Pražský filharmonický sbor má za sebou úspěšnou sérii zájezdů do Německa, Belgie, USA a Ruska. Šňůru zahájil dvěma koncerty v německém Bonnu 20. a 21. září na festivalu Beethovenfest, kde přednesl dva programy orchestrální i komorní chorální hudby včetně světové premiéry skladby Dietera Schnebela BSH Song of Fate: Beethoven – Hölderlin připravenou na objednávku festivalu. Mezi sólisty spolupracujícími se sborem se představili harfistka Jana Boušková, varhanice Daniela Valtová Kosinová, houslista Petr Střížek či violoncellista Tomáš Jamník.

Česká filharmonie vystoupí na přelomu října a listopadu v prestižních sálech Spojených států amerických s koncerty inauguračního turné šéfdirigenta a hudebního ředitele Semjona Byčkova. Během něho zahraje první český orchestr v Londýně, New Yorku, Washingtonu, Chicagu, San Francisku a dalších amerických městech, aby ho koncem listopadu uzavřel rezidencí ve vídeňském Musikvereinu. Česká filharmonie si těmito koncerty zároveň připomíná 100. výročí založení Československa.

„Ó srdce mé věř, nic z toho nevymizí…“ (O Glauber, mein Herz! Es geht dir nichts verloren!) Jeden z incipitů Druhé symfonie c moll, která dostala název „Vzkříšení“, jenž se mi vracel po koncertu České filharmonie 10. října 2018. „Národní“ orchestr zahájil 123. sezonu výborně – je dobře rozehraný, koncentrovaný a zdá se i natěšený na výzvy, které jej v následujících měsících čekají. Po tom, co jsem slyšel, myslím můžeme s důvěrou čekat, že nevymizí bělohlávkovská důslednost v přípravě, snaha dostat se definitivně do širší světové elity, ničení rutiny a každodenní péče o kultivovanost zvuku a špičkovou techniku, otevřenost vůči dirigentům i sólistům.

Pátá největší a nejlepší ze světových symfonií. Taková je Mahlerova Druhá podle ankety, kterou uspořádal časopis BBC Music Magazine mezi dirigenty. Autograf skladby byl předloni prodán v londýnské dražbě za čtyři a půl milionu liber, za nejvyšší částku vydanou kdy za hudební rukopis. Není divu, navíc při vědomí působivosti a velikosti sdělovaného uměleckého poselství, že provedení tohoto monumentálního devadesátiminutového vokálně-instrumentálního díla vzbuzuje pozornost a očekávání.

Sekvence Stabat Mater. Jestliže pohledem  21. století je pro barokní dobu typické Pergolesiho Stabat Mater, pro 19. století nejgeniálnější hudební projekcí Stabat Mater op. 58 Antonína Dvořáka. Od doby premiéry v roce 1880 na pražském Žofíně  bylo uvedeno nesčíslněkrát, od amatérských, nadšeneckých či spolkových provedení až po profesionální kreace, které dokonale prezentovaly genialitu partitury. Dlužno dodat, že takových kupodivu bylo méně, než by se dalo čekat. K tomu je

Závěrečný koncert Janáčkova máje patřil nejslavnějšímu českému orchestru – České filharmonii s šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem. Poslední večer prožili posluchači vydařeného festivalu s Gustavem Mahlerem a jeho Třetí symfonií. Altového partu se ujala mezzosopranistka Elisabeth Kulman, v páté větě se přidal Dětský pěvecký sbor Permoník a Pražský filharmonický sbor.

Třetí Symfonie Gustava Mahlera je vyvrcholením jeho kosmogonických vizí, velkolepých jak co do svérázné symfonické formy, tak co do překypujícího obsahu, plného neslýchaných kontrastů. Obsahu, jejž se Mahlerovi jen tak tak podařilo vměstnat do dvou hodin (bylo nutno opustit ideu sedmivěté symfonie, zakončené závěrečnou větou „O tom, co mi vypráví dítě“). Šestivětý kolos i tak trvá 100 až 110 minut – tolik trvá židovskému tvůrci zkoumání mystéria přírody a všech jejích nezbadatelných záhad. Tolik času zabere, než se Mahler vyzpovídá

Program jubilejního 70. ročníku festivalu Pražské jaro přináší 45 koncertů se širokým dramaturgickým rozpětím – od hostování velkých zahraničních symfonických orchestrů, přes koncerty komorní hudby, až po specifické projekty přinášející premiéry nových děl či hudbu starších epoch v autentické interpretaci. V květnu do Prahy na pozvání Pražského jara zavítá mimořádně silná sestava zahraničních symfonických orchestrů v čele se svými šéfdirigenty – Petrohradská filharmonie s Jurijem Těmirkanovem...