Náš orchestr odjel do Japonska v sobotu ve více než stočlenné sestavě. Byli jsme rozděleni do dvou letových skupin. Přestupovali jsme dvakrát – poprvé v Mnichově nebo ve Frankfurtu nad Mohanem a podruhé v Tokiu. Na cestě z Rudolfina do Tojamy jsme byli asi 24 hodin. Přiletěly už i nástroje, které byly na cestě od minulé středy. Pouze stojan na kontrafagot zůstal z nějakého záhadného důvodu v Lucemburku. Tak snad za námi dorazí včas.

Česká filharmonie v sobotu odletí do Japonska, kde odehraje pod vedením šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka celkem osm koncertů, mimo jiné v Suntory Hall a NHK Hall v Tokiu. Filharmonici zahrají na přání japonských partnerů tradiční repertoár. Vedle české klasiky – Smetanovy Mé vlasti a Dvořákovy Novosvětské – to bude Beethovenova Pátá symfonie, Mendelssohnův Houslový koncert s první japonskou vítězkou Paganiniho soutěže v Janově Sayakou Shoji a Rachmaninovův Druhý klavírní koncert s vítězem Mezinárodní Čajkovského soutěže v Moskvě

V rámci druhého ročníku festivalu Open Square, který se koná v sobotu 17. října, připravila Česká filharmonie pro veřejnost bohatý program, který okomentoval generální ředitel České filharmonie David Mareček: „Rudolfinum je i 130 let po svém otevření důstojným a funkčním sídlem České filharmonie, na které jsme patřičně hrdí a o které se snažíme citlivě starat. A zároveň chceme, aby Rudolfinum bylo ještě atraktivnější pro

Sólistou prvního koncertu abonentní řady B České filharmonie 14., 15., a 16. října bude ruský klavírista Nikolaj Luganskij, který pod vedením šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka uvede Rachmaninovův Klavírní koncert č. 3 d moll. V druhé půli večera zazní Symfonie č. 5 e moll Petra Iljiče Čajkovského, kterou Česká filharmonie koncem října uvede i v tokijské Suntory Hall.

Na koncertu 7. října 2015 poprvé zazní pod vedením šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka symfonická skladba Jana Ryanta Dřízala Kuře melancholik. Mladá americká violoncellistka Alisa Weilerstein, která s Českou filharmonií v minulosti spolupracovala již několikrát, zahraje Sinfonii concertante Sergeje Prokofjeva. Program uzavře Beethovenova „Osudová“ symfonie.

Česká filharmonie je prvotřídní značkou. Zahájení její 120. sezony, jejímž centrem bude výroční koncert 4. ledna 2016, se v Rudolfinu první říjnový večer neslo v duchu umělecké i společenské exkluzivity, a to plným právem. Orchestr - který za svého „zakladatele“ (přesnější by ovšem bylo říkat toho, kdo řídil první koncert, tedy spíše „patrona“) označuje Antonína Dvořáka - požívá vážnosti a úcty, má vynikajícího

Spolek Česká filharmonie vznikl v roce 1896. 120 let existence oslaví Česká filharmonie v sezoně 2015/2016 ve velkém stylu a současní filharmonici si jistě vzpomenou na bohaté dějiny – osudy stovek muzikantů a dirigentů, desítky lidí z podpůrného zázemí. A na tisíce koncertů. Ne všechny byly referenční a bezchybné, ale řada z nich byla nezapomenutelná a posouvala orchestr mezi světovou elitu. K výročí a současnosti České filharmonie se exkluzivně vyjádřil její generální ředitel David Mareček.

Po čtyři desetiletí zde byli internováni řeholníci a řeholnice z komunisty zrušených společenství. I v době znovu nabyté svobody potom objekt spíše chátral. Až teď dostává novou podobu a novou náplň. Broumovský klášter na samém severovýchodě Čech se dočkal postupné revitalizace a stává se z něj Vzdělávací a kulturní centrum. A hudba zde má a nadále bude mít důležitý prostor.

Česká filharmonie (ČF) bude v sezoně 2015/2016 slavit 120 let! Média u nás a v cizině budou propírat zlomové okamžiky: založení spolku Česká filharmonie v roce 1896, těžká samostatnost v roce 1906, doba Talicha, Ančerla, Neumanna, složitá 90. léta, kdy v roce 100. výročí je dokonce bez šéfdirigenta, ostudné zavržení Jiřího Bělohlávka na počátku 90. let a jeho návrat v roce 2012…  O 120. sezoně České filharmonie hovoří její generální ředitel David Mareček jako o modelové. Je prý první, za kterou se svým týmem plně stojí, která naplňuje

Manažerů kulturních institucí, šéfů orchestrů, kteří za profesionálních okolností usednou ke klavíru a vystoupí na koncertě, mnoho není, v tuzemsku tak pravidelně činí Jan Simon. Nyní se k němu alespoň jednorázově přidal David Mareček. Je vzácnou výjimkou. O to víc šlo o okamžik hodný pozoru.