Ve čtvrtek 6. října vstoupil do hudebního života Prahy nový projekt – Romantické večery v Rudolfinu (předchozí ročníky se pod názvem Romantický novoměstský klavír konaly v sále pražské Novoměstské radnice). Tak jej nazval jeho záštita, duchovní otec a pořadatel – klavírista Ivo Kahánek, jenž o něm napsal: „Kromě lehce provokativní generační a interpretační konfrontace se snažíme i o představení některých děl moderních českých autorů v dialogu se světovým repertoárem. Samozřejmě ne samoúčelně a vždy v rámci tématu jednotlivého koncertu.“  Celkem sedm koncertů se zajímavými tématy naplní do konce roku Sukovu síň Rudolfina příjemnou

Média zajímají dirigenti, pěvci, virtuosové, maximálně lidé v prostoru mezi virtuosem a orchestrálním hráčem, zvláště když je po ruce zajímavý příběh, jak je tomu v případě houslisty Josefa Špačka, ale samotné orchestry je nezajímají. Přitom „orchestrální dělníci“ tvoří základnu, bez které by nebyl ani dirigent, ani sólista. Pokusil jsem se to trochu napravit, vybral

Již potřetí se konal koncert společného orchestru žáků základních uměleckých škol a členů České filharmonie. Vloni to bylo ke Dni hudby 21. 6. a o vedení se podělili dva dirigenti – Ladislav Cígler (Smetana: Šárka z Mé vlasti) a Jiří Bělohlávek (Dvořák: 8. symfonie). Letos dirigoval 10. 4. celý koncert pouze šéfdirigent České filharmonie a posunul laťku o kus výš – Mendelssohn-Bartholdy: koncertní předehra Pohádka o krásné Meluzíně, Schubert: Symfonie č. 7 h moll „Nedokončená“ a Musorgskij: symfonická báseň Noc na Lysé hoře.

Česká filharmonie je vzácný solitér v zahradě české hudby. Poměrně nedávno však působila spíše jako povadle zanedbaný keř. Dnes je opět svěží a v plném květu. Příčin je více, ale nejzřejmější z nich je příchod, vliv a umění Jiřího Bělohlávka. Pod jeho rukama se filharmonie z unavené továrny na hudbu stala opět vrcholným tvůrčím tělesem, plným energie, inspirace a mladistvé vitality.

Náš orchestr odjel do Japonska v sobotu ve více než stočlenné sestavě. Byli jsme rozděleni do dvou letových skupin. Přestupovali jsme dvakrát – poprvé v Mnichově nebo ve Frankfurtu nad Mohanem a podruhé v Tokiu. Na cestě z Rudolfina do Tojamy jsme byli asi 24 hodin. Přiletěly už i nástroje, které byly na cestě od minulé středy. Pouze stojan na kontrafagot zůstal z nějakého záhadného důvodu v Lucemburku. Tak snad za námi dorazí včas.

Ačkoli olomouckou hudební scénu pokládá řada místních patriotů za značně rozmanitou, kvalitní a zřídkakdy ji hodnotí jinak než v superlativech, autorské koncerty jakoby snad ani neměly ve středomoravské metropoli své místo. Tyto poněkud stojaté vody se podařilo rozčeřit Janu Vičarovi, významnému muzikologovi, hudebnímu publicistovi a pedagogovi, který letos oslavil své půlkulaté výročí stylově – uspořádáním unikátního koncertu (24. listopadu 2014) z jeho vlastní tvorby. V barokní kapli Božího těla situované v prostorách bývalého

Česká filharmonie vyráží 16. září na turné do Itálie. Poprvé v historii povede orchestr v roli koncertního mistra žena. Irena Herajnová, která působí jako zástupkyně koncertního mistra v České filharmonii, si post koncertního mistra vyzkoušela už několikrát při různých příležitostech v Praze. Nyní to ale bude poprvé v dosavadní historii orchestru, kdy se tak stane na zahraničním turné v Itálii. „Je to pro mě samozřejmě velká zodpovědnost, ale zároveň i velká výzva a moc se na to těším,“ říká Irena Herajnová, která v České filharmonii působí od roku 2012...

„Ohlédnu-li se za posledním půldruhým rokem a mám-li se pokusit shrnout můj dojem z celého projektu nahrávky symfonií a koncertů Antonína Dvořáka, mohu s radostí říci, že to bylo nádherné období soužití s jeho hudbou. Moc jsme si to vychutnali…“ Jiří Bělohlávek. Nejdříve fakta: Česká filharmonie se k dvořákovskému kompletu vrátila po 25 letech.  Z více než dvouletého putování České filharmonie za Antonínem Dvořákem zůstaly trvalé hodnoty: audio i video nahrávky všech symfonií a tří koncertů a časosběrný dokument Objevování...