Patřím mezi ty, kteří vždy dají přednost účasti na živém divadelním představení před zhlédnutím byť i sebedokonalejšího videozáznamu. Je mi velmi sympatické, když při live přenosu z Metropolitní opery pokaždé říkají průvodci přenosu, že máme věnovat pozornost nejen Met, ale také našim místním operám. Tentokrát jsem však po dlouhé době jako by reálně seděla v hledišti Metropolitní opery a snad jsem ani nedýchala. Vtáhlo mě to.

Bezohledná, ambiciózní, krutá a dominantní je Agrippina, hlavní postava příštího přenosu z Metropolitní opery. Prověřené dílo Georga Friedricha Händela vypráví o nezkrotné touze po moci, přičemž inscenace sira Davida McVicara vyzdvihuje jeho nadčasovost. V titulní roli opery Agrippina, která půjde do kin v přímém přenosu 29. února, se představí mezzosopranistka Joyce DiDonato.

Už dvanáctá sezona přímých přenosů z Metropolitní opery zahájí v sobotu 7. října Belliniho Normou. Titulní part v nové inscenaci belcantové tragédie ztvární Sondra Radvanovsky. O týden později, v sobotu 14. října, bude série přenosů pokračovat Kouzelnou flétnou v premiérovém celosvětovém přenosu nezkrácené podoby Mozartova díla. Na letošní přenosy z Metropolitní opery do českých kin zve Soňa Červená, čestná patronka aktuální sezony. Deset špičkových operních inscenací v přímém přenosu z Met uvidí od října do dubna diváci dvou tisíc kinosálů v 70 zemích světa včetně 25 kin v českých a moravských městech.

Tragédie Otello Giuseppe Verdiho měla být posledním operním kusem stárnoucího skladatele, ale nakonec se libretistovi a skladateli Arrigo Boitovi podařilo přesvědčit tehdy už skoro sedmasedmdesátiletého mistra ke zhudebnění komedie – a sice Shakespearových Veselých paniček windsdorských. Partitura byla hotova roku 1892 a o rok později zazněla opera v divadle La Scalla ve světové premiéře pod taktovkou Edoarda Mascheroniho.

Režisér David McVicar zvolil pro první Donizettiho operu ze své plánované trilogie v Metropolitní opeře v New Yorku (přenos do kin – 15. 10.) o anglických královnách proměnlivou architektonickou scénu Roberta Jonese svícenou do dramatizujícího šerosvitu, jaký bývá na obrazech té doby...

Vídeňská státní opera zařadila poprvé na repertoár operu Adriana Lecouvreur, která námět čerpá z francouzské historie 18. století a zachycuje příběh výjimečné herečky, jež se proslavila na pařížském jevišti Comédie Française v tragédiích Pierra Corneilla a Jeana Racina, v soukromí  upoutala na sebe pozornost vztahem se zámožným hrabětem Mořicem Saským. Vášnivý příběh z divadelního zákulisí o intrikách, milostných vztazích, mstě a politice zhudebnil na sklonku 19. století italský skladatel Francesco Cilèa.