Je 2. leden 1942, koncentrační tábor Terezín. Rafael Schächter uvedl Messa da Requiem Giuseppa Verdiho, zádušní mši za zemřelé, vlastně uctění mrtvých bývalých, současných i budoucích. (On sám byl přesunut 16. 10. 1944 do Osvětimi a zemřel při pochodu smrti na přelomu let 1944/45. Neoficiální provedení muselo být určitě před 6. zářím 1943, kdy byla z Terezína transportována do Osvětimi řada sboristů.) Na počátku jistě nebylo snadné prosadit v židovském ghettu uvedení ryze katolické mše. Nicméně Schächterovi se podařilo spoluvězně přesvědčit, že náboženský obsah přesahuje myšlenka spravedlivého potrestání těch, kteří rozpoutali peklo na zemi, na které dopadne spravedlivý „den hněvu“. Jak aktuální v současné válce na Ukrajině, jež nese znaky genocidy! Requiem aeternam dona eis, Domine, et lux perpetua luceat eis – Odpočinutí věčné dej jim, o Pane, a světlo věčné ať jim svítí.

Když na konci září 2017 média zveřejnila jméno nového uměleckého šéfa Filharmonie Brno, nevěřil jsem vlastním uším. Dennise Russela Daviese jsem znal jako vášnivého zastánce soudobé hudby, zapáleného hudebního organizátora, vynalézavého dramaturga a věcného dirigenta, který má na kontě nahrávky všech Haydnových a Brucknerových symfonií i Janáčkovy opery Příhody Lišky Bystroušky. Když vešlo ve známost, že na programu Daviesova inauguračního koncertu 18. 9. 2018 bude česká premiéra Nauky o harmonii Johna Adamse v sousedství Dvořákovy 1. symfonie c moll (op. 3) B. 9 Zlonické zvony, nevěřil jsem vlastním očím. A když brněnští filharmonikové pod Daviesovou taktovkou reprízovali Dvořákovu symfonickou prvotinu i během hostování ve Velkém sále Spolku hudby ve Vídni na jaře 2019, myslel jsem, že snad sním. Ruku na srdce, kdo z českých dirigentů by pro svůj inaugurační koncert nebo hostování ve Vídni zvolil Dvořákovu první symfonii, stigmatizovanou pověstí juvenilního díla extrémních rozměrů a nezralé hudební materie? Ze snění mě vytrhla až dvojice nových nahrávek Filharmonie Brno na vlastním, nově založeném labelu (tomu se říká „vzdorovat krizovým časům“!). Nechybí mezi nimi ani Dvořákova symfonie Zlonické zvony. Nezbývá než si spokojeně přiznat, že brněnští se trefili do černého, sázka na Daviese jim vyšla a jeho angažmá v Brně je terno a v pandemických časech spása současně.

Koncerty duchovní a staré hudby, komorní i alternativní projekty nabídne ve dnech 3.–28. září 2021 již 18. ročník Svatováclavského hudebního festivalu. Vystoupí mezinárodní interpreti – pianista Federico Colli, kontraaltista Filippo Mineccia, soubor La Grande Chapelle či rezidenční Collegium 1704.

Zahajovací koncert letošní edice Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci v neděli 20. září nabídl v chrámu sv. Václava dílo Petite Messe Solennelle Gioacchina Rossiniho z roku 1863. Skladatel proslulý zejména svým operním dílem se ve svých sedmatřiceti letech náhle přeorientoval na komorní, písňovou a klavírní tvorbu. V případě této slavnostní mše, jeho pozdního díla, se pak dostává ke slovu snaha o skutečné duchovní vyjádření. Malá slavnostní mše zde byla uvedena v původní verzi pro sóla, sbor, dva klavíry a harmonium. Obvykle se uvádí s orchestrálním aranžmá, v tomto provedení pak měla až nezvykle komorní charakter – a to jak v kontextu mešní tvorby, tak tváří v tváří okázalému prostoru katedrály.

