde o poloscénické provedení v kulisách vytvořených Josefem Svobodou pro inscenaci Václava Kašlíka z roku 1969. Inscenace byla obnovena v roce 2006 s přispěním Theodora Pištěka, který navrhl pro obnovenou premiéru kostýmy. Během dvojího uvedení se v říjnu tohoto roku divákům představí sólisté vybraní Plácidem Domingem

Jak na grand operu: La Gioconda v Národním divadle Brno

Režírovat klasickou „grand operu“, jako je Ponchielliho La Gioconda, nemusí být zdaleka tak jednoduché, jak bychom si mohli myslet. Na první pohled se vše zdá snadné – velká scéna sboru v karnevalových maskách, velkolepý balet v paláci, hořící loď, inkvizice a milostný mnohoúhelník – tolik divácky vděčných čísel! Právě v nich ale může být skryto úskalí grand opery a důvod, proč byl kdysi dominantní operní žánr postupně na světových scénách zredukován na pouhou hrstku titulů, mezi něž patří právě i La Gioconda. To, co přitahovalo operní publikum (proslule zejména to pařížské) v 19. století, nemusí totiž být zdaleka tak atraktivní pro diváky dnešní. Grand opera sází na spektakulární davové scény, zpracovává historické náměty a příběh postav

Juliette v Národním divadle bude stírat hranice mezi sněním a skutečností

Předvelikonoční dny budou na scéně opery Národního divadla ve znamení "jediné surrealistické opery". Juliette (Snář) Bohuslava Martinů uvede ND v premiérách 24. a 25. března 2016.

Polibek hudebnímu skladateli, políček režii aneb Hubička v paneláku

Národní divadlo v Brně uvedlo Hubičku Bedřicha Smetany. Dílo, které ještě donedávna bylo naprostou samozřejmostí dramaturgického programu každé české i slovenské operní scény, se postupem času stává raritou. Prostě z oper Bedřicha Smetany zůstává na repertoáru nanejvýš Prodaná nevěsta a ostatní operní klenoty našeho reprezentanta národní kultury postupně zapadají spolu se všemi dalšími českými

Slavík a Jolanta – pohádky bez lesku

Stravinského Slavík a Čajkovského Jolanta – dvě ruské miniopery, dva dramaturgicky zajímavé kusy uvedené v jednom večeru v historicky prvním scénickém provedení na scéně Národního divadla navíc v době, kdy Čajkovského Jolanta zažívá ve světě plnohodnotnou rehabilitaci. Národní divadlo navázalo tímto krokem na v minulé sezóně započatou zajímavou dramaturgickou linii „ruských oper“ – tu však v současné inscenaci přebíjí neukotvené režijní pojetí a nevyrovnané pěvecké výkony.

Triumf Smetanova Dalibora v Londýně

6. květen 2015 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Triumf Smetanova Dalibora v Londýně

Dalibor, tragická opera ve 3 dějstvích, bývala vždycky zlatým hřebem repertoáru opery Národního divadla. Její premiéra 16. května 1868 byla spjata s poklepáváním na základní kámen pozdější „Zlaté kapličky“ – Národního divadla, kde se záhy stala jedním z titulů, který byl něčím jako „vlajkovou lodí“ operních šéfů. Jeho premiérami se pyšnili operní šéfové Národního divadla – Karel Kovařovic, Otakar Ostrčil, Václav Talich a po 2. světové válce Otakar Jeremiáš, Jaroslav Vogel a Jaroslav Krombholc, tuto operu řídili špičkoví dirigenti, jakými byli Zdeněk Chalabala, Rudolf Vašata, Bohumil Gregor i další. Prostě Dalibor byl titul, který nezmizel z repertoáru

Režisérská Kouzelná flétna ve Stavovském divadle. A hlavně se tam musí něco dít!

V naší rozporů plné době probíhá paralelně mnoho vzájemně protikladných procesů i v hudební kultuře. Jeden příkladný se týká současného českého vztahu k opernímu dílu W. A. Mozarta, aktuálně k jeho Kouzelné flétně. Zatímco v říjnu 2014 zaujala muzikoložka Milada Jonášová na konferenci v Salcburku referátem „Die Zauberflöte, Il flauto magico, Kouzelná flétna – alles aus Prag“, sumarizujícím mimořádně silnou oblibu Kouzelné flétny na konci 18. století v Praze, jež se z ní dokonce i formou opisů partitury šířila celou Evropou, chystal režisér Václav Morávek právě v tomto městě a na jeho historické mozartovské scéně novou inscenaci tohoto díla. Bohužel...

Kouzelný svět opery. Muzikálu. Prostě Čarokraje!

Jen jednou za padesát let... se otevře kouzelný svět Čarokraje. První věta libreta se zdá úsměvná vzhledem k tomu, že se svět bájných zvířat otevřel před třemi roky (leden 2012) ve „Zlaté kapličce“ a teď znovu v Janáčkově divadle. Klišé uvedené v programu: „A nám teď cosi napovídá, že možná ještě fantastičtější svět bude objeven v Brně“ se zdá ještě úsměvnější... Inscenační tým vybízel k prohlídce „útrob“ Janáčkova divadla cestou přes technické zázemí a schody na točnu jeviště. Přesto, že mnozí přišli ještě několik minut před začátkem první...

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.