Státní opera, součást Národního divadla Praha, programově navazuje na své kořeny, ať už na někdejší Nové německé divadlo nebo na Divadlo 5. května, tedy na vývoj po skončení druhé světové války. Právě tyto poválečné první kroky českého operního divadla v budově u nádraží jsou propojeny s obnovenou premiérou rekonstruované historické inscenace Pucciniho opery Tosca uvedenou 9. září 2020. V Divadle 5. května, přesněji řečeno již ve Velké opeře 5. května vedené režisérem, skladatelem a dirigentem Václavem Kašlíkem měla premiéru před třiasedmdesáti lety 4. května 1947. Režíroval ji Karel Jernek ve scénografii Josefa Svobody a v kostýmech Jana Kropáčka. O repliku inscenace se pokusili Martin Otava a Svobodův žák Daniel Dvořák (tehdejší ředitel samostatné Státní opery Praha) ve spolupráci s Josefem Svobodou v červnu 1999 (kostýmy Adolf Wenig ml., Josef Jelínek). V současné chvíli tedy vstupuje Národní divadlo do téže řeky už podruhé, opět s Martinem Otavou a s kostýmy Josefa Jelínka.

Dvoudílný operní večer s názvem Mozart … a ti druzí uvedla Opera Národního divadla ve Stavovském divadle poprvé 4. dubna. Obsahuje Nymanovo půlhodinové dílko Dopisy, hádanky a příkazy (Letters, Riddles and Writs) a operu Klasika (The Classical Style) Stevena Stuckyho. Je to velmi záslužný dramaturgický čin, avšak více než obtížný inscenační úkol. Můžeme se přít už nad tvrzením, že jde o opery. Jsou to spíš specificky složené útvary, kombinující do značné míry kolážovitým způsobem původní hudbu dvou soudobých skladatelů, Angličana Michaela Nymana (narozen v roce 1944) a amerického skladatele Stevena Stuckyho (1949-2016) s důmyslně propletenou kompozicí parafrázující hudbu klasiků. V první nymanovské části s hudbou Mozartovou, v části druhé s téměř nevyčíslitelnou množinou umně zpracovaných úryvků hudebních kompozic skladatelů klasické éry – od Mozarta, Haydna a Beethovena přes Roberta Schumanna, Richarda Wagnera až k Richardu Straussovi. Obě „opery“ jsou spíš rébusem než čímkoli jiným, oříškem pro inscenátory, který vyžaduje nejen tvůrčí invenci, ale také velký nadhled, smysl pro humor, mimořádnou schopnost pro prokomponování a detailní provázání jednotlivých prvků divadelního výrazu.

Národní divadlo uvede ve Stavovském divadle 4. a 7. dubna v českých premiérách dvě opery, které prezentují Wolfganga Amadea Mozarta v málo známých a nečekaných souvislostech. Novinka v repertoáru Opery ND Mozart a ti druzí českému publiku poprvé představí oceňovaná díla současných tvůrců: Dopisy, hádanky a příkazy proslulého anglického skladatele Michaela Nymana a Klasika amerického autora Stevena Stuckyho, držitele Pulitzerovy ceny. Režisérka Alice Nellis roli Mozarta svěřila sopranistce Alžbětě Poláčkové, které na jevišti sekundují Tomáš Kořínek, Michaela Zajmi, Pavel Švingr, Jiří Hájek, Ivo Hrachovec a další. Orchestr Národního divadla zahraje pod taktovkou Davida Švece. Reprízy inscenace Mozart a ti druzí jsou na programu 9. a 25. dubna, 26. a 28. května.

Před devadesáti lety zazněla ve Smetanově síni premiéra kantáty pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany Svatý Václav Josefa Bohuslava Foerstera. Skladatelovo dílo vzniklo k příležitosti velkolepých oslav milénia patrona České země roku 1929 a k desetiletému výročí založení Československé republiky. O tom, že je dílo dosud živé a nalezne své místo také při oslavách sta let první republiky, přesvědčil posluchače nedělní koncert 25. ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci.

Státní opera uvedla jako jednu z posledních premiér před plánovanou rekonstrukcí Gounodovu operu Romeo a Julie. Toto dílo z roku 1867 je u nás méně známé, než Faust od stejného autora, a z formálního hlediska se může jevit až jako určitá napodobenina tohoto staršího úspěšného opusu. Podobně, jako ve Faustovi, nalezneme i zde velkou valčíkovou scénu, cavatinu zamilovaného tenora, posměšnou píseň

V pražském Stavovském divadle proběhly 21. a 22. ledna 2016 premiéry Popelky Gioachina Rossiniho (celým názvem La Cenerentola, ossia La bontà in trionfo, česky Popelka, aneb Laskavost vítězí). Tato opera semiseria měla premiéru v lednu 1817, tj. necelý rok po Lazebníkovi sevillském, a Rossini ji zkomponoval na zakázku za pouhé tři týdny. Přesto se mu ve spolupráci s libretistou Jacopem Ferrettim povedlo vytvořit fungující komickou operu postavenou především na klasických typizovaných postavách.

Nebývá zvykem, aby se "činoherní" režisér vyjádřil ke specifice režírování opery jako při předpremiérové besedě ve Státní opeře Martin Čičvák, který vtipně poukázal na to, že se operní hudbě zkrátka přizpůsobit musí, protože mu předurčuje temporytmus inscenace. Zejména mezihry jsou zrádné. V Macbethovi režíroval svou čtvrtou operu a řekla bych, že k ní postupně nalézá klíč.

Dramaturgie pražského Národního divadla se v této sezoně zřejmě rozhodla rozpoutat osvětu proti východním ideologiím. Po inscenaci Hábovy Nové země, kdy se na scéně odehrávaly hrůzy hladomoru způsobeného násilnou kolektivizací na Ukrajině ve třicátých letech, uvedla Nová scéna Národního divadla dva opusy Dmitrije Šostakoviče, mrazivou satiru stalinské diktatury skrytou ve fragmentu sci-fi opery Orango v první půli a naopak satiru zcela nepokrytou a otevřenou v malé zpěvohře Antiformalistický jarmark...