Příznačným rysem géniů je individualita, v průběhu jejich životů se stále rozvíjející a utvrzovaná. O jedinečnosti Antonína Dvořáka nikdo nepochybuje, jeho tvorba se však stala tak ikonickou, až by se chtělo zapomínat, že ani ona nespadla z nebe. Vycházejíc z tradice lidového muzikantství a chrámových kůrů prošla složitým vývojem, ovlivňována nejrůznějšími vnějšími i vnitřními faktory, které mistrovy začátky nezřídka dovedly do slepých uliček. Taková bloudění snad nejvíce spatřujeme právě v Dvořákově tvorbě operní.

V sobotu 8. června se bude v Plzni hrát nová inscenace komické Dvořákovy opery Šelma sedlák. V režii Zbyňka Brabce a s hudebním nastudováním Jiřího Štrunce se dílo po 65 letech znovu zařadí do repertoáru divadla. V titulních rolích vystoupí Ivana Veberová, Marie Schmidtová nebo Tomáš Kořínek.

Verdiho raná opera Nabucco patří k nejoblíbenějším a nejlépe navštěvovaným operám a není divu, že ji plzeňské Divadlo J.K.Tyla zařadilo do svého repertoáru. Patrně míní novou inscenaci udržet dlouho v hracím plánu, protože obsadilo hlavní role hned třikrát. Jako Nabucca můžeme v průběhu času vidět  Michele Kalmandyho, Pavla Klečku a Nikolaje Někrasova, v roli Abigail Csillu Boross, Ivanu Šakovou nebo Ivanu Veberovou, jako Zachariáše Jana Hnyka, Jevhena Šokala a Františka Zahradníčka, v roli Feneny Beccu Conviser, Václavu Krejčí Houskovou a Janu Foff Tetourovou.

Operní soubor plzeňského Divadla J. K. Tyla uvedl 7. dubna premiéru Nevěsty messinské, třetí ze osmi oper Zdeňka Fibicha na libreto Otakara Hostinského podle stejnojmenné tragédie Friedricha Schillera. V Českých zemích byla opera naposledy uvedena v Ostravě roku 1984, na plzeňském jevišti ještě o osm let dříve. K dosud poslednímu nastudování však došlo poměrně nedávno, v roce 2015 a to zahraničním souborem v Theater Magdeburg. Je to snad důsledek vzrůstajícího zájmu o Fibichovo dílo, jemuž je opakovaně a často s překvapením přiznávána osobitá kvalita.

Divadlo J. K. Tyla uvede 8. dubna Rusalku Antonína Dvořáka v režii Tomáše Pilaře a hudebním nastudování dirigenta Norberta Baxy. Nová inscenace by kromě pohádkového charakteru díla měla podtrhnout i hloubku Kvapilova libreta, které se nese v duchu uměleckých směrů fin de siècle: symbolismu, dekadence či impresionismu. Ryze pohádkovou verzí opery pro dětské diváky pak bude chystaná inscenace O Rusalce (premiéra 7. 10. 2017).

V sobotu 23. ledna se na Nové scéně opery Divadla J. K. Tyla v Plzni odehrála premiéra romantické opery Čarostřelec. Weberovo dílo se běžně hraje bez pauzy a v případě kvalitní režie je tím zajištěn nevídaný spád díla, který nedá divákovi prostor k tomu, aby vypadl z napětí a příběhu. Švýcarský režisér a scénograf Dominik Neuner si toto neuvědomuje. Kromě zbytečné přestávky po druhém jednání nabídl i

Inscenace plzeňské Libuše na sebe upozornila už před časem, když bylo veřejně oznámeno, že ji budou režírovat rukou společnou a nerozdílnou dva režiséři věkově od sebe vzdálení o generaci, totiž Martin Otava, nynější ředitel Divadla J. K. Tyla a jím jmenovaný šéf opery Tomáš Pilař. Muži, kteří spolu, pokud vím, nikdy předtím takto nespolupracovali. Vykládám si to snad realisticky jako pokus nést společnou osobní zodpovědnost vedení divadla a operního souboru za první operní inscenaci vytvořenou přímo v Novém divadle přesto, nebo tím spíše

Podíváme-li se na jména nositelů letošních Cen Thálie za loňské umělecké výkony v operní oblasti, musíme být s výsledkem spokojeni. Ivana Veberová si Cenu Thálie za svou Mařenku v Prodané nevěstě režírované Janou Kališovou pro divadlo J.K. Tyla v Plzni bezesporu zaslouží, vždyť podala živý a soustředěný herecký výkon, který aby v této roli na našich jevištích pohledal (ve vedení hereckých postav je Jana Kališová jednou z nejlepších). Ivana Veberová zde ukázala své jevištní schopnosti v tom nejlepším světle – její Mařenka je kus praktického