V neděli 21. května proběhl v pražském Rudolfinu další ze stěžejních koncertů MHF Pražské jaro. Rezidenční umělec letošního festivalu, francouzský violista Antoine Tamestit (mimochodem letos i ve funkci předsedy poroty prvního ročníku Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro v oboru viola) při svém posledním ze svých tří koncertních vystoupení tentokrát spojil své výjimečné umění s německou houslovou virtuoskou Isabelle Faust, s níž tvoří již několik let ustálené duo. Nedělní koncert těchto dvou hvězd současného interpretačního nebe z děl Monsieura de Sainte-Colombe, W. A. Mozarta, G. Kurtága a B. Martinů byl skutečně netradičním a výjimečným komorním zážitkem.

Pokud pro nějakou hudbu platí, že se dá minimálně stejně dobře, ne-li lépe, číst jako poslouchat – ba dokonce, že to abstraktní, co na nás čeká za notami – horizontální logika virtuálních hlasů zapletených do sofistikované polyfonní tkáně – že celý ten matematický řád, tektonika a proporce jsou důležitější než fyzický aspekt, tedy zvuk sám, pak je to zcela jistě korpus 6 sonát a partit Johanna Sebastiana Bacha. Největší dílo věnované sólovým houslím, jež zná evropská hudba.

Isabelle Faust je považována za jednu z nejzásadnějších houslistek nového tisíciletí. Spolupracovala například s dirigenty Claudiem Abbadem a sirem Johnem Eliotem Gardinerem, vystupovala s Berlínskou filharmonií a dalšími předními světovými orchestry. V Ostravě se německá houslistka sólovým recitálem představila vůbec poprvé, a to v programu z děl barokní a soudobé hudby. Její recitál na Svatováclavském hudebním festivalu byl svého druhu zatěžkávací zkouškou, protože Faust hodlá program natočit na nové album. A že to nebylo nikterak tuctové hudební menu, na to můžete vzít jed.

Dalším z filharmonické úrody houslistů byla po Leonidu Kavakosovi a Christianu Tetzlaffovi německá houslistka Isabelle Faust. Koncert lehce poznamenala změna dirigenta, místo Robina Ticciatiho (zdravotní důvody) přijel Vasilij Sinajskij. Až na úvodní skladbu atraktivní program dodržel. Předehra Hectora Berlioze Korsár, která zazněla místo ouvertury Penelopa Gabriela Fauré, nasadila laťku energie vysoko a publikum mohlo hned zpočátku obdivovat brilanci, s níž smyčce vyšívaly záludné pasáže v závratném tempu. Bylo vidět, že i členové orchestrální akademie ČF je nacvičili tak dokonale, aby svým starším kolegům ani trochu nepřekáželi. Na celém výkonu bylo poznat, jak je toto orchestrální mládí nadupané a na startovní mávnutí se vyřítí na hudební tratě jako koně na Velké pardubické.

Ačkoliv se v médiích pravidelně objevují názory, že nahrávací průmysl je když ne mrtvý, tak v krizi, že cédéčka už nikdo nekupuje, tak každý měsíc vyprodukují firmy v různých koutech  světa stovky novinek a ještě více reedic v nejrůznějším přebalu. Adventní čas přímo vybízí obdarovat své blízké či přátele dobrou hudbou v kvalitním provedení. Jen je těžké vybrat. Výjimečně si dovolím vám nabídnout kolekci titulů, které bych se nebál koupit.

V malebném německém městě Heimbach ležícím v kraji Duryňska ve spolkové německé zemi Severního Porýní – Vestfálska, nacházejícího se poblíž hranic s Belgií a Nizozemím, se koná od roku 1998 každé léto Hudební festival komorní hudby. Ve svém záhlaví nese symbolický název „Spannungen / Napětí,“ jenž vystihuje lokalitu i atmosféru prostředí. Koncerty se konají v krásné secesní vodní elektrárně, která byla zřízena v roce 1904 za účelem výroby elektrické energie. Dodnes je z části funkční a otevřena i v rámci Průmyslového muzea RWE. Dominantou města je hrad Hengebach z 11. století, který se stal po renovaci v roce 2009

Konec srpna byl ve znamení zveřejnění výsledků respektované ankety Echo Klasik, kterou organizuje od roku 1993 Deutsche Phono-Akademie.  Ceny budou sice předány na slavnostním ceremoniálu 18. října v berlínském Konzerthausu, ale výsledky byly odtajněny už 24. srpna. Seznam všech oceněných je k dispozici na echoklassik.de, takže výčet není nutný. Pro českého diskofila může být zajímavé, že

V letech 2003–2004 vyprodukovala francouzská společnost Harmonia mundi s tehdy ještě stále začínajícími umělci Isabelle Faust (housle, Stradivarius La Belle au bois dormant, 1704), Alexanderem Melnikovem (klavír, Jean-Baptiste Streicher, 1847) a Jeanem-Guihenem Queyrasem (violoncello, Gioffredo Cappa, 1696) dvojici CD s Dvořákovým houslovým a violoncellovým koncertem, doplněnými Dvořákovými

Hned na druhé notě nové nahrávky Dvořákova Houslového koncertuse pozná, že začínáme poslouchat něco neobyčejného. Právě orchestrální spodní a, tedy ona druhá nota, bývá obvykle...

Pražská komorní filharmonie má kromě jistoty špičkových uměleckých šéfů: Jiří Bělohlávek, Kaspar Zehnder, Jiří Hrůša, ještě jedno pozitivum, které nemá žádný tuzemský orchestr. Nahrává pro špičkové světové firmy...