Krenkova (Křenkova) opera Jonny spielt auf (Jonny vyhrává) nadchla svého času celý operní svět. Můžeme ji označit jako tak zvanou Zeitoper, která vznikla v souladu s programem Nové věcnosti (Neue Sachlichkeit) v umělecky svobodné poválečné Výmarské republice (1919-1933). Opera zažila svou světovou premiéru v Lipsku 10. února 1927 a vzápětí ji hráli téměř všude ve světě, mezi jiným také v pražském Novém německém divadle (nynější Státní opeře) už 16. června téhož roku. Křídla Jonnymu přistřihli němečtí nacisté, protože Krenkovu operu po svém nástupu v roce 1933 zařadili do složky Entartete Kunst (zvrhlé umění), do níž náležela také díla Arnolda Schönberga, Albana Berga, Kurta Weilla nebo Igora Stravinského a dalších.

Výběrem Brittenovy komorní opery Zneuctění Lukrécie upozornil ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil na titul, který do volné ostravské řady Operní hity dvacátého století pasuje úplně ideálně. Jako režisér inscenace současně vyhmátl přesně to, co partitura nabízí – dráždivou oscilaci mezi antickou tragédií a moderní poezií, mezi příběhem a básní.

Pohádkový příběh Malé mořské víly na motivy stejnojmenné pohádky dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena ožil ve světové premiéře 10. listopadu 2016 na jevišti Stavovského divadla. Inscenace v podání baletního souboru Národního divadla Praha nabízí uchvacující výpravné nastudování se sdělným tanečním jazykem a nádhernou hudbou.

Otáčivé hlediště v parku českokrumlovského zámku letos v létě nabízí premiéru Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky inscenované režisérskou dvojicí Skutr (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) s jejich erbovním scénografem Jakubem Kopeckým a s výtvarníkem kostýmů Markem Cpinem. S Bystrouškou se již setkali v brněnském Národním divadle před třemi lety jako s činohrou, zvolili pro ni tehdy vtipný, byť i

Inu, Janáček je jeden z nejtěžších. Taková nezávazná feérie jako jsou Výlety páně Broučkovy, s podtitulem Z pražské Vikárky přes Měsíc až k husitům! – to musí Skutři zmáknout levou zadní. Zmákli, levou zadní ne. Už scénografie je tvrdý oříšek. Jakub Kopecký umístil do pozadí jeviště poměrně malý portál, za ním nízký domek s prejzovou střechou, dá se jím na scénu vstoupit jen v podřepu, raději podlézt. Za ním je na začátku schován pijácký umělecký vikárkový sbor – jen mu pivní korbele