Festivalový ruch Pražského jara 2019 ustal, a než se naplno rozjede kolotoč letních regionálních festivalů artificiální hudby, přišel čas uzavřít abonentní sezonu 2018/2019. PKF – Prague Philharmonia tak učinila ve středu 12. 6. 2019 závěrečným abonentním koncertem, jehož dramaturgie hraničila s vyšším populárem, provedení ovšem předčilo má očekávání a publikum v takřka vyprodané Dvořákově síni Rudolfina přimělo k nadšenému a vděčnému potlesku. Úvodem večera zaznělo Debussyho Preludium k Faunovu pozdnímu odpoledni, prubířský kámen symfonického žánru v impresionistickém repertoáru. Přes drobné zaváhání sólové flétny v úvodních taktech inspiroval šéfdirigent Emmanuel Villaume orchestr k barevnému, a přitom zvukově transparentnímu výkonu. PKF již od dob Jiřího Bělohlávka soustavně pracovala na schopnosti imitovat plný zvuk symfonického orchestru. Tentokrát jsem byl nadšen, protože výsledný tvar si zachoval průzračnost komorního obsazení a nabyl na zvukové plnosti takřka symfonického tělesa.

V rámci unikátního projektu PKF – Prague Philharmonia a agentury Wunderman bude uvedena skladba, na jejíž tvorbě se valnou měrou podílel systém umělé inteligence. Inspirací byl obdiv k dílu Antonína Dvořáka, v jehož pozůstalosti zůstala řada hudebních skic, od zapsaných motivů po obsáhlejší notové záznamy, v různých fázích před dokončením. V archivu Českého muzea hudby našli autoři projektu jednu takovou dvoustránkovou skicu s poměrně jasným motivem a tu se rozhodli 115 let po mistrově smrti dokončit.

Rumunská sopranistka Angela Gheorghiu se po šesti letech vrací s novým studiovým počinem, na němž přináší kolekci repertoáru italského verismu přelomu století. V duetech z Mascagniho Sedláka kavalíra či Giordanova Andrea Chénier ji doprovází tenorista Joseph Calleja. Obsazení doplňuje PKF - Prague Philharmonia pod vedením Emmanuela Villauma. Dva z vás mohou získat toto album s raritním výběrem italské operní tvorby. Své odpovědi zasílejte do 11. března na adresu michaela@muzikus.cz.

Orchestrální cyklus PKF - Prague Philharmonia přinesl pod taktovkou svého šéfdirigenta Emmanuela Villauma [? vyber si, ale jedna možnost blbější než druhá] stylově koncízní program, pokud jde o prvou polovinu večera. Ta byla složena z operních árií Ericha Wolfganga Korngolda a Vier Letzte Lieder Richarda Strausse, mezi něž byl vložen jako svorník symfonický kousek z opery Krzysztofa Pendereckého, Raj utracony. Po přestávce pak Emmanuel Villaume představil svou vizi jednoho z nejfrekventovanějších děl 19. století,  7. symfonii A dur Ludwiga van Beethovena, jíž obehranost nehrozí jen díky nadčasovým hudebním hodnotám.

…nemyslím tím imaginární kouzla Správy Pražského hradu nebo Kanceláře prezidenta republiky, protože na nich nic kouzelného není a umějí maximálně vykouzlit z Hradu nedobytnou pevnost, ale koncert PKF – Prague Philharmonia 14. září ve Španělském sále, jímž orchestr zahájil pod vedením uměleckého šéfa Emmanuela Villauma 25. koncertní sezonu. Hned prvním koncertem dal sebevědomé razítko slovům ředitele PKF Radima Otépky, jenž prohlašuje, že sezona „opět nabídne plnou paletu barev, rozmanitých hudebních slohů a uměleckých variací“.

Ve středu 27. června se ve Dvořákově síni Rudolfina uzavře 24. koncertní sezona PKF – Prague Philharmonia. Orchestr v ní odehrál neuvěřitelných 107 koncertů, z toho 56 pro jiné pořadatele v České republice, Německu, Francii, Maďarsku, Švýcarsku, Ománu a Číně. Na programu bude předehra k Lohengrinovi Richarda Wagnera, Písně o mrtvých dětech Gustava Mahlera a Pátá symfonie Ludwiga van Beethovena, „Osudová“. PKF – Prague Philharmonia povede její šéfdirigent Emmanuel Villaume.

Předposlední abonentní koncert řady A orchestru PKF – Prague Philharmonia nabídl čtyři hudební světy. Možná jich bylo až příliš různých najednou. Jeden však dominoval – sopranistka Dinara Alieva písněmi a áriemi Sergeje Rachmaninova večer v Rudolfinu zcela ovládla.

Hvězdným hostem mimořádného koncertu orchestru PKF-Prague Philharmonia byla jihokorejská pěvkyně Sumi Jo. Na světových scénách se pohybuje už tři desetiletí. Její podání árií z oper Richarda Strausse a Wolfganga Amadea Mozarta však ideální ani strhující nebylo.

Sedmého září jsem kvůli nemoci sledoval koncert PKF-Prague Philharmonia v České televizi, zahájení sezony desátého září jsem si nenechal ujít. Vzal jsem si Codein, abych nekašlal, a odjel do Prahy. Vstup do sezony byl sázkou na jistotu i příjemným překvapením. Především však byl výkon orchestru o třídu lepší, nežli na Dvořákově Praze – přesný, iniciativní, homogenní.

Jedním z nejpůsobivějších oratorií v dějinách evropské hudby zahájil včera festival Dvořákova Praha svůj letošní ročník. Dvořákova Stabat Mater byla avizována především jako příležitost pro „hvězdný kvartet sólistů“ nebo taky „hvězdy Metropolitní opery“, jedna z nich ale před pár dny bohužel ze zdravotních důvodů musela odříct, a tak místo tenoristy Piotra Beczaly, kterého si pražské publikum užilo před několika měsíci jako Prince v Rusalce, zpíval tenorový part Richard Samek. A nutno říct, že se zařadil k tuzemským oporám, díky kterým mohl být koncert dobrým zážitkem.