Bavorští rozhlasoví symfonici s Danielem Hardingem přivezli na letošní Pražské jaro Sedmou symfonii Gustava Mahlera a korunovali tím tento ročník. Slovem strhující, oslňující, brilantní provedení, v celku i v detailu, bylo názorným dokladem toho, co znamená tradice. Přesněji, co může znamenat, je-li tato tradice cílevědomě pěstována, rozvíjena a po dlouhá léta naplňována konkrétním obsahem.

Představme si následující imaginární situaci: počátkem čtyřicátých let 19. století se lipskými ulicemi prochází trojice zcestovalých třicátníků se saskými kořeny – Mendelssohn, Schumann a Wagner. Ten první zrovna pracuje na Skotské symfonii a scénické hudbě k Shakespearově pohádce Sen noci svatojánské. Ten druhý právě dopsal Jarní symfonii a komponuje orientální oratorium o padlém andělu s názvem Ráj a Peri. A ten třetí dopsal Bludného Holanďana, připravuje drážďanskou premiéru Rienziho a v hlavě se mu rodí romantická opera z německého středověku Tannhäuser. Pošťuchují se, dobírají navzájem, na veřejnosti se chválí, v skrytu však žárlivě střeží jeden druhého. Do hudebních dějin vstoupí každý ve svém žánru. Kdo dnes zná Wagnerovu jedinou symfonii nebo jeho oratorium Večeře apoštolů? Obdobně je tomu s rozsáhlou liturgickou tvorbou Mendelssohnovou nebo jeho kdysi populárními dvojzpěvy. A Schumann? Ten je přece mistr klavírní miniatury a uchvacující vypravěč lyrických písňových příběhů. Kdo zná u nás jeho oratoria?

Již v červenci 2021 jsem nadhodila ve svém článku v Harmonii („Mnoho povyku pro nic?“) otázku, kdo nahradí Sira Antonia Pappana jako šéfdirigenta světoznámého tělesa, jehož plné jméno zní Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia. Jak známo, Pappano – nastupující šéfdirigent orchestru London Symphony – odstoupil v březnu téhož roku ze své funkce hudebního ředitele tohoto římského orchestru, do níž nastoupil v roce 2005. 

V neděli 25. 9. 2022 vyvrcholil závěrečným koncertem mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha. Hosty festivalového finále byli britský dirigent Daniel Harding a Symfonický orchestr Švédského rozhlasu. Nepostarali se o pouhou festivalovou tečku, ale dokonale vygradované finále. Zatímco Harding, takřka padesátník s klamavým vzezřením mladíčka, náleží ve své generaci k nejžádanějším dirigentským osobnostem a oblíbeným uměleckým partnerům sólistů všech možných žánrů, švédský rozhlasový orchestr platí vedle dánských rozhlasových symfoniků za přední rozhlasové těleso severní Evropy. Dirigenta i jeho orchestr slýcháme v Praze zřídka. S o to větším napětím jsem očekával, jak dopadne jejich festivalový debut.

Václav Luks: Čistě mozartovský program představí Collegium 1704 v Rudolfinu na koncertě 24. února. Repertoár období klasicismu v sobě skrývá mnoho pozoruhodných otázek a příležitost diskutovat po e-mailu o interpretačních tradicích, zkušenostech s různými typy orchestrů nebo třeba tempových představách s mezinárodně renomovaným dirigentem, kterého není třeba představovat – Jakubem Hrůšou –, byl pro mne v období příprav na tento koncert velkým obohacením....

Tato nahrávka svědčí o tom, že i takového symfonického patriarchu, jako je Brahms, lze pozoruhodným způsobem omladit. Kammerphilharmonie Bremen lze považovat za jakousi německou obdobu...

Brittenova rozsáhlá operní tvorba je u nás prakticky neznámá, a to navzdory skutečnosti, že na scénách hudebních metropolí světa je trvalou součástí repertoáru. Nedávné provedení opery...

Mahlerova Desátá vznikla v roce 1910 (Mahler dokončil instrumentaci 1. věty, další části díla zůstaly nedokončeny v podobě particellu nebo skic). Romantickou hudbou masivně prorůstají kompoziční prostředky 20. století,...