Písňový recitál je jedním z tradičních dramaturgických pilířů národního hudebního festivalu Smetanova Litomyšl. Letos měl své místo v kalendáři v pátek 23. 6. 2023, a to v příjemných historizujících prostorech Smetanova domu, který byl stavěn v podstatě současně se skladbami, které onoho podvečera figurovaly na programu. Festivalové podium letos patřilo basistovi Janu Martiníkovi a generálnímu řediteli České filharmonie Davidu Marečkovi, tentokrát v roli partnera u klavíru. Písňové recitály náležejí společně s koncerty komorní hudby k náročnějším žánrům artificiální hudby. Mohou však být i příjemným setkáním s repertoárem, v němž se lidský hlas za doprovodu klavíru prolíná s poezií a sofistikovanými literárními texty vůbec. Takový pocit jsem měl z Martiníkova recitálu, který spojil populární a nejpopulárnější písně českých skladatelů 19. a 20. století s repertoárovými návraty a překvapeními.

V pátek 2. 6. 2023 dozněly poslední takty letošního ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Mnohé nasvědčuje tomu, že rok 2023 se zařadí mezi úspěšné, když ne rovnou mezi nejúspěšnější ročníky mladší historie nejstaršího českého hudebního festivalu. Debut finského mladíka Klause Mäkelä, hostování Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu s britskou hvězdou Danielem Hardingem nebo aplaudovaná vystoupení ansámblů staré hudby (Les Talens Lyriques) i tvorby nejsoudobější (Klangforum Wien) zaujaly publikum i obec hudebních kritiků. O to více jsem byl zvědavý na závěrečný koncert, který měl opět jednou na programu Beethovenovu Devátou symfonii s jejím závěrečným sborově extatickým apelem na humanitu, bratrství a úctu k vesmírné harmonii. Vzácným hostem festivalového finále byl německý dirigent, klavírista a vždy vítaný host českých podií Christoph Eschenbach, který se narodil před třiaosmdesáti lety v časech a v podmínkách, jež připomínají dnešní východ Evropy s jeho dětskými sirotky a válečnými uprchlíky. Málokterý z žijících německých dirigentů prožil již jako dítě na vlastní kůži, co znamenají slova „Wem der grosse Wurf gelungen, eines Freundes Freund zu sein“.

Mezi dramaturgicky nejprogresivnější projekty mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha náleží jeho volná operní řada. V roce 2014 ji zahájila obnovená premiéra operní prvotiny Antonína Dvořáka Alfred na německé libreto Theodora Körnera. O pět let později vůbec poprvé zazněla první verze skladatelovy komické opery Král a uhlíř. Operní projekty jsou pro festival náročným počinem, proto jsme si museli počkat další tři roky na nový festivalový operní večer. Letos jím bylo koncertní, chvílemi takřka poloscénické nastudování Dvořákova předposledního operního díla Rusalka. Před koncertem i po něm si bylo možno klást otázku, zda je koncertní nastudování Rusalky legitimní, když jde o jediné Dvořákovo operní dílo, které od premiéry v roce 1901 v podstatě nikdy neopustilo česká operní jeviště a dnes je nejhranější českou romantickou operou za hranicemi, navzdory pověsti o „neoperním Dvořákovi“. Skladatelova symfonická opera s významnou rolí orchestru ovšem unese i nastudování bez vizuální složky, o čemž se přesvědčilo hluboce koncentrované a bouřlivě aplaudující publikum prvního z trojice plánovaných provedení v pondělí 19. 9. 2022 (další 21. a 23. 9. 2022).

Festival Prague Sounds vstoupil do nadcházející koncertní sezony originálním způsobem: nechal vybudovat na Vltavě mezi Žofínem a mostem Legií plovoucí scénu a v pátek 2. září večer na ní uvedl koncert České filharmonie. Hudební produkce nesla název Koncert pro Evropu a byla vnímána jako významná společenská událost – konala se totiž u příležitosti českého předsednictví v Radě evropské unie a festival Prague Sounds ji pořádal ve spolupráci s Úřadem vlády. Koncert byl mj. vysílán v přímém přenosu na ČT1, ČT art a na evropském kulturním kanále Arte Concert.

Výběr nejznámějších árií z opery Rusalka přednesou elitní operní pěvci při mimořádném open air představení Rusalka v parku 28. srpna v zámeckém areálu v Litni. U příležitosti oslav 10. výročí založení neziskové organizace Zámek Liteň a Festivalu Jarmily Novotné zde na rozměrné scéně vystoupí sólisté Kateřina Kněžíková, Richard Samek, Jan Martiník, Jana Kurucová, Symfonický orchestr Českého rozhlasu v čele s dirigentem Robertem Jindrou a další. Vedle hudebního přednesu návštěvníky potěší multimediální produkce bratrů Cabanů v podobě velkoplošných projekcí, s tanečním doprovodem. Umělci i organizátoři tímto mimořádným koncertním provedením zároveň vzdají poctu jednomu z nejslavnějších českých hudebních děl všech dob – opeře Rusalka, která byla poprvé uvedena před 120 lety.

Události posledních měsíců neumožnily konání Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka v plánovaném termínu a rozsahu. Organizační tým festivalu však na podzim připravil cyklus několika mimořádných koncertů. První zářijový víkend proběhnou především open air produkce v nově zrekonstruovaném amfiteátru v Hukvaldech – ty rozezní soubor Hradišťan nebo kantáta Carmina Burana v podání sólistů v čele se sopranistkou Veronikou Rovnou Holbovou. V druhé polovině listopadu pak do Ostravy a okolních měst dorazí hobojista Vilém Veverka, klavírista Martin Kasík nebo sólista Adam Plachetka.

Další ze série benefičních koncertů České filharmonie proběhne v sobotu 23. května. Živě z pražského Rudolfina se tentokrát bude vysílat mozartovský koncert, na kterém se vedle ČF podílí Pražské jaro. Dirigovat bude Tomáš Netopil, vokálních partů se ujme Kateřina Kněžíková, Simona Šaturová, Jan Martiník a Adam Plachetka. Koncert v přímém přenosu uvede ČT art, Český rozhlas Vltava, ke zhlédnutí bude rovněž na webu festivalu nebo na Facebooku Harmonie. Večerem provede Ondřej Havelka.

Třináctý ročník mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha se uskuteční v původně plánovaném termínu, tedy od 4. do 20. září 2020. Vzhledem k aktuálním okolnostem nelze zajistit účast původně smluvených zahraničních interpretů; festival tedy namísto toho oslovil přední české umělce – sólisty, dirigenty i tělesa. Heslem festivalu je slogan „Češi hrají Čechům“.

Nové album České filharmonie má jediný „zásadní nedostatek“. Mělo být rozděleno na tři (případně na čtyři) dílčí hudební nosiče, aby posluchače přinutilo poslechnout si každou ze tří nahraných kompozic samostatně, bez možnosti návazného poslechu. Řeč je o vrcholných duchovních kompozicích Antonína Dvořáka z let 1890 (Requiem), 1892 (Te Deum) a 1894/1895 (Biblické písně).

Klavírista Lukáš Vondráček minulý týden v otevřeném dopise oznámil, že ruší svoje nadcházející pražské koncerty. Jedním z důvodů je podle něj „dlouhodobě alarmující úrovni české (pražské) hudební žurnalistiky".