26. ročník festivalu Svátky hudby otevřel 24. října program, jenž by se dal označit v rámci možného jako sváteční. Festival je spjat s houslistou Václavem Hudečkem, jenž v úvodním entrée připomněl 50 let své kariéry. Poděkoval za podporu své ženě a partnerům. Pozoruhodné na tomto výčtu byla překvapivá tečka, kdy na pódium Dvořákovy síně Rudolfina přišel generální ředitel Kooperativy Martin Diviš a předal panu Hudečkovi certifikát, v němž se údajně pojišťovna zavazuje, že bude „navěky“ hlavním partnerem festivalu, přesněji dokud bude festival spjat s panem Hudečkem a bude muzikantsky aktivní. Něco takového mu musejí závidět snad všechny festivaly. Přiznávám, že jsem se s něčím takovým dosud nesetkal.

V pondělí 2. října  zahájil Symfonický orchestr Českého rozhlasu svou 71. sezonu. Návštěvníky koncertu přivítal ve Dvořákově síni Rudolfina hrdý slogan na varhanní empoře „My jsme SOČR“ a orchestr potvrdil, že hrdost je na místě.

V pondělí 2. října zahájí Symfonický orchestr Českého rozhlasu novou sérii abonentních koncertů, nadepsanou číslem 91. První část večera, opatřeného podtitulem „Vzpomínky, osudy a fantazie“, je zadána pro díla, která se dotýkají pohnutých událostí i lidských osudů na pozadí 20. století a po přestávce zahraje SOČR kontrastní, romantickou Fantastickou symfonii. Šéfdirigent tělesa Ondrej Lenárd stejně jako v úvodu loňské sezony přizval ke spolupráci Jana Mráčka.

Ačkoliv byla premiéra Festivalového orchestru Dvořákovy Prahy (Dvořák Prague Festival Orchestra) 21. 9. prezentována jako vrchol Komorní řady, byl to plnohodnotný orchestrální koncert. Večer by se dal označit za tradiční obraz v netradičním rámu.

Druhý ročník Lednicko / valtického hudebního festivalu 2017 (LVHF) proběhne letos od 30. září do 14. října a vdechne tak život nádherným stavbám Lednicko-valtického areálu. Záměrem zakladatele a ředitele festivalu, houslisty Jiřího Partyky, je navázat na odkaz rodu Liechtensteinů, který v tomto čase pořádal tradiční slavnosti a hony a zval při té příležitosti na svá panství hudební soubory z Vídně a Brna. Autorem několika staveb v areálu byl geniální architekt rodu Liechtensteinů Josef Hardtmuth – současník, obdivovatel a později i donátor Wolfganga Amadea Mozarta a Franze Schuberta. Poctu těmto skladatelům během osmi koncertů složí špičkové soubory jako PhilHarmonia Octet Prague, Janáčkův komorní orchestr, Barocco sempre giovane, s nimiž vystoupí mladí sólisté: Kateřina Javůrková – lesní roh, Jan Mráček – housle nebo Patricia Janečková – soprán. Festival zahájí světoznámý Pavel Haas Quartet a ukončí ho Filharmonie Bohuslava Martinů pod taktovkou Vojtěcha Spurného s vynikajícím violoncellistou Jiřím Bártou.

Dirigentský debut v programu Pražského jara se zdá být dobrým institutem. Zaveden před několika roky, přivádí do mezinárodního kontextu na festivalové pódium každým rokem jednu zajímavou mladou osobnost a publiku nabízí v jejich nastudování neoposlouchanou hudbu. Bylo tomu tak i letos – Jonathon Hayward je vítězem soutěže v Besanconu v roce 2015. A v Praze dirigoval symfonickou hudbu od Tomáše Svobody, Ethel Smythové a Carla Nielsena.

Cyklus O České filharmonie by se mohl podložit několika významy. Hlavním je nepochybně slovo „objev“, neboť se pořadatel důsledně snaží představovat v pražském Rudolfinu dosud neznámé mladé umělce. Někdy doplněné zkušeným sólistou, jindy generačním vrstevníkem. V sobotním odpoledni 8. dubna to byl dvojitý objev, jenž se mi jevil v podstatě jako osvěžující.

Když jsme v prosinci připravovali přílohu jednoho celostátního deníku věnovanou právě zveřejněnému programu 72. ročníku, jistý čas jsme s kolegy diskutovali o vhodnosti nadpisu úvodního slova ředitele festivalu Romana Bělora, nadpis článku totiž vymyslel šéfredaktor: „Pražské jaro bude mít něco pro každého“. V některých z nás možná vznikla obava, že to bude vykládáno jako snaha příliš se vlichotit publiku, že dramaturgie je málo vyprofilovaná, chybí jí jednotící téma.

K pětadvacátým narozeninám si český houslista Jan Mráček (1991), vítěz vídeňské Soutěže Fritze Kreislera (2014), nadělil vskutku reprezentativní dárek. První sólové album britské nahrávací společnosti Onyx, a to hned v nejreprezentativnějším repertoáru české houslové literatury 19. století – Dvořákově houslovém koncertu, Romanci, Mazurku a Romantických kusech. Kdyby ještě sáhnul po Nokturnu H dur nebo Baladě d moll, praskala by kapacita CD ve švech. Máme však alespoň důvod těšit se na další Mráčkovy nahrávky, a to nejen ve dvořákovském repertoáru, k němuž má blízko nejen geneticky (oba rodiče jsou houslisty), ale i díky učitelům

Symfonický orchestr Českého rozhlasu zahájil 26. září v pražském Rudolfinu novou sezonu, kdy slaví devadesát let existence (1. října 1926 se uskutečnil první koncert Orchestru Radiojournalu), s odvahou hodnou svého sloganu „Boříme zdi“. Nabídnout program jen z hudby Ludwiga van Beethovena, završitele vídeňského klasicismu, může být povznášející nebo sebevražedné. Vždyť konkurence ve světě je nesmírná. Šéfdirigent Ondrej Lenárd vybral Coriolana, Houslový koncert D dur a Třetí symfonii Es dur. Musím předeslat, že zůstal někde v půli cesty.