Antonín Dvořák neměl s Vandou štěstí. Její premiéra sice slavnostně zahájila v roce 1876 éru nového vedení pražského Prozatímního divadla, ale opera byla přes veškerý úspěch stažena z repertoáru, aby ředitelství ušetřilo na autorských tantiémách. Při druhém nastudování divadlo údajně kvůli nesnázím se scénickým ztvárněním dokonce vynechalo celé 3. jednání. Národní divadlo Vandu za skladatelova života už neuvedlo; pokusilo se o ni až v Dvořákově jubilejním roce 1929.

Jediná opera Roberta Schumanna se v repertoáru operních divadel moc neobjevuje a její scénické uvedení je výjimečné i ve světovém měřítku. Jakkoliv dramaturgický plán ostravské opery vypadá při teoretickém zkoumání bezvadně a vyloženě láká k návštěvě, Jenovéfu zabilo při vší její neobvyklosti především provedení. Schumannova hudba má nepochybnou sílu, kterou cítíme už z krásné předehry. Je to vřelý lyrismus, jak jej známe z jeho symfonií.

Pokud někdo tvrdí, že Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky nejsou „dětská opera“, pak má bezesporu pravdu, až na to, že málokterá z oper dokáže být dětem tak blízká jako právě tato. Hemžení liščat kolem mámy Bystroušky a táty Zlatohřbítka, sólová role Malé Bystroušky, Skokánka, Kobylky, Cvrčka jsou nedílnou součástí toho zvláštního Bystrouščina kouzla. Jsou to pasáže ryzí, vtipné, zábavné, mile dětské a dětem přístupné. Ne náhodou byla právě Janáčkova Bystrouška základem tzv. Baylis programu Anglické národní opery.

„Je to omamný mix,“ napsal James Jolly, autor bookletu k novému CD současného předního německého tenora Jonase Kaufmanna, narážeje tím nejen na dramaturgii disku – jež je skutečně pestrá: vedle Verdiho, Pucciniho a Mascagniho tu stojí Weber, Strauss, Wagner, ale také Mozart! –, nýbrž i na skutečnost, že Kaufmann jako jeden z mála současných pěvců překlenuje – máme pokušení říct: téměř programově – propast, která zeje mezi operními žánry a epochami.

Mladý polský pianista Rafał Blechacz získal v roce 2005 první cenu na proslulé Chopinově soutěži ve Varšavě. Jeho výkon byl natolik výjimečný, že porota nejenže neudělila druhou cenu, ale kromě hlavní ceny mu přiřkla ještě zvláštní ceny za mazurku, sonátu, koncert a polonézu. V květnu roku 2006 uzavřel umělec exkluzívní smlouvu s Deutsche Grammophon a v loňském roce nahrál pro tento přední světový label své páté CD. Nabízí na něm téměř kompletní provedení opusovaných Chopinových polonéz.

České hudební festivaly mají v současné době štěstí na velmi schopné intendanty. Jeden z nich, ředitel Janáčkova máje Jaromír Javůrek, odpověděl na několik otázek. Úvodní koncert 39. ročníku 22. června bude řídit Manuel Hernández-Silva. Nemáte obavu o Janáčkovu Sinfoniettu? Nebojím se. Dirigenta k hudbě přivedl jako malého kluka Čech, který založil ve Venezuele hudební školu. Později ho poslal na studia do Vídně, napůl českého města.

Supraphonský projekt Music from Eigteenth Century Prague přináší jeden mimořádný titul za druhým. Zde recenzované CD s podtitulem Bohemian disciples of Johann Joseph Fux (Fuxovi žáci z českých zemí) zažilo svůj křest letošního 31. ledna v břevnovském klášteře, během zahajovacího koncertu dalšího ročníku koncertního cyklu Collegia 1704 Hudební most Praha-Drážďany. Soubor tu představil stejný výběr z duchovní hudby Jana Dismase Zelenky a Františka Ignáce Antonína Tůmy jako na CD

Ve dnech 11. a 12. června 2014 se v pražském Anežském klášteru uskuteční koncert z hudby skladatele, klavíristy i vydavatele Jakuba Zahradníka, jemuž redakce položila několik otázek.

Radka Baboráka už mnoho let známe jako hornistu, který v současném hudebním světě nemá konkurenci. Svou popularitu si vydobyl svým jedinečným stylem hry jako sólista i člen souboru Afflatus nebo Baborák  Ensemble, ale také jako sólohornista Berlínských filharmoniků v sezónách 2003-2010. V roce 2009 se ale rozhodl své působení v tomto prestižní orchestru ukončit, aby mohl svůj talent dále rozvíjet novými směry.

Slavná opereta, uvedená k narozeninám Oskara Nedbala (1874–1930), se konečně po letech v opeře Národního divadla Brno dočkala vkusného provedení. Mladý tandem Tomáš Pilař (režie) – Aleš Valášek (scéna, kostýmy) dostal svým představením Janáčkovo divadlo ke kýženému „vyprodáno“ a „pro velký úspěch přidáváme představení“. Vedení brněnské opery si nechávalo po několik let utéct operetní diváky mezi prsty, nebo spíše do jiných operních domů a především do Městského divadla Brno.