Italský dirigent Daniele Gatti, který kvůli nařčení ze sexuálního obtěžování před několika měsíci skončil u amsterdamského orchestru Concertgebouw, byl nyní jmenován hudebním ředitelem římské opery Teatro dell’Opera di Roma. Na místo nastupuje s okamžitou platností na popud tamního superintendanta Carla Fuortese a se souhlasem římské starostky Virginie Raggi. Již tento týden stačil zahájit letošní sezónu i své tříleté působení uvedením Verdiho Rigoletta.

Amsterdamský královský orchestr Concertgebouw ukončil po dvou letech spolupráci s šéfdirigentem Daniele Gattim kvůli nařčení ze sexuálního obtěžování. Důvodem byl článek deníku Washington Post z 26. července, popisující dva případy nevhodného chování dirigenta vůči ženám. Po jeho zveřejnění ohlásilo několik členek orchestru další případy obtěžování, což mělo za následek „nenapravitelné poškození důvěry mezi orchestrem a šéfdirigentem“.

Jsem hluboce přesvědčen o tom, že zvuk těch největších světových orchestrů je po generace primárně utvářen jejich domovským sálem, kvalitami a charakterem jeho akustiky. Amsterdamský královský orchestr Concertgebouw sídlí od roku 1888 v sále, jenž patří spolu s vídeňským sálem Musikvereinu a Boston Symphony Hall k nejuznávanějším na světě. Nepochybně zcela po právu, vždyť sám Mahler, nadšený zvukem sálu Concertgebouw, prováděl poslední orchestrační úpravy svých symfonií – právě První, Páté a Sedmé – při zkouškách s místním orchestrem tak, aby co nejlépe využívaly jeho akustiku. Pod vedením Mahlerova přítele Willema Mengelberga, jenž orchestr formoval celých 50 let (1895-1945), se pak z orchestru Concertgebouw stalo těleso, jehož autentická mahlerovská tradice je dodnes nezpochybnitelná.

Mahlerova První symfonie je přesně tím typem skladby, na jakém se opravdu poznají kvality orchestru a míra autority a umění jeho dirigenta. Amsterdamský Koninklijk Concertgebouworkest se svým šéfem Danielem Gattim v tom byli na Pražském jaru příkladem nejvyššího standardu.

Poté co vloni v prosinci Pražské jaro zveřejnilo program letošního ročníku a jména umělců, kteří do Prahy přijedou, jsem měla jasno: titulní tváří přílohy Pražského jara Týdeníku Rozhlas nemůže být nikdo jiný než italský dirigent a v pořadí teprve sedmý šéfdirigent Královského orchestru Concertgebouw Daniel Gatti, jedna z nejzajímavějších osobností současného hudebního světa. Našemu rozhovoru tváří v tvář předcházelo značné úsilí v kanceláři Pražského jara a musím poděkovat mluvčímu festivalu Pavlu Trojanovi, který neúnavně korespondoval s agentkou Daniela Gattiho, aby se v jednom ze dvou únorových dnů, kdy Maestro dirigoval Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, mohl v Mnichově rozhovor uskutečnit.

Festival Zlatá Praha dospěl ke svému závěru a vyhlásil ty nejlepší snímky letošního ročníku. Hlavní cenu Grand Prix Golden Prague získal dokument o španělském choreografovi Nachovi Duatovi Disportrét. „Pozoruhodný a v pravém slova smyslu filmový počin, který zblízka sleduje tvůrčí proces a psychologickou cestu umělce uprostřed chvíle, ve které se mu mění život. Na porotu hluboce zapůsobila spolupráce filmařů s protagonistou a jejich vzájemná důvěra při zachycení naléhavého...

Vzhledem k tomu, že bayreuthský festival funguje coby symbol německého „svatého“ umění a stal se tedy něčím jako poutním místem, je v podstatě předem zaručen pozitivní ohlas každého představení a ani zarytí wagneriáni si netroufnou dát svému rozhořčení...

Mezi operními díly Giuseppe Verdiho se stala Aida výjimkou především kompozičním mistrovstvím, v němž zralý skladatel propojil honosné reprezentačně efektní partie s davovými scénami a něžnými intimními tahy milostných scén či náladou líbezné krajiny...