24. ročník festivalu Letní slavnosti staré hudby zakončil v úterý 8. srpna v kostele sv. Šimona a Judy koncert s názvem Canto d’Orfeo. Hostem souboru Collegium Marianum byla francouzsko-italská altistka Delphine Galou. Dovolte mi úvodem recenze malé zamyšlení nad činností samotného souboru Collegium Marianum. Ansámbl vedený Janou Semerádovou už nějakých 26 let působí na české hudební scéně. Měl jsem tu čest znát jej i v jeho počátcích a považuji za pozoruhodné, že stále udržuje stejnou linii, vysokou uměleckou kvalitou a svoje specifické pojetí hudby.

Vánoční koncerty souboru Collegium Marianum mají pokaždé originální kouzlo. Někdy jsem byl svědkem víceméně tradičního koncertu, jindy zázraku stvoření něčeho výjimečného, jako tomu bylo kdysi ve spolupráci s divadlem Buchty a loutky nebo s Hanou Blažíkovou.

Pro sobotu 14. května připravil MHF Pražské jaro v Anežském klášteru quasi meditační šňůrku tří koncertů zaštítěnou sloganem Vize a sny. V programu byla avizována hudba středověku, renesance, baroka a žhavé současnosti. Dočetl jsem se, že půjde o „dialog mezi starým a novým“. Bývalý klášter založený ve 13. století, jehož mocné zdi vzpírající se všem sítím a pamatující mimo jiné charitativní řád klarisek, naplnila světská hudba.

Soubor Collegium Marianum uvedl v programu pojmenovaném Salve Regina (21. 4.) hudbu autorů 1. poloviny 18. století, kteří během svého života alespoň jednou spojili své umění s Prahou, a přidal k tomu novodobou premiéru díla Regina coeli Antonína Reichenauera. Ke skladbám mimořádně ladil Císařský sál Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě, jehož genius loci zapůsobil toho večera nadmíru silně.

22. ročník Barokních podvečerů souboru Collegium Marianum představí širokou paletu hudebního života v Praze a okolních centrech 17. a 18. století. Koncertní cyklus zahájí svoji jarní řadu 21. dubna koncertem ve slavnostním prostředí Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě programem s díly Jana Dismase Zelenky, Šimona Brixiho a Antonína Reichenauera. V sólových partech vystoupí uznávaný barytonista Tomáš Šelc.

Collegium Marianum připravilo na příští týden benefiční koncert na podporu obyvatel Ukrajiny. V rámci programu nazvaného „Ó sladká útěcho“ ve čtvrtek 24. března v kostele sv. Františka v Anežském klášteře v Praze zazní díla Marina Maraise, Francesca Antonia Bonportiho, Jana Dismase Zelenky, Georga Philippa Telemanna a Johanna Sebastiana Bacha. Celý výtěžek ze vstupného bude věnován do sbírky Charita pro Ukrajinu.

Letní slavnosti staré hudby navštívily letos mezi 20. červencem a 5. srpnem zajímavé lokality (Emauzské opatství, kostel sv. Martina ve zdi, Trojský zámek, barokní sál Šlechtovky, Letní refektář Strahovského kláštera) a oblažily posluchače mnohými hudebními perlami. Určitě musím připomenout například lamentace Orlanda di Lassa, hudbu Johannesa Ciconii, nádhernou Händlovu Chaconnu A dur nebo taneční španělskou renesanční hudbu.

Prázdninovou Prahu opět zpestří festival Letní slavnosti staré hudby. Od 20. července do 5. srpna zve během sedmi večerů především na hudbu šlechtických dvorů – od středověku přes renesanci a baroko až po období rokoka. V podání předních zahraničních ansámblů a tuzemského souboru Collegium Marianum tak zazní například díla zkomponovaná pro španělské krále, dvory jeho francouzských kolegů Ludvíka XIV. a Ludvíka XV. nebo britskou princeznu Annu Hannoverskou. Vedle nejstaršího hudebního nástroje, tedy lidského hlasu, se objeví i mnohdy pozapomenuté hudební nástroje, jako jsou středověká loutna, fidula, irská harfa či vihuela da arco.

Koncerty duchovní a staré hudby, komorní i alternativní projekty nabídne ve dnech 3.–28. září 2021 již 18. ročník Svatováclavského hudebního festivalu. Vystoupí mezinárodní interpreti – pianista Federico Colli, kontraaltista Filippo Mineccia, soubor La Grande Chapelle či rezidenční Collegium 1704.

Podzimní sezona sotva začala a hudební život – tedy náš život – zasáhla další omezení. Jeden z posledních koncertů před novým totálním zákazem se uskutečnil v pondělí 5. 10. v pražském kostele sv. Šimona a Judy. I v této perspektivě lze říci, že kdo tehdy váhal, jestli zůstat doma nebo se vyzbrojit kvalitní rouškou, spíše prodělal. Živý koncert Collegia Mariana je vždy krásným zážitkem a pro vstřícného posluchače se obvykle nabízí pouze otázka, jestli bude odcházet spokojen, pohlazen na duši anebo přímo elektrizován a nadšen. Volba programu, přeloženého z jarního cyklu Barokních podvečerů, vybízela spíše k introspekci. V centru dramaturgie bylo Stabat