Pětadvacet koncertů v podání předních českých interpretů nabízí letos pětadvacetiletý festival Concentus Moraviae. Zámecké sály, baziliky, kostely i moderní kulturní sály budou od 11. září do 29. října hostit umělce, kteří vinou pandemických opatření nevycestovali do zahraničí. Slovy organizátorů by takovýto program v běžném koncertním provozu nebylo možné v ČR uskutečnit – významné tuzemské komorní ansámbly, orchestry a sólisté by vystupovali na světových scénách. Nyní je svým posluchačům nabídne jubilující festival v jednom ročníku jako dárek k 25 letům své existence.

Filharmonie Brno připravila k 250. výročí narození pražského rodáka a ve Francii naturalizovaného skladatele Antonína Rejchy (1770-1836) rozsáhlé vokálně-instrumentální dílo Lenora. K novodobé premiéře skladby došlo zřejmě v 80. letech 20. století, teprve teď se ale díky podnětu dramaturga orchestru Vítězslava Mikeše dočká opakovaného uvedení, televizního a rozhlasového přenosu, doufejme i vstupu na zahraniční pódia. Po prvním zaznění 5. 2. v Besedním domě je zřejmé, že si to jak autor, tak dílo zaslouží.

Čtvrtý ročník udílení cen určených české klasické hudbě se již tradičně konal v Smetanově síni Obecního domu. V sobotu 18. ledna bylo předáno celkem jedenáct ocenění, o nichž rozhodla odborná porota, kterou tvořila sopranistka Gabriela Beňačková, klarinetista a pedagog Jiří Hlaváč, houslový virtuóz Václav Hudeček, klavírista a pedagog Ivan Klánský a skladatel Ondřej Soukup. Galavečerem provázel Jiří Vejvoda.

„Janáček je nesmírně upřímný,“ shrnul dirigent Petr Altrichter hudební řeč skladatele, jehož dílo jej provází od narození po celou dobu studií i kariéry. Přímočarost a emoce proudily z celého čtvrtečního koncertu České filharmonie, který rámovaly dvě Janáčkovy kompozice.

Třídílné oratorium Roberta Schumanna Ráj a Peri op. 50 (1843) znají v českých luzích a hájích jen fajnšmekři, diskofilové a pamětníci. Naposledy bylo nastudováno v Brně (2011) a dříve snad už jen na konci osmdesátých let Českou filharmonií s Gerdem Alberchtem, který pořídil i dnes již v podstatě nedostupnou komerční nahrávku pro společnost Supraphon. Z Schumannova rozsáhlého díla lze na českých koncertních podiích nejčastěji slyšet jeho klavírní, případně písňové kompozice. Za symfoniemi, orchestrálními skladbami, rozsáhlou sborovou tvorbu, natož oratorii a kantátami musí české publikum putovat do zahraničí. Přesto, nebo právě proto se dramaturgové Svatováclavského hudebního festivalu (SHF) rozhodli zařadit Schumannovo oratorium o padlém perském ženském andělovi Peri na program zahajovacího koncertu XVI. ročníku SHF (3. – 28. 9. 2019), který tradičně otevírá podzimní koncertní sezonu v Ostravě a Moravskoslezském kraji. Festival tak hned úvodním koncertem navázal na ambiciózní tradici objevovat neznámé, zapomenuté, nebo ignorované krásy staré a duchovní hudby.

Smetanova Litomyšl nabízí svým návštěvníkům již 61 let pozoruhodné operní inscenace a pečlivě vybrané koncertní kusy v interpretaci významných českých těles. V průběhu sobotního odpoledne však dal festival ve spojení se stipendijním programem MenART, realizovaný Nadačním fondem Magdaleny Kožené, prostor také mladé a neméně talentované generaci rodící se na základních uměleckých školách. Sobotními koncerty vyvrcholil první ročník projektu mentoringu uměleckého vzdělávání, na kterém se společnými silami podíleli nejen výkonní umělci, ale také pedagogové ze základních uměleckých škol celé republiky. Vzniklo tak jedinečné umělecké podhoubí, kde se mohli inspirovat jak žáci, tak i jejich učitelé, kteří své svěřence v programu MenART doprovázeli. Cílem projektu však nebylo pouze zdokonalit technické aspekty interpretačního umění, velký důraz byl kladen také na vlastní autorský otisk mladých hudebníků, zpěváků a výtvarníků. Vznikly tak dvě odlišné skupiny – klasická a autorská – přičemž obě měly v průběhu sobotního odpoledne předvést, co si ze studia pod význačnými umělci odnesly.