Nové inscenaci Janáčkovy opery Káťa Kabanová, která měla premiéru v Národním divadle v pátek 28. ledna, vévodí orchestr řízený dirigentem Jaroslavem Kyzlinkem. Janáčkova orchestrální hudba zní dramaticky, propracovaně, výrazně a chvílemi až nepřehlušitelně, jako by ji nemohlo ohrozit nic. Zní nekompromisně, téměř vytěsňuje lyrismus, který je této opeře neodmyslitelně vlastní. Dalo by se však říci, že v podstatě podporuje dění na jevišti.

Odborové organizace Opery Národního divadla a Státní opery dnes na tiskové konferenci vyhlásily stávkovou pohotovost. Důvodem je netransparentní a nekoncepční řízení Národního divadla, které podle odborů ohrožuje stabilitu Opery ND a SO i hospodářské a sociální zájmy zaměstnanců. Požadují nové obsazení pozice uměleckého ředitele Opery ND a SO a hudebního ředitele Státní opery, ale i výběrové řízení na místo ředitele Národního divadla.

Uvedení Prokofjevovy rané opery Láska ke třem pomerančům po padesáti šesti letech jen a jen potěší. Národní divadlo ať žije! Po stránce dramaturgické je všechno v nejlepším pořádku. Obecně vzato – inscenace, jimž věnuje svou profesionální pozornost operní šéfdramaturg Ondřej Hučín, jsou vždy připraveny perfektně, v současné chvíli si můžete přečíst jeho program k této inscenaci. Kromě Hučínovy podrobné studie o Prokofjevově opeře je vybavený nejen libretem opery, ale také jeho předlohou, textem italského scénáře Carla Gozziho v ruském překladu a úpravě Konstantina Vogaka, Vsevoloda Mejercholda a Vladimira Solovjeva. Jen si nejsem tak úplně jistá, nakolik byli s Hučínovými více než zajímavými informacemi průběžně nebo snad spíše s předstihem seznamováni tvůrci inscenace. Co víc, raději to ani nechci vědět. Rozhodující je to, co nám připravili na jevišti a pod ním. Jen se domnívám, že pro české obecenstvo by bylo vhodnější uvést Pomeranče v jazyce jemu srozumitelnějším než je francouzština, do níž bylo libreto ostatně přeloženo z ruštiny.

Ach, ta Smetanova Libuše… Severočeskému divadlu v Ústí nad Labem nechyběla odvaha k  uvedení slavnostního národního tableau, ač má jeho operní soubor v dramaturgickém plánu této sezóny pouze dvě operní premiéry (následovat bude Bizetova Carmen). Libuši pečlivě nastudoval Milan Kaňák (řídil premiéru 12. října) a za dirigentským pultem se bude střídat s Milošem Formáčkem. Sbormistrem byl Jan Snítil, který velmi dobře připravil nepříliš početný sbor. Titulní roli ztvárnila Eva Urbanová, její alternantka Eliška Weissová ji vystřídá až 27. října. Libuše bývala jednou z parádních rolí Evy Urbanové, dnes je už spíše odleskem jejích tehdejších úspěchů. Pěvkyně modeluje každý tón svého partu, takže její výkon je jakousi mozaikou různých přístupů pěvecko-technických. Potíže jí dělají souvislejší celky, s námahou a bez patřičně pružné hladkosti pracuje s dynamikou. Závěrečné proroctví jí naštěstí vyšlo bez větších problémů, takže vlastně uspěla. Divadla ji obsazují do rolí, které jsou v této chvíli už na hranici jejích pěveckých možností a ona se tomu nebrání.

Od 1. do 17. července 2018 se v čtrnácti městech a obcích převážně Olomouckého, ale také Pardubického a Moravskoslezského kraje uskuteční celkem šestnáct koncertů v rámci festivalu Klášterní hudební slavnosti 2018. Také letos přijala patronát nad festivalem přední harfistka Jana Boušková. Koncerty v roce 2018 se již tradičně budou konat v Šumperku, Jeseníku, Krnově, Karlově Studánce, Bludově, Králíkách, Loučné nad Desnou, Velkých Losinách a v Rapotíně. Nová místa festivalu nás pozvou na historická místa Bruntálu, Šternberku, Račího údolí, Maršíkova a Konice.

Těžko si představit působivější zahájení mezinárodního divadelního a hudebního festivalu Janáček Brno 2016 – Káťa Kabanová ve výtvarně osobité konkretizaci světově proslulého a ceněného kanadského režiséra Roberta Carsena otevřela 5. ročník brněnského festivalu vskutku důstojným způsobem, i když zároveň nasadila latku značně vysoko.

Píše se rok 1969. V středočeském městě Příbram se z popudu Společnosti Antonína Dvořáka a Okresního kulturního střediska v Příbrami rodí nový hudební festival, jenž si vzal za své připomínat dílo a pečovat o odkaz proslulého skladatele Antonína Dvořáka. Za prvním ročníkem uběhlo téměř půl století a i přes větší či menší změny si Hudební festival Antonína Dvořáka dodnes drží svou jedinečnou tvář a vysoko

Národní divadlo moravskoslezské uvede ve čtvrtek 18. června premiéru opery Umberta Giordana Andrea Chénier. Tento klenot italské veristické opery se na ostravské operní jeviště vrací po dlouhých osmdesáti osmi letech. Jedná se o příběh skutečné historické postavy – básníka, jehož život předčasně skončil pod gilotinou v poslední fázi Velké francouzské revoluce. K dějinným skutečnostem – revoluční činnosti a popravě básníka – byla v opeře připojena vymyšlená milostná

Inscenace plzeňské Libuše na sebe upozornila už před časem, když bylo veřejně oznámeno, že ji budou režírovat rukou společnou a nerozdílnou dva režiséři věkově od sebe vzdálení o generaci, totiž Martin Otava, nynější ředitel Divadla J. K. Tyla a jím jmenovaný šéf opery Tomáš Pilař. Muži, kteří spolu, pokud vím, nikdy předtím takto nespolupracovali. Vykládám si to snad realisticky jako pokus nést společnou osobní zodpovědnost vedení divadla a operního souboru za první operní inscenaci vytvořenou přímo v Novém divadle přesto, nebo tím spíše

ČT art nabídne v přímém přenosu nejnovější nastudování Smetanovy Libuše. Premiérové představení se sopranistkou Evou Urbanovou v hlavní roli, chystá Nové divadlo v Plzni na sobotu 9. května. Kromě přímého přenosu uvede Art také dokument o plzeňských přípravách inscenace.