Skončil od druhé světové války nejpodivnější rok v životě lidstva, rok navždy spjatý s covidem 19. Mé myšlenky směřují ke klasické hudbě, protože je už více než padesát let mým duševním světem i sociální bublinou.

Hudba má kromě mnoha jiných předností ojedinělou schopnost odrážet nejen vnější tvář doby, v níž vznikla, ale i ducha jejího tvůrce. Dokáže to nejen v časech, kdy jsou tvář a duše spolu v harmonickém souladu, ale i tehdy, kdy se od sebe dramaticky liší. Samotní hudebníci musí od nepaměti dávat své umění do služeb těch, kteří jim zajistí obživu a určují tedy jeho vnější znaky. Obsah, jímž danou formu naplní, však zůstává po staletí svobodou a privilegiem každého hudebníka. Ve šťastných obdobích volí nanejvýš mezi slávou, úspěchem a uměleckou nezávislostí, v ohrožení ho osud nejednou postaví před dilema, zda se podvolit a přežít nebo vzdorovat za cenu velkého osobního rizika.

Poslední adventní koncert České filharmonie začal stylově hudbou Pavla Josefa Vejvanovského. A byl to krásný dotek s hudbou českého baroka, hlas dvou trubek z empory se nesl opravdu zářivě. Zazněla Sonata Vespertina, která dobře unese i toto větší obsazení, a provedená byla čistě, pečlivě, v pomalém slavnostním duchu. Také moderátor Marek Eben v úvodním komentáři připomněl, že dirigent Tomáš Netopil je rodák z Kroměříže, kde Vejvanovský podstatnou část života působil – a vtipně dodal, že krajané si vždycky rádi pomůžou. Tady to ale byla ideální předvánoční znělka, neotřelé koncertní číslo, které odkazuje na ducha některých koled.

Druhý adventní koncert pojala Česká filharmonie zejména jako poctu Ludwigu van Beethovenovi, jeho Symfonii č. 1 postavila do kontextu s Mozartovým Klavírním koncertem č. 20 d moll a výběrem z Griegovy hudby k Peeru Gyntovi. Přizvala k tomu z Vídně jedny z nejpovolanějších umělců, dirigenta Manfreda Honecka a klavíristu Rudolfa Buchbindera.

Bylo nás pět a dostalo se nám privilegia zúčastnit se live streamu prvního adventního koncertu České filharmonie s dirigenty Johnem Eliotem Gardinerem a Ondřejem Vrabcem, abychom mohli konečně zase napsat o živé hudbě. Myslím, že to bylo poprvé, co jsem vstupovala na koncert do setmělého Rudolfina provozním vchodem a procházela nezvykle tichými chodbami, kde svítilo jen nejnutnější osvětlení. Dvořákova síň se pro tu chvíli stala víc než kdy jindy chrámem umění a aby z její prázdnoty nebylo člověku smutno, pasovala jsem se na členku aristokratické rodiny, která jde na soukromou hudební produkci a je natolik „posh“, že u toho nebude ani tleskat.

Česká filharmonie ve spolupráci s Českou televizí uspořádá během čtyř adventních nedělí čtyři mimořádné koncerty. První český orchestr budou řídit dirigenti John Eliot Gardiner, Manfred Honeck, Petr Altrichter, Tomáš Netopil a Ondřej Vrabec. Sólové party zahrají s výjimkou rakouského klavíristy Rudolfa Buchbindera výlučně domácí umělci – Igor Ardašev, Jan Mráček, Ivan Vokáč, Josef Špaček, Stanislav Masaryk a Walter Hofbauer. Koncerty, které se z důvodu aktuální epidemické situace a platných vládních nařízení uskuteční za přísných hygienických opatření a bez publika v hledišti, živě vysílá Česká televize na programu ČT art vždy od 20.15 hodin, k zhlédnutí budou i na Facebooku České filharmonie a dalších partnerů. Moderátorem všech čtyř večerů je Marek Eben.

Česká filharmonie připravuje zahraje 17. listopadu bez posluchačů v hledišti Mou vlast Bedřicha Smetany. Koncert pro svobodu a demokracii pod taktovkou šéfdirigenta Semjona Byčkova odvysílá v přímém přenosu Česká televize na programu ČT art. Česká filharmonie tak zároveň připomene slavné provedení Rafaelem Kubelíkem v roce 1990 na Pražském jaru a na Staroměstském náměstí u příležitosti prvních svobodných voleb po sametové revoluci.

Poličský rodák by letos oslavil sto třicet let od svého narození. Festival pořádaný Nadací Bohuslava Martinů ve dnech 29. 11.–18. 12. oslaví toto výročí řadou komorních i orchestrálních koncertů. Vystoupí na nich klavírista Miroslav Sekera, houslista Bohuslav Matoušek nebo violoncellista Petr Nouzovský. Z komorních souborů se představí Smetanovo trio a Duo Bohémo, výherce loňského ročníku interpretační soutěže, která jako integrální součást festivalu proběhne i letos. Symfonické koncerty připravuje SOČR a Česká filharmonie. Provedena bude také světová premiéra skladby Miloše O. Štědroně, kterou nastuduje Kühnův smíšený sbor.

Jedním z lákavých programových titulů stávající sezony České filharmonie bylo uvedení  1. houslového koncertu a moll Dmitrije Šostakoviče v prvním říjnovém týdnu 2020. V Rudolfinu jej měla zahrát u nás dosud neznámá Karen Gomyo. Těšil jsem se o to víc, že k jejímu spojení s Českou filharmonií došlo příznačnou „náhodou“. Šéfdirigent Semjon Byčkov ji tento koncert slyšel hrát v USA a byl prý provedením tak uchvácen, že ji s tímto dílem, jež patří v houslové literatuře ke klíčovým, pozval do Prahy. Ve spojení s Dvořákovou 8. symfonií G dur to měl být údajně jeden z vrcholů sezony. Jenže covid-19 a nouzový stav způsobily, že 7. a 8. října zazněl jiný program. Provozně i stylově jednodušší. Místo Šostakoviče zazněl Mozartův Houslový koncert č. 3 G dur a místo Dvořáka Beethovenova 2. symfonie D dur. Sólistka a dirigent se neměnili.

Přestože covid kulturním aktivitám nijak zvlášť nepřeje, bylo Rudolfinum při zahajovacím koncertu 125. sezóny České filharmonie (23. září 2020) zaplněné více než obdivuhodně. Sólistou večera byl totiž Daniil Trifonov, jeden z nejslavnějších a nejosobitějších současných pianistů.