Editorial - časopis Harmonie

Jiří Bělohlávek: Fluidum, nebo práce?

Láska k hudbě se u Jiřího Bělohlávka, narozeného v Praze 24. února 1946, projevovala už v raném věku. Zpíval v Kühnově dětském sboru, věnoval se hře na violoncello a nakonec vystudoval dirigování. Byl dirigentem Státní filharmonie Brno, šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK, stálým dirigentem a dva roky šéfdirigentem České filharmonie.

Harmonie 2/2016

28. leden 2016 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 2/2016

Vážení a milí čtenáři, když jsem přijel 4. ledna z koncertu jubilující České filharmonie domů, silný zážitek mě přivedl k tomu, že jsem si sedl se sklenkou vína ke krbu, pustil si nahrávku České filharmonie Novosvětské a vzpomínky mě vrátily do minulosti. Jiří Bělohlávek měl na mě v 70. letech podobný dopující účinek jako Libor Pešek, Smetanovo kvarteto, Matyáš Braun nebo Michelangelo Buonarroti – začal jsem brát studium vážně a snažil jsem se dostat více do hloubky nejen hudebního, ale i výtvarného umění. Společně se Zdeňkem Košlerem byli tehdy nejtalentovanějšími českými dirigenty, takže jsem byl přítomen řady Bělohlávkových koncertů v Praze. Hudební putování Jiřího Bělohlávka jsem, pravda nesoustavně, sledoval i v dalších desetiletích, a dokonce pod ním občas i účinkoval.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.