Pro činnost italské opery v Praze v průběhu 18. století bylo vždy nanejvýš důležité, kdo stál v jejím čele jako impresário, to jest jako její ředitel, organizátor, manažer, dojednávající a zajišťující přísun nových oper i pěvců...

Doba, jíž věnujeme pozornost v této části našeho cyklu, patřila k nejsvětlejším kapitolám operní historie české metropole. Platí to jak o umělecké hodnotě děl, jimiž italská opera 18. století v Praze dostoupila svého vrcholu, tak o zájmu společnosti o operu a tím i o vznik vysoce kvalifikovaného operního publika. Jestliže zájem o italskou operu vykazoval v Praze od konce sedmileté války (1763) stále vzrůstající tendenci, muselo se to časem projevit i v tom, že prostory divadla V Kotcích přestávaly dostačovat. Na svou dobu mimořádně moderní...

Po zakladatelské éře šporkovského divadla (1724 - 1734) je druhá velká kapitola v historii stálého veřejného operního divadla v Praze spojena s novým divadlem, které vzniklo roku 1739 úpravou velké centrální prostory ve staroměstských Kotcích. Iniciativa k jeho zřízení vzešla z předních měšťanských kruhů, k nimž se připojilo i několik šlechticů. Pražané té doby už nechtěli být bez operního domu. Prvním koteckým impresáriem se stal Santo Lapis. Hudební vzdělání získal v Bologni na konzervatoři S. Onofria a v dubnu 1719 mu byl...