Soubor Collegium Marianum uvedl v programu pojmenovaném Salve Regina (21. 4.) hudbu autorů 1. poloviny 18. století, kteří během svého života alespoň jednou spojili své umění s Prahou, a přidal k tomu novodobou premiéru díla Regina coeli Antonína Reichenauera. Ke skladbám mimořádně ladil Císařský sál Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě, jehož genius loci zapůsobil toho večera nadmíru silně.

Mnohokrát jsme se přesvědčili o tom, že dirigent Václav Luks umí proměnit Rudolfinum v sakrální prostor. A stalo se to znovu. V předvelikonočním Svatém týdnu uvedl se svými soubory Collegium 1704, Collegium Vocale 1704 a sólisty Janovy pašije BWV 245 Johanna Sebastiana Bacha. Jejich první verzi slyšeli luteránští křesťané v lipském kostele sv. Mikuláše na Velký pátek 7. dubna 1724, posluchači Rudolfina průnik čtyř verzí tohoto díla o „šedivém“ úterý 12. dubna 2022.

Letošní Podzimní festival duchovní hudby zřejmě de facto skončil koncertem 10. října, nedlouho po zákazu „převážně vokálních koncertů“. Na tuto formulaci ve svém úvodním slovu odkázal i dramaturg Petr Daněk – tvrdící, že dle výkladu Ústavu pro jazyk český se opatření vztahuje na koncerty obsahující zpěv pře-vážně neboli více než vážně. Původní program souboru Ensemble Inégal, Mariánské nešpory Claudia Monteverdiho, tedy musel byl nahrazen výběrem vokální a instrumentální hudby Monteverdiho i jeho současníků a dalších stylově spřízněných skladatelů. I tak ale byly provedeny tři části ze zmíněných nešpor. Sbor, tedy „pře-vážný“ element, v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci ovšem absentoval.

Ensemble Inégal měl v pátek 9. října zahájit svou letošní koncertní sezonu úctyhodným projektem – uvedením Mariánských nešpor Claudia Monteverdiho. Díky schopnosti promptně reagovat na vládní nařízení nakonec publikum v kostele Panny Marie pod řetězem v Praze vyslechlo skvělý náhradní program z instrumentálních děl Monteverdiho současníků. Z Mariánských nešpor zazněly pouze tři vybrané části, a to ve vynikajícím provedení pěvců Gabriely Eibenové, Pavly Radostové, Hasana El Dunii, Jakuba Kubína a Jana Mikušky.

Jdete-li v Praze na koncert barokní hudby, nemůžete ji přehlédnout. Kadeř plavých vlasů na čele, usměvavá tvář, hřejivý tón violoncella či violy da gamba, neúnavná pozornost, hráčský prožitek. A ještě k něčemu přitáhne vaši pozornost… ke zdánlivě doprovodné, ve skutečnosti však řídící jednotce barokního organismu, pružně pulzujícímu (basovému) continuu. A právě o něm bude řeč.

Jubilejní 70. koncert Hudebního salonu Moniky Knoblochové s název Café crème, který již několik sezon posluchačům zpříjemňuje nedělní večery v pražském kostele sv. Vavřince, se tentokrát rozezněl v témbru barokního violoncella. Na sklonku listopadu zde v obnovené premiéře zazněly skladby dosud opomíjeného skladatele, jehož znovuobjevení se dlouhodobě věnuje violoncellista Libor Mašek, který program koncertu koncipoval i s rozhledem interpretoval.

Tím, že ve vás titulek vzbudil zvědavost a vy čtete tento článek, splnil svoje poslání, tudíž zapomeňte na něj.☺ Večerní cyklus koncertů staré hudby Barokní podvečery  se konají už po devatenácté, ale stále si drží vysokou úroveň dramaturgie a interpretace. Ve čtvrtek 28. 3. nabídl pořadatel, Collegium Marianum – Týnská škola,  recitál jejich hlavní houslistky Lenky Torgersen s provokativním názvem Bizzaria. Večer se konal s podporou pražského Kláštera dominikánů v jejich Barokním refektáři v Jilské ulici.

Podzimní řada 18. ročníku Barokních podvečerů se otevřela 9. října v Tereziánském sále Břevnovského kláštera. Rezidenční soubor MHF Letní slavnosti staré hudby Collegium Marianum vystoupil s programem nazvaným Mír na Parnasu. S hráči ansámblu ho nastudovala houslistka Lenka Torgersen.

Ukolébavky zpěváka, hudebníka a učitele, kterému několik generací českých hudebníků vděčí za uvedení do kouzelného světa hudby, vydává Supraphon na nové desce. Dvaadvacet z nich pro nové album vybral zčásti sám autor a zčásti pak jeho hudební přátelé v čele se sopranistkou Hanou Blažíkovou. Spolu s ní nahrál Jurkovičovy ukolébavky Tomáš Král, cembalistka Jiřina Dvořáková-Marešová, flétnistka Jana Semerádová, gambistka Hana Fleková či houslista Jan Hádek.

Letošní veskrze duchovní sezona Collegia 1704 pokračovala včera koncertem, v jehož obsahovém i interpretačním centru pozornosti stála ženská hrdinka. Oratoria benátsko-vídeňského pozdněbarokního skladatele Antonia Caldary se velkým ženám římskokatolických dějin věnovala poměrně nezřídka, mezi jeho dvaačtyřiceti díly této formy najdeme například Il martirio di Santa Caterina nebo Oratorio per S. Francesca Romana. Častými náměty nejen Caldarových oratorií jsou pomyslné souboje ctností a neřestí, duše a těla, fyzické vášně a duchovního povznesení. A protneme-li tyto dvě veličiny, dostaneme se k jednomu z nejhranějších Caldarových oratorií o novozákonní napravené hříšnici Máří Magdaleně.