Letní festival klasické hudby Za poklady Broumovska dává každoročně prostor mladým talentovaným interpretům, jejichž hudební kariéra je teprve v počátcích. Důkazem byl třetí festivalový koncert, na němž v sobotu 13. července vystoupili letošní laureáti Mezinárodní soutěže pro mladé klavíristy Broumovská klávesa: třináctiletý Jan Schulmeister interpretoval skladby S. Rachmaninova, F. Chopina a F. Liszta, zatímco o druhou část programu se postaral francouzský klavírista Arthur Coatalen se skladbami F. Liszta, J. Brahmse a F. Chopina. Oba mladí klavíristé nejsou na pódiu žádnými nováčky – Jan Schulmeister má za sebou například účinkování se Zlínskou filharmonií pod taktovkou Tomáše Netopila, po našem festivalu ho čeká pozvání do Mariánských lázní na Chopinův festival a bude účinkovat i v rámci festivalu Dvořákova Praha. Arthur Coatalen stihl po vítězství v soutěži Broumovská klávesa vyhrát ve své kategorii italskou soutěž Pietro Argento a během léta se bude pilně připravovat na mezinárodní soutěž na Ibize.

Na festivalovém večeru v Dvořákově síni Rudolfina se 29. května propojilo několik skvělých prvků komorní hudby v jednu výjimečnou hudební událost. Dva soubory, české Wihanovo kvarteto (Leoš Čepický, Jan Schulmeister, Jakub Čepický, Matěj Štěpánek) a britský Sacconi Quartett (Ben Hancox, Hannah Dawson, Robin Ashwell, Cara Berridge) se prolnuli v jedno dokonalé smyčcové okteto, aby představili tři geniální skladatele v dílech jejich raného tvůrčího období. Ač oba soubory dělí rozdíl i zkušenost jedné generace, podoba jejich hudebnosti, nástrojová suverenita i příbuzný temperament komorního projevu z nich na

V minulém roce tomu bylo již 30 let, kdy student AMU Aleš Kaspřík vyzval své tři spolužáky k založení smyčcového kvarteta, které již v následujícím roce suverénně zvítězilo v Mezinárodní soutěži Pražského jara. Od této chvíle se odvíjí nepřetržitá řada úspěchů a ocenění, která řadí Wihanovo kvarteto mezi  nejpřednější světovou interpretační elitu. Často úmyslně zdůrazňuji fakt, že takových komorních souborů je u nás více, než kdekoliv jinde, a nejen na počet obyvatel. Jestlipak to není i proto

Před časem se mě jeden můj přítel zeptal, jaký je hlavní rozdíl mezi starými (myslel tím hluboké kořeny ve 20. století) a mladými smyčcovými kvartety. Na moji nejistotu reagoval: „No přece mladí fluktuují, přicházejí, odcházejí, ti staří hrají spolu dokud udrží smyčec.“ Byl to sice vtip, ale s pravdivým jádrem. Neplatí to sice obecně, ale je obdivuhodné, jakou

Wihanovo kvarteto, jedno z předních českých komorních těles, se letos dožívá zralého kvartetního věku třiceti let. Už v době  studií na AMU se soubor na pětadvacet let ustálil do úspěšné neměnné sestavy Leoš Čepický - prim, Jan Schulmeister  -  sekund, Jiří Sigmund  -  viola, Aleš Kapřík  -  violoncello. Soubor  záhy  získal  mezinárodní respekt  a obdiv na nejprestižnějších světových pódiích, kde dodnes zaznívá většina jeho koncertních vystoupení. Wihanovci jsou rezidenčním kvartetem Trinity College of Music v Londýně. Obdrželi množství

Čtyři kantáty Bohuslava Martinů na texty Miroslava Bureše jsou nejen nádhernou hudbou, ale také velkým darem českým pěveckým sborům, které je rádi a často zpívají. Za zdánlivě snadnými partiturami...

Tato nahrávka je výsledkem spolupráce mezi špičkovými interprety české hudební scény, klavíristou Martinem Kasíkem a členy Wihanova kvarteta, a současně s tím je nutno dodat, že...

A vkus pro míru, respekt a cit pro záměr skladatele, vědomí souvislostí obsahu díla. To je  Wihanovo kvarteto. A především tímto se výrazně liší od mnohých podobně dokonale technicky připravených interpretů. Wihanovo kvarteto (Leoš Čepický, Jan Schulmeister, Jiří Žigmund a Aleš Kaspřík) nepodléhá vábení módních trendů dovedených leckdy až do zkreslující karikatury.