Od začátku června se během 15 koncertů Klášterních hudebních slavností v Olomouckém, Moravskoslezském a Pardubickém kraji představily osobnosti jako harfistka Jana Boušková, koncertní mistr Miroslav Vilímec či Jiří Stivín. Program se nyní blíží do finále – diváky ještě čeká open air Španělský večer s Carmen ve čtvrtek 18. 7. ve Šternberku. O týden později 26. 7. pak festival slavnostně zakončí Mše D-dur „Lužanská“ A. Dvořáka.

Zřídka uváděná mše k poctě Svaté Cecílie zazní v podání souboru Ensemble Inégal pod vedením Adama Viktory v kostele Panny Marie pod řetězem 17. května od 19:30 hodin. Dílo s názvem Missa Sanctae Caeciliae ZWV 1 složené k poctě patronky hudby a hudebníků tak zazní v podání těch, kteří se věnují objevitelské práci na odkazu vynikajícího hráče na violon (předchůdce dnešního kontrabasu) a respektovaného skladatele Jana Dismase Zelenky. Sólisty večera jsou pěvci Gabriela Eibenová, Kai Wessel, Tobias Hunger, Marián Krejčík a Jaromír Nosek. Úvodní slovo ke koncertu bude patřit historikovi Pavlu Kosatíkovi.

Většina koncertů šestnáctého ročníku Svatováclavského hudební festivalu se sice odehraje mezi 3. a 28. zářím, ale kompletní program organizátoři zveřejňují už teď. Festival letos nabídne například novodobé premiéry, koncerty interpretů BBC New Generation Artists, Poznaňské filharmonie nebo svých rezidenčních souborů Collegium 1704, Collegium Marianum a Českého filharmonického sboru Brno.

Závěr Zelenkova festivalu Praha-Drážďany, organizovaného již pátým rokem Ensemblem Inégal, patřil muzikologům i interpretům staré hudby. V pátek 19. října 2018 probíhala v kostele sv. Vavřince na pražské Malé Straně mezinárodní konference týkající se nových otázek, které vyvstaly při bádání o Zelenkově hudbě a jeho době, tentýž den večer se pak chystala česká premiéra čtvrté Zelenkovy mše.

Na závěr festivalu věnovaného dílu Jana Dismase Zelenky připravil v pátek 6. října 2017 Ensemble Inégal spolu s Dresdner Kammerchor českou novodobou premiéru třetí Zelenkovy mše Missa Corporis Domini (ZWV 9) doplněnou o dvě kratší Zelenkovy kompozice, Gaude laetare (ZWV 168) a Da pacem Domine (ZWV 167). V sobotu pak čtvrtý ročník festivalu zakončí další provedení této mše, a to v drážďanském Annenkirche.

Mezinárodní letní škola staré hudby ve Valticích letos už po devětadvacáté nabídne svým účastníkům setkání s gregoriánským chorálem, renesančními motety, barokní operou či dobovými tanci, hudbou sólovou, komorní, sborovou nebo orchestrální.

Březen nabídl pražským zájemcům o starou hudbu celou řadu koncertů. Neměla jsem možnost navštívit všechny; zmíním se tedy jen o několika projektech  - “malých” (ale významných) i velkých.

V záplavě adventních a vánočních pražských koncertů v závěru minulého roku mělo zvláštní postavení vystoupení souboru Ensemble Inégal v rámci sezóny Českého spolku pro komorní hudbu (ČSKH). V  sále Martinů v Lichtenštejnském paláci na Malé Straně zazněl v jejich interpretaci cyklus písní Adama Michny z Otradovic Loutna česká (1653). Ensemble Inégal hraje nové nastudování této výjimečné sbírky českého baroka již druhý rok a nahrál ji i na CD pro firmu Nibiru, která pro velký úspěch v jejím prodeji musela titul vydat znovu. Michnova Loutna česká zaujala i Českou televizi, která ji v interpretaci Inégalu zařadila v hlavním vysílacím čase na

Letos se již po 23. rozezněly olomoucké chrámy v rámci Podzimního festivalu duchovní hudby. Pořadatelé sestavili program z duchovních skladeb nejrůznějších stylových období. Na své si přišli jak milovníci staré hudby, tak hudby klasické i romantické, ba co víc velkou pochvalu si zaslouží zařazení jazzového koncertu do v zásadě konzervativního programu. Pro festival je to jistě krok kupředu.

Současná dramaturgie souborů, které se věnují interpretaci starší hudby, se neomezuje pouze na tvorbu, která vznikla před pomyslnou hranicí roku 1850 a dříve. V souladu s tvrzením “staré je všechno, co vzniklo včera”, se jejich umělečtí vedoucí ohlížejí i po repertoáru podstatně mladším. Dokážou ho uchopit stejně zajímavě, jako šéfové těles, která nestřídají historické a moderní nástroje. Dokonce i zajímavěji – zřetelné to bylo jak u provedení Requiem Alfreda Schnittkeho, které v rámci svého desátého Festivalového cyklu připravil ke svátku zesnulých Ensemble Inégal (2. 11., kostel U Salvátora), tak Dvořákovy Symfonie č. 2 B dur, již ve svém