Byl krásný bezoblačný májový den. Slunce pálilo a pro člověka mého ražení by bylo lepší být někde úplně jinde, jen ne v centru Prahy. Toužil jsem po lese, po stínu, po tichu. Nicméně tentokrát převážilo očekávání kontaktu s krásou. Byl to podobný pocit, který jsem před lety zažíval při cestě do Drážďan na recitál Cecilie Bartoli. Od rána jsem se těšil na to, až večer poprvé v životě uslyším živě zpívat Vesselinu Kasarovu. Předtím mě však čekalo hodně úkolů a jeden z nich byl čistě soukromý....

Weillovy písně nestačí zpívat, ty je třeba prožívat ... Samy o sobě žádné velké umění nejsou, ale je povinností interpreta, aby z nich umění udělal, říká Ute Lemper.

Zpráva o uvedení dvou cyklů kompletního Wagnerova Ringu na naší první operní scéně dávala tušit, že v čele orchestru a sboru Národního divadla, s obsazením, režií a scénou hostující Deutsche Oper am Rhein z Düsseldorfu-Duisburgu, musí stát muž dramatické síly a velkého rozmachu, schopný unést nápor tohoto monumentálního díla.

Slovenští jazzmeni se v Česku výrazně uplatňovali již od legendárního příchodu Laca Decziho a Laca Troppa. Někteří z nich se tu, jako oba jmenovaní, usadili na trvalo, jiní dělili svůj čas mezi Prahu a Bratislavu, a nebo se alespoň pravidelně vraceli jako stálí hosté v českých souborech.

Národnímu divadlu se podařil husarský kousek. V době, kdy se vše točí kolem Pražského jara, hostilo poprvé v Čechách jednu z nejuznávanějších mezzosopranistek současnosti - Vesselinu Kasarovu. Její operní recitál 26. 5. ve Stavovském divadle šokoval ve dvou rovinách. Tou první byl výkon mladé Bulharky.

Přes svých čtyřiatřicet roků (*1971) má šťastný, odzbrojující, bezbranný úsměv dospělého dítěte. Jeho život je motivován hlubokým citovým spojením s hudbou, kterou vnímá bezprostředně, bez filozofických úvah. Je obklopen pevným kruhem rodiny, půvabnou ženou, skvělou houslistkou Adele Anthony a dvou a půl letým synem Elijahem a něžně plane ke své přítelkyni, Kněžně Polignac.

Uprostřed Evropy", na pomezí Česka, Saska a Bavorska, se od poloviny června do konce července již čtrnáctým rokem koná letos stejnojmenný festival "Mitte Europa". V příhraničních oblastech obsadil s vesměs komorními koncerty desítky míst a měst, v Česku pětadvacet, záměrně mimo velká centra.

Mohlo by se zdát, že v dnešní době už nelze nic nového a zároveň hodnotného objevit. O tom, že nejenom v hudební historii, ale hudbě samotné je stále co nového nacházet, nás přesvědčuje PETR WAGNER, sólista na violu da gamba.

To, že v nadpisu této kapitoly seriálu o libretu nestojí jména literátů, ale skladatele, má důvod, jenž nespočívá jen v tom, že pouhé uvedení nezbytných reálií týkajících se více než desítky autorů textů figurujících u Verdiho oper by zaplnilo téměř celý její rozsah, a to nebereme v úvahu literární předlohy.

O opeře a také o jejím námětu přemýšlela SYLVIE BODOROVÁ již dlouho. Začala se už na takový úkol cítit zralá. Hlavním podnětem se však stala teprve objednávka Státní opery Praha.