Kritiky - časopis harmonie

Novinky čtyř pražských orchestrů v sezoně 2016/2017

V České republice hraje (a nezřídka bojuje o přežití) 16 orchestrů; některé jsou skutečně symfonické, jiné se za ně vydávají, ale mají z ekonomických důvodů menší obsazení. Jeden je příspěvkovou státní organizací, zřizovatelem většiny jsou buďto kraj nebo město, svým významem je hodno pozornosti jen jedno soukromé těleso (Česká filharmonie, Český národní symfonický orchestr, Janáčkova filharmonie

Konstanty a překvapení Dvořákovy Prahy

Dvořákova Praha tvoří s Pražským jarem festivalovou páteř hudebního života metropole. Jeho symbolickým patronem je sice ikona světové kultury, ale stejně jako Salcburským letním slavnostem nestačí Mozart, musí i Dvořákova Praha hledat další témata, spojení a pozitivně svoje publikum překvapovat.  Jaký bude letošní devátý ročník, jenž tradičně naplní hudbou mezi 5. až 24. září Rudolfinum, Anežský klášter a Katedrálu sv. Víta?

Skvostný Dvořák Bennewitzova kvarteta: Březnový Tip Harmonie

Za dva roky tomu bude již dvacet let, co je stále ještě mladé Bennewitzovo kvarteto, aktuálně vystupující ve složení Jakub Fišer, Štěpán Ježek, Jiří Pinkas a Štěpán Doležal, aktivní na koncertních pódiích. Spíše těch zahraničních než domácích, jak je tomu již po generace (ne)dobrým zvykem v životě českých kvartetních souborů. Hledá-li český posluchač komerční nahrávky tohoto souboru, musí se

Bennewitzovo kvarteto a 6 kvartetů Bély Bartóka

13. a 20. listopadu 2015 proběhly v žižkovském Atriu dva večery, které by neměly zůstat nepovšimnuty naší mediální scénou. Jednalo se o souborné provedení 6 smyčcových kvartetů Bély Bartóka Bennewitzovým kvartetem v obsazení: Jakub Fišer a Štěpán Ježek, housle, Jiří Pinkas, viola a Štěpán Doležal, violoncello. V prvním večeru zazněly první, třetí a pátý kvartet, ve druhém ty ostatní.

Jiří Bárta využil genius loci čáslavského kostela sv. Petra a Pavla k bachovskému rozjímání

Slovo Postludium má ve své podstatě vznešený význam. Po skončení bohoslužby Postludium uzavíralo hudební mši a svým improvizačním charakterem působilo jako uklidňující dohra.  Postludium může mít v tohoto ohledu i význam přenesený, v případě letošního MHF Kutná Hora 2015 byl skutečným Postludiem sólový recitál Jiřího Bárty. Pokud se na letošní kutnohorský festival podíváme jako na „hudební mši“, která začala „Preludiem“ v kapli Božího těla a následnými osmi koncerty publikum v jednotlivých hudebních zastaveních provedla

Výlet do Kutné Hory

16. červen 2015 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Výlet do Kutné Hory

Navštívil jsem Mezinárodní hudební festival Kutná Hora 2015. Z hodinové cesty z Prahy byly sice více než tři, ale nepříjemný zážitek z totálně ucpaných silnic odčinila hudba. V chrámu sv. Barbory vytvořily soumrak a decentní osvětlení ve specifickém prostoru zvláštní atmosféru. Na pódium před kněžištěm přišel ruský pianista Konstantin Lifschitz a už s dosednutím vyrval z koncertního křídla Petrof první tóny

Zjasněná noc nad Prahou

14. září 2014 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Zjasněná noc nad Prahou

Jednou z linií letošního festivalu Dvořákova Praha je (a doufám, že bude, třeba s jiným dramaturgem, i v dalších letech)  komorní řada. Ne že by se v minulých letech komorní hudbě nevěnovala, ale letos poprvé měla koncepci a svého, řečeno festivalem, kurátora. Byl jím violoncellista Jiří Bárta. Již při oznámení jeho jména se zdálo jako více než pravděpodobné, že se pokusí realizovat v Praze koncept tvůrčí dílny, jak jej několik let velmi úspěšně realizuje v rámci svého festivalu v Kutné Hoře. Skutečně se o to pokusil, i když jen zčásti...

Upload! Upload! Upload! aneb jak se dostat do Carnegie Hall

„Nebojte se! – Hrajte srdcem! – Dejte do toho vše! – Představivost a individuální přístup vyniknou nejvíc! – Pusťte se do toho! – Nahrajte videa, ať se můžu podívat, jak hrajete. Zapíšeme se do historie. Buďte při tom!...

Bruschino, Botticelli a Vůl

8. březen 2014 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Bruschino, Botticelli a Vůl

Na 23. únor 2014 připravila PKF-Prague Philharmonia pro Pražany v Dvořákově síni Rudolfina perlivý večer. Velkým dílem k tomu přispěl Ital Enrique Mazzola, jenž byl pro oddechový večer bez hluboké filozofie a velkých témat velmi vhodným dirigentem.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.