Günther Groissböck
Ve druhém představení Dvořákovy Rusalky od nástupu dirigenta Roberta Jindry do funkce hudebního ředitele operního souboru Národního divadla se 9. září změnilo obsazení tří rolí. Prince již představoval předem ohlášený hostující tenorista Pavel Černoch a ve dvojroli Ježibaba–Cizí kněžna se představila mezzosopranistka Kateřina Jalovcová. Z pohledu člověka, který je jen svátečním divadelním divákem, by se mohlo by se zdát, že dva představitelé nemohou na podobě představení mnoho změnit, ale dobře víme, každé jednotlivé představení je vždycky jiné, má nesčetně odlišností, je závislé na momentálním rozpoložení mnoha účinkujících a v setkání s obecenstvem vytváří vždy osobitou atmosféru.
Nástupní Rusalka hudebního ředitele Roberta Jindry
2. září 2022 Napsal(a) Olga JanáčkováS novou, tentokráte sto čtyřicátou sezonou Národního divadla se vrací do vedení jeho operního souboru jako hudební ředitel dirigent Robert Jindra. Vstupuje podruhé do (skoro) stejné řeky. Hudebním ředitelem opery Národního divadla byl po jednu sezonu 2013/14 v době, kdy ještě působil ve stejné funkci v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (2010–2014). Tenkrát se mu nevyplatilo sedět na dvou židlích a jeho kariéra na domácím poli se přibrzdila. Od sezony 2018/19 začal spolupracovat jako dirigent s Aalto Musiktheater a Filharmonií v Essenu a setrval tam pod vedením hudebního ředitele Tomáše Netopila do července roku 2021. Ihned navázal funkcí šéfdirigenta Státní filharmonie v Košicích a stal se hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Praze. Od minulého roku spolupracuje se zahraniční agenturou.
Obnovená premiéra chronologicky druhé opery Antonína Dvořáka (1841–1904) Král a uhlíř B. 21 (1871) v rámci festivalu Dvořákova Praha (19. 9. 2019) oživila desetiletí trvající diskuse o životnosti a kvalitách skladatelova hudebně-dramatického díla. Připomeňme si, že žádnému oboru své tvorby Dvořák nevěnoval v letech 1870–1904 tolik pozornosti jako právě opeře, respektive jedenácti operám v několika verzích, které po sobě zanechal. Počínaje německou operou Alfred a konče fantastickým hudebním dramatem Armida myslel Dvořák neustále nejen na české publikum, ale ambiciózně pošilhával i po zahraničí, kde se mu však za života na operních jevištích s výjimkou nastudování Šelmy sedláka v Drážďanech (1882) a Hamburku (1883) dostalo jen zneuznání.
Kdo zavítá na každoročně pořádaný letní operní festival do Mnichova, těžko může být zklamán. Orchestr Bavorské státní opery nejeví známky jakýchkoliv slabin v jakémkoliv repertoáru a očekávání jsou rok co rok veliká. Rok co rok jsou též splněná a mohou-li se opřít o událost, jakou bylo poslední životní vystoupení Waltraud Meier v roli Isoldy, težko se smiřujeme se skutečností, že poslední skutečně bylo. Úspěch to byl obrovský, ohlas u publika ještě mimořádnější. Výkon plný herecké inteligence a vokální perfekce gradoval až do závěrečného
Opera Antonína Dvořáka Rusalka patří ke klenotům české operní literatury a ze skladatelových jevištních děl je ve světě nejznámější. Po dvaadvaceti letech je opět na repertoáru nejprestižnějšího rakouského divadla, kde v jeho historii zní poprvé v kompletní nezkrácené verzi. O nové hudební nastudování se zasloužil dirigent Jiří Bělohlávek.