Abonentní koncert České filharmonie řady A2 přivítal své letošní rezidenční umělce, Magdalenu Koženou a Simona Rattla, a to v ryze českém programu, sestávajícím z děl Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Hanse Krásy a Gideona Kleina.

Nabídkou tří koncertů z příštího ročníku festivalu zahájila Dvořákova Praha tradiční vánoční předprodej vstupenek. Ve výběru pořadatelů se ocitl orchestr Tonhalle Zurich, dirigent Paavo Järvi a klavírista Ivo Kahánek (8. září), Česká filharmonie, dirigent Tomáš Netopil a klavírista Boris Giltburg (19. září) a londýnský Belcea Quartet (21. září).

Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva – Ďeň boja za slobodu a demokraciu 17. listopadu je státní svátek jak České republiky, tak Slovenské republiky. Někdo (snad větší část české populace) jej vnímá pozitivně, pro někoho je záminkou pro projevy vzdoru či nihilismu. Určitá kulturní minorita projevuje tomuto významného svátku úctu hudbou.

Abonentní koncert České filharmonie řady B1 měl na pořadu jediné dílo, 7. symfonii e moll Gustava Mahlera. Nepatří svou délkou kolem 80 minut k těm kratším, ale určitě k těm enigmatickým a ironickým. K záhadným dílům noci, oslavujícím spíše její démony než serenádovou romantiku. A to přestože Mahler v jedné větě použil mandolínu a kytaru, jako ikon nočních zastaveníček. Tonální zakotvení v e moll je velice vratké, 1. věta vede z h moll do e moll, a Finale je celé v C dur. Symfonie měla svou premiéru 19. září 1908 v Praze, pod taktovkou autora, jenž řídil spojené orchestry České filharmonie a Neues Deutsches Theater, tedy až po třech letech po dokončení, a byla přijata takřka bezvýhradně pozitivně. Vzbudila nadšení i Arnolda Schönberga, jenž se stal po mnohem méně úspěšné vídeňské premiéře jejím oddaným advokátem. Možná dokonce kvartové paralelismy 1. věty ovlivnily traktaci jeho zásadního díla na prahu atonality, Komorní symfonie č. 1 z roku 1906. Přítomen byl ovšem, vedle Bruno Waltera, i mladý Otto Klemperer, jenž pak dával celý život Symfonii v extrémně volných tempech (100 minut).

První český orchestr pod vedením svého šéfdirigenta a hudebního ředitele Semjona Byčkova provede tento týden od 2. do 4. listopadu Sedmou symfonii Gustava Mahlera. Její vznik je úzce spjat jak s Prahou, tak i s Českou filharmonií. Orchestr, posílen o hráče Nového německého divadla, totiž skladbu v roce 1908 premiéroval pod taktovkou autora. Stalo se tak u příležitosti diamantového výročí panování rakouského císaře Františka Josefa I., a to ve speciálně postaveném koncertním pavilonu na pražském Výstavišti.

První polovina zahajovacího koncertu abonentní řady A České filharmonie (Rudolfinum, 5. října 2022) byla překvapivě krátká. Zazněla jedna jediná skladba – dvacetiminutová Rapsodie na Paganiniho téma pro klavír a orchestr op. 43 Sergeje Rachmaninova. Filharmonii vedl její šéfdirigent Semjon Byčkov, sólistou byl výborný uzbecký pianista Behzod Abduraimov. Rapsodie na Paganiniho téma je ve své podstatě řadou čtyřiadvaceti variací, jejichž tématem je poslední z Paganiniho 24 capriccií pro sólové housle op. 1. Rachmaninov byl vynikající pianista, klavírní skladby si psal přímo „na tělo“.

Předem musím čtenáře upozornit, že na následujících řádcích se klasické hudební kritiky nedočká. Pokud ji očekává, ať raději dál nečte. Přináším spíše svědectví či sled postřehů o výjimečném večeru u příležitosti jedné z nejatraktivnějších hudebních událostí sezóny, kterou nepochybně zahajovací koncert České filharmonie je. Nebudu v detailech analyzovat výkony jednotlivých nástrojových skupin ani hledat chyby, kritizovat interpretaci či přinášet srovnání s jinými orchestry. Problém není v mém nedostatku kompetence, uměleckého úsudku či kritického myšlení. Stručně řečeno, jsem zde jakožto pozorovatel, který v malém českém rybníčku klasické hudby působí v úplně jiné roli. A proto si ani v nejmenším nedovolím být nahodilým kritikem hudebních výkonů jednoho večera, do kterého velké množství lidí vložilo maximum své tvůrčí energie, zápalu a disciplíny. Přesto vám zkusím o zahajovacím koncertě podat co nejvěrnější reflexi.

Semjon Byčkov, který v roce 2018 stanul v čele prvního českého orchestru po předčasně zesnulém Jiřím Bělohlávkovi, prodloužil svou původně pětiletou smlouvu o dalších pět let. Před začátkem zahajovacího koncertu 127. sezony České filharmonie to na pódiu Dvořákovy síně Rudolfina oznámil generální ředitel orchestru David Mareček.

Mezi dramaturgicky nejprogresivnější projekty mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha náleží jeho volná operní řada. V roce 2014 ji zahájila obnovená premiéra operní prvotiny Antonína Dvořáka Alfred na německé libreto Theodora Körnera. O pět let později vůbec poprvé zazněla první verze skladatelovy komické opery Král a uhlíř. Operní projekty jsou pro festival náročným počinem, proto jsme si museli počkat další tři roky na nový festivalový operní večer. Letos jím bylo koncertní, chvílemi takřka poloscénické nastudování Dvořákova předposledního operního díla Rusalka. Před koncertem i po něm si bylo možno klást otázku, zda je koncertní nastudování Rusalky legitimní, když jde o jediné Dvořákovo operní dílo, které od premiéry v roce 1901 v podstatě nikdy neopustilo česká operní jeviště a dnes je nejhranější českou romantickou operou za hranicemi, navzdory pověsti o „neoperním Dvořákovi“. Skladatelova symfonická opera s významnou rolí orchestru ovšem unese i nastudování bez vizuální složky, o čemž se přesvědčilo hluboce koncentrované a bouřlivě aplaudující publikum prvního z trojice plánovaných provedení v pondělí 19. 9. 2022 (další 21. a 23. 9. 2022).

Festival Prague Sounds vstoupil do nadcházející koncertní sezony originálním způsobem: nechal vybudovat na Vltavě mezi Žofínem a mostem Legií plovoucí scénu a v pátek 2. září večer na ní uvedl koncert České filharmonie. Hudební produkce nesla název Koncert pro Evropu a byla vnímána jako významná společenská událost – konala se totiž u příležitosti českého předsednictví v Radě evropské unie a festival Prague Sounds ji pořádal ve spolupráci s Úřadem vlády. Koncert byl mj. vysílán v přímém přenosu na ČT1, ČT art a na evropském kulturním kanále Arte Concert.