Ve čtvrtek 18. 5. 2023, v den stého výročí zahájení pravidelného vysílání československého rozhlasu, náleželo festivalové podium Pražského jara ve Smetanově síni Obecního domu v Praze Symfonickému orchestru Českého rozhlasu. Jeho dějiny jsou v podstatě dějinami československého a českého rozhlasu. Proto byla k festivalovému vystoupení dnes již jediného českého rozhlasového symfonického orchestru upřena adekvátní pozornost. Zvláště, když byl k dirigentskému pultu povolán německý dirigent střední generace Cornelius Meister, hudební ředitel největší německé operní scény ve Stuttgartu, který dříve strávil řadu let v čele rozhlasových symfoniků ve Vídni. Jeho jméno bohužel stále nemá v našich končinách zasloužený zvuk a renomé.

Vstup dánského skladatele Hanse Abrahamsena (1952) do světa opery provázela velká očekávání a nemenší zvědavost od chvíle, kdy vešlo ve známost, že jeho první operu Sněhová královna (2018) uvedou na scéně hned dva operní domy rychle za sebou, Královské divadlo v Kodani a Bavorská státní opera. Abrahamsenova skladatelská hvězda se mezinárodně rozzářila před necelým desetiletím – po uvedení skladby let me tell you, kterou jsme měli možnost slyšet živě loni na Hudebním fóru Hradec Králové – ovšem v Dánsku a Skandinávii obecně platí za skladatelskou autoritu už o hodně déle.

Jednou z dalších mimořádných událostí letošního festivalu Wien Modern bylo provedení opulentní symfonie Turangalíla Oliviera Messiaena v opulentních prostorách Zlatého sálu vídeňského Hudebního spolku, tedy v prostředí pro tento druh hudby jako stvořeném.

Jubilejní třicátý ročník jedné z největších přehlídek současné hudby festivalu Wien Modern je dramaturgicky nesen podtitulem „Bilder im Kopf“ tedy „Obrazy v hlavě“. Umělecký šéf festivalu Bernhard Günther připravil pestrou nabídku všemožných žánrů – od filmu, přes multimediální představení až k samotným hudebním produkcím. Těžiště spočívá ve francouzské hudbě, plné barev, emocí, provokujících naši imaginaci a fantazii, což je také jeden z úkolů letošního festivalu – vrátit do našeho života inspiraci, snění se zavřenýma nebo otevřenýma očima, chuť tvořit a fantazírovat.

Začátkem června 2016 zazněla ve Vídni – vůbec poprvé ve více než stoletých dějinách Koncertního domu – kantáta Antonína Dvořáka na slova Karla Jaromíra Erbena Svatební košile op. 69, B 135 (1884). Slyšet ji na českých koncertních pódiích je vždy svátkem, v zahraničí pak zcela mimořádnou událostí, kterou si ve dvou vyprodaných koncertech nenechalo ujít ani vídeňské publikum, ani dramaturgové veřejnoprávní rozhlasové stanice ORF 1, která v koprodukci s rakouskou nahrávací firmou Capriccio vydala ani ne po roce živý záznam, vzešlý ze sestřihu dvou vídeňských koncertů. Autor hudebního nastudování a šéfdirigent Rozhlasového 

Svůj poslední ročník ve funkci uměleckého ředitele festivalu Wien Modern sjednotil Matthias Lošek mottem „Pop.Song.Voice.“. Za pět let v této funkci otevřel festival ještě více multižánrovým přesahům, vybočil z linie „klasické“ soudobé hudby směrem k alternativním formám umění a v roce 2015 zařadil do dramaturgie populární hudbu. Festival se dostal i do jiných, mnohdy netradičních prostor, rozšířil svou nabídku o noční koncerty, různé performance, tanec, film a videotvorbu. Typické v Loškově dramaturgii bylo jeho zaměření na hudbu co

Ve stejnou dobu, kdy Vídeňská státní opera uváděla Janáčkovu Věc Makropulos, představilo Theater an der Wien novou produkci Brittenova Petera Grimese. Z jistého úhlu pohledu to bylo zajímavé srovnání.