Dvořák – Requiem – Rudolfinum - Jiří Bělohlávek - Česká filharmonie – Decca. To  vše bylo ještě v polovině května silným lákadlem, aby si člověk koupil vstupenku na koncert festivalu Dvořákova Prahy, jenž byl věnován památce Antonína Dvořáka III. Vše zůstalo, jen jiné bylo jméno dirigenta a sopranistky. Pro šestatřicetiletého Jakuba Hrůšu to byla určitě výzva – jednak převzal projekt Jiřího Bělohlávka, jednak bude mít v katalogu věhlasné gramofonové společnosti Decca svůj první titul, což je v jeho věku obrovský úspěch a další krok v dynamicky se rozvíjející kariéře. (Dodal bych, že po letošním debutovém triumfu na BBC Proms je to další krok k plnému dobytí Londýna.☺) 

Po dvou hutných zkouškách a před dvojím provedením Rekviem Antonína Dvořáka se dirigent Jakub Hrůša, sbormistr Lukáš Vasilek a tři ze čtyř pěvců – Ailyn Pérez, Jan Martiník a Michael Spyres - sešli v Západním salonku Rudolfina s novináři. Těm nejprve objasnili souvislosti programový ředitel festivalu Marek Vrabec a generální ředitel České filharmonie David Mareček: „Dva večery jsou Dvořákovu Rekviem věnovány proto, že jeho provedení se natáčí pro firmu Decca, která jej na různých nosičích vydá v roce 2019. Jedná se o jeden z vrcholů dosavadní spolupráce mezi Dvořákovou Prahou a jejím rezidenčním orchestrem, kterým je naše první symfonické těleso. A zároveň rozvíjí  úspěšnou snahu festivalu o mezinárodní ohlas, k němuž přispívá například přenos vybraných večerů televizní stanicí ARTE.“

V sobotu 26. srpna 2017 se uskuteční v Londýně jeden z nejvýznamnějších českých koncertů v cizině tohoto roku. Jakub Hrůša, šéfdirigent Bamberg Symphony, hlavní hostující dirigent Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra a také Philharmonia Orchestra, hostující dirigent České filharmonie, bude v rámci svého debutu na BBC Proms, dirigovat BBC Symphony Orchestra a nabídne auditoriu obrovité Royal Albert Hall ryze český program, který je svou dramaturgií mimořádný, možná do jeho rodné země nepřenosný. Pocta české hudbě bude mít mezinárodní publicitu, jakou má jen výjimečně. Před svým odletem do Londýna mi Jakub Hrůša odpověděl na několik otázek. 

Vstoupit dvakrát do téže řeky prý nelze. Jiřímu Bělohlávkovi se to podařilo. Poštěstilo se mu ještě jednou vést Českou filharmonii, napodruhé v lepší konstelaci. Bylo to krásné - přízní osudu se v roce 2012 mohl po dvou desetiletích logicky vrátit na post šéfdirigenta, který mu předtím nebylo dopřáno zastávat dostatečně dlouho a který k němu patřil právem. Vrátil se zkušenější a zralý. Jako osobnost s cenným mezinárodním renomé. Krutostí stejného osudu nemohl však svou misi ani tentokrát přirozeně završit a naplnit – na konci páté sezony, se smlouvu na několik dalších, podlehl těžké nemoci.

A to hned z několika důvodů. Nejenže následující řádky patří koncertu, který proběhl na Boží hod velikonoční, ale svátečním elementem večera byla i premiéra skladby Duel II Jiřího Kadeřábka. Dlouhodobě pak na koncertech řadím do kategorie svátečních posluchačských zážitků dirigentskou účast Jakuba Hrůši, což byl případ také tohoto večera. Jako každý rok, i letos uvedla PKF v rámci

Dirigent Jakub Hrůša byl jmenován jedním ze dvou nových hlavních hostujících dirigentů Philharmonia Orchestra od sezony 2017/18. Druhým jmenovaným je Santtu-Matias Rouvali. Jakub Hrůša, kterého nedávno Arts Desk označil za „vůdčí a světlou osobnost v mladší generaci dirigentů“, s orchestrem Philharmonia hostuje pravidelně od svého debutu v roce 2011. Diriguje s ním světový repertoár širokého záběru, ve svých programech však akcentuje hudbu střední Evropy. Jedním z jeho pozoruhodných počinů bylo provedení symfonie Asrael Josefa Suka v roce 2014.

Smetanovou Mou vlastí se Jakub Hrůša zabývá opakovaně. Po dřívějších provedeních s orchestrem PKF-Prague Philharmonia se loni sešel nad touto partiturou i s Českou filharmonií. Letos dílo uvede s orchestry v Chicagu a v Tokiu. Mimořádnou vizitkou je však jeho nová nahrávka Smetanova cyklu, která vyšla nyní v zimě. Pořídil ji s tělesem v bavorském Bamberku, jemuž od podzimu 2016 šéfuje.

Na středu 9. února jsem se těšil hlavně kvůli uvedení passacaglie Miloslava Kabeláče Mystérium času. V roce 1983 jsem toto geniální dílo slyšel poprvé a po opakovaném poslechu a studiu partitury  brzy došel k přesvědčení, že patří mezi nejsilnější orchestrální skladby druhé poloviny 20. století. Trochu jsem se obával, jestli mě Česká filharmonie nezklame, ale naštěstí jsem byl svědkem excelentního provedení.

Milí čtenáři, obracím se na Vás tentokrát zcela netradičně s rozmarnou silvestrovskou idylou, přiznávám, že ještě lehce spící, v dumce, ba lehké elegii z toho, jaké posvícení nám přinesl uplynulý rok. Je Silvestr, sotva skončila krásná zimní noc a milá sousedská nálada mi zde v přírodě přináší vzpomínky z dětství. Až by se mi chtělo pobrukovat třeba ovčákovu starou píseň nedělní „Ráno raníčko, pleju obilíčko“ nebo jiná česká říkadla či písničky pro děti („Kráčím, kráčím mezi vrchy“)... jen kdyby na kolem se vinoucích polích ještě aspoň nějaký ten špalíček obilí zbyl; je tam však jen sníh. Invence pro nějaké ty čtyři dětské písně a říkadla mi nikdy nechyběla. Uplynulé veselé Vánoce v tomto ohledu přinesly obzvláštní žně: byla nálada a zazněla ledasjaká malá milostná

Nová éra začíná brilantně, píší Frankfurter Allgemeine Zeitung po inauguračním koncertním programu Jakuba Hrůši s Bamberskými symfoniky na samém počátku října.