Kritiky - časopis harmonie

Dvořák bez Dvořáka

21. září 2016 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Dvořák bez Dvořáka

V pondělí 19. září jsem byl svědkem ve Dvořákově síni Rudolfina překvapivě hvězdných okamžiků. Na počátku mě však potěšila zvolená dramaturgie, jehož odrazem je poněkud bulvární titulek tohoto článku. Je přirozené, že pilířem Dvořákovy Prahy je Antonín Dvořák, ale nemyslím si, že by měl znít na každém koncertu, nemůže platit condicio sine qua non. Ostatně bylo by to kontraproduktivní a Dvořákovi by to spíše uškodilo.

Komorní Čajkovskij a Brahms v Anežském klášteře

Letos je garantem kvality samostatného bloku komorní hudby uvnitř stále kvalitněji obsazeného festivalu Dvořákova Praha Daniel Hope, anglický houslista, známý svými popularizačními cykly a inspirátor mnoha úspěšných setkání významných instrumentalistů, přinášejících pravidelně pozoruhodné výkony na poli komorní hudby, ať už na festivalech evropských či severoamerických. Tento žák Yehudiho Menuhina a bývalý člen renomovaného Beaux Arts Tria se významným způsobem obtiskl i do dramaturgie letošního ročníku Dvořákovy Prahy, když se mu podařilo shromáždit vskutku impozantní soupisku jmen. Jako umělecký šéf souboru Zürcher Kammerorchester přijel do Prahy a otevřel letošní komorní cyklus právě s tímto renomovaným tělesem, když kromě obligátní Malé noční hudby přednesl spolu s Ivo Kahánkem i Dvojkoncert Erwina Schulhoffa.

Komorní řada Dvořákovy Prahy zahájena - excelentně!

Nazveme-li něco excelentním, využíváme tak označení pro situaci, kdy „někdo či něco vykazuje vynikající a vysoce ceněné vlastnosti“. Zahajovací večer komorní řady Dvořákovy Prahy, který se konal 6. září v Dvořákově síni pražského Rudolfina, představil umělce, jejichž hra vykazovala tyto parametry u každého jednoho z nich. Konkrétními hvězdami večera byli samozřejmě dva sólisté, a to houslista Daniel Hope a pianista Ivo Kahánek. Jejich třpyt by ovšem tolik

Konstanty a překvapení Dvořákovy Prahy

Dvořákova Praha tvoří s Pražským jarem festivalovou páteř hudebního života metropole. Jeho symbolickým patronem je sice ikona světové kultury, ale stejně jako Salcburským letním slavnostem nestačí Mozart, musí i Dvořákova Praha hledat další témata, spojení a pozitivně svoje publikum překvapovat.  Jaký bude letošní devátý ročník, jenž tradičně naplní hudbou mezi 5. až 24. září Rudolfinum, Anežský klášter a Katedrálu sv. Víta?

Jihokorejci hrají první housle

3. červen 2015 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Jihokorejci hrají první housle

Nejen soutěž Pražského jara, ale i soutěž královny Alžběty v Bruselu má stejné vítěze: mladé hudebníky z Jižní Koreje. To není náhoda, ale trend, který je každým rokem stále zřetelnější. Houslistka Lim Ji Young zvítězila a do finále se probojovaly hned tři Jihokorejky, tedy čtvrtina všech laureátů.

Daniel Hope zve na svou další návštěvu Prahy, na Jarním GALA Strun podzimu zahraje i Schulhoffa

Houslista Daniel Hope je umělcem pevně rozkročeným mezi žánry i staletími. Plně se jeho široký záběr zrcadlí v  programu pečlivě sestaveném pro Jarní GALA Strun podzimu 29. dubna na Pražském hradě, na kterém jej doprovodí orchestr L´Arte del mondo. Protagonista očekávaného večera s vášní interpretuje starou hudbu, proto se zveřejněný program opírá o díla velikánů světové hudební literatury. Od Johanna Sebastiana Bacha zařadil na program Dvojkoncert pro dvoje housle, ve kterém se umně proplétají party obou...

Daniel Hope se vrací do Prahy, na Jarní GALA Strun podzimu přiveze Vivaldiho

Festival Struny podzimu již chystá oslavy dvaceti let existence. Jubilejní ročník otevře na jaře 2015 slavnostní Jarní GALA pro Struny podzimu s Danielem Hopem. Britský houslista před rokem doslova ohromil festivalové publikum svým strhujícím vystoupením. Světovou kritikou je považován za vzácně kongeniální osobnost – je brilantním virtuózem, dobrodružným umělcem a inteligentním propagátorem hudby zároveň. „Struny podzimu si pro svůj galavečer nemohou přát povolanější osobnost,” říká umělecký ředitel festivalu Marek Vrabec. „Daniel Hope nás

Houslové novinky Šporcla i Batiashvili

25. listopad 2014 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Houslové novinky Šporcla i Batiashvili

Když se probírám katalogem nahrávek Bielefelder Classic, často mě napadne, že houslová produkce za poslední půlstoletí je tak bohatá a hlavní díla byla už tolikrát nahrána, že je trochu zbytečné navyšovat metráky hudby o další. Je to sice provokativní myšlenka, ale doporučuji se podívat například na fonotéku koncertů Mozarta, Beethovena, Brucha, Mendelssohna, Brahmse, Čajkovského, Sibelia, ba i Prokofjeva… Nepochybuji, že i v dalším půlstoletí přibude řada snímků, snad i něčím inovativních, ale přece jsou věčným obehráváním...

Daniel Hope - Air. a baroque journey (Falconieri, Ortiz, Händel, Marini, Matteis, Pachelbel, Telemann, Von Westhoff, Geminiani, Valente, Leclair, Bach)

Daniel Hope je v jednotě se svým jménem jednou z největších houslových nadějí pro 21. století. Má dokonalou techniku, dobře rozpoznatelný projev, netradiční vztah...

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.