Mám to štěstí, že součástí mojí práce je poslouchat jejich hlasy. Nechávám se jimi inspirovat, potěšit nebo dojmout, probouzet z blbé nálady, učím se od nich, že v krásném zpěvu je kus řemesla, nesnadno pojmenovatelného kouzla i pravdivého postoje ke světu a sama k sobě. Teď, podruhé v letošním roce, musí ztichnout a já považuju za svou povinnost jim dát slovo aspoň tímto způsobem.

Předvelikonočním provedením Matoušových pašijí Johanna Sebastiana se uzavřela letošní sezona Collegia 1704 a Collegia vocale 1704. Letošní novinkou ovšem je, že naváže série koncertů, kde bude Collegium vocale 1704 samostatným protagonistou v dílech podstatně komornějších. A v repertoáru, který u nás neslýcháme často.

Šestnáctý titul volné a různorodé, cílevědomě budované supraphonské řady Hudba z Prahy 18. století (Music from Eighteenth-Century Prague) přináší poprvé hudbu Jana Zacha. Marek Štryncl nastudoval dvě skladby – uváděné a nahrávané Rekviem a v novodobé premiéře poprvé natočené Mariánské nešpory. Skladby z doby Zachova působení v Praze ještě před odchodem do Německa, tedy díla z přelomu 30. a 40. let 18. století. Napsal je ani ne třicetiletý hudebník, evidentně zručný a již plně orientovaný v dobových stylech. Requiem solemne je koncipováno náročněji a bohatěji, ve své závažnosti a květnatosti odkazuje spíše zpět k hudbě

Roku 1610 vydal Claudio Monteverdi v Benátkách tiskem sbírku duchovních skladeb dedikovanou papežovi Pavlu V. Sledoval tím jisté osobní cíle, které se sice nepodařilo naplnit, zato ale obohatil evropskou hudbu o tzv. Mariánské nešpory, skvost, který byl po zhruba 350 letech znovuobjeven a který navzdory všem změnám, jež lidstvo mezitím zažilo, promlouvá ke svým posluchačům stále překvapující silou. Tento impozantní, monumentální aspekt díla se stal také jedním z hlavních rysů interpretace Collegia 1704, které se téměř po roce s touto skladbou vrátilo do Prahy a pod vedením Václava Lukse ji provedlo 24. a 25. října 2016 v pražském Rudolfinu.

Kdysi jsem ještě coby děcko absolvoval zájezd po skandinávských zemích, při kterém jsme během jednoho týdne stihli prosvištět Dánsko, Švédsko, Finsko i Norsko. Nejvíc si pamatuji na cestu lodí ze Stokholmu do Helsinek. Pak si matně vzpomínám, že Kodaň je na rovině, ale možná to byl spíš Stokholm, že v Oslu pršelo a že v Helsinkách mají náměstí nad mořem s nádherným katolickým kostelem a podivuhodným pravoslavným chrámem.

Laskavý čtenář si podle předchozích reportáží zřejmě musel udělat dojem, že práce zpěváka či instrumentalisty barokního souboru se podobá luxusní dovolené na krásných místech Evropy i světa. Že na našich koncertních zájezdech vidíme krásná města, procházíme se po okolní přírodě, snídáme v luxusních hotelích a obědváme ve vybraných restauracích. A že si jen tu a tam odskočíme na koncertní pódium, abychom zde – poněkud unaveni dlouhým nicneděláním – s lehkostí zazpívali či zahráli pár skladeb, které známe téměř nazpaměť a pak se zase vrátili do dovolenkového režimu. Slovutný kritik pan Tomislav Volek nás dokonce

Letní slavnosti staré hudby mají svůj dětský prequel - Piccoli. Celodenní běh hudebně-výtvarných dílen se konal již potřetí (22. 5.) a pod názvem O létajícím lvu mu v souladu s festivalem „pro dospělé“ vévodilo téma Benátky. S barokní hudbou souznějící prostory Clam-Gallasova paláce zaplnil tanec, hra na nejrůznější hudební nástroje, divadlo a výtvarné tvoření. Vzduchem se linuly nejen krásné tóny, vůně dřeva,

Nový koncertní prostor a vstup do něj ověnčený výjimečnou hudbou, to je aktuální okamžik barokního orchestru Collegium 1704 a jeho sboru, souborů připomínajících si letos desáté výročí. Ve středu 21. října vstoupily do nové sezony ve spirituálním prostoru kostela sv. Anny - Pražské křižovatky provedením Mariánských nešpor Claudia Monteverdiho.

V dubnu proběhla v Praze převážná část festivalu Klementinum Baroque Evenings (28. 3.-3. 5., Capella Regia Praha a hosté), konaly se další koncerty 13. Festivalového cyklu souboru Musica Florea (15. 4.) a IX. Festivalového cyklu Ensemble Inégal (20. 4.), a pokračovaly Barokní podvečery Collegia Mariana (28. 3.). Klementinum Baroque Evenings propojily v kostele sv. Salvátora a Zrcadlové kapli známý repertoár s díly kdysi mimořádně populárními, dnes však téměř neprovozovanými. Jejich dramaturgie zahrnula jak Bachovy Janovy pašije (28. 3.) a Bachovy

Konec roku většinou bývá ve znamení opakovaně dávané Rybovy České mše vánoční “Hej, mistře”. Je to jedna z nejpůvabnějších pastorálních skladeb českého původu vůbec: za úvahu by ovšem stálo udělat v “rybovském” roce 2015 důkladnou inventuru skladatelova díla – i to málo, co z něj doposud bylo zpřístupněno, naznačuje, že by si zasluhovalo podstatně větší pozornost. Stejně jako lecos jiného z pozůstalosti autorů, působících v českých zemích. Nejzřejmějším důkazem tohoto tvrzení je uvedení Michnovy Loutny české Ensemblem...