Jubilejní 75. ročník festivalu Pražské jaro byl zahájen v pondělí 11. května. Letošní virtuální edici festivalu otevřela již tradičně Smetanova Má vlast, tentokrát ovšem v unikátním sestřihu jednotlivých symfonických básní uvedených v letech 1968–2017 pod taktovkou Karla Ančerla, Rafaela Kubelíka, Libora Peška (s Royal Liverpool Philharmonic), Jiřího Bělohlávka a Daniela Barenboima (s Vídeňskými filharmoniky). Vedle tohoto přenosu na ČT art uvedl týž den Český rozhlas Vltava záznam zahajovacího koncertu z roku 2009, kdy Symfonický orchestr Českého rozhlasu řídil polský dirigent Antoni Wit. V úterý pak odvysílal legendární zahajovací koncert z roku 1990, kdy v čele České filharmonie po více než čtyřiceti letech emigrace stanula zakladatelská osobnost Pražského jara, dirigent Rafael Kubelík.

Dlouhá léta považuji maďarské dirigenty, nebo alespoň dirigenty s maďarskými kořeny, za dvořákovské interprety z nejpovolanějších. Györgi (Georg) Széll (1897–1970), Antal Doráti (1906–1988) nebo Ferenc Fricsay (1914–1963) po sobě zanechali na koncertních pódiích a naštěstí i v rozhlasových archivech a nahrávacích studiích velmi hlubokou dvořákovskou stopu. Platí to rovněž o současnosti, sourozence Ádáma a Ivána Fischerovy nevyjímaje. Zvláště Iván Fischer zdědil po svých maďarských předchůdcích s taktovkou nepřeslechnutelné nadání k interpretaci Dvořákova díla, jemuž se věnuje soustavně a cílevědomě nejpozději od poloviny osmdesátých let, kdy společně s klavíristou Zoltánem Kocsisem založil Budapešťský festivalový orchestr (1983), podle časopisu Gramophone jeden z desítky nejlepších světových orchestrů (2009). Fischer má v repertoáru nejen trojici skladatelových vrcholných symfonií, houslový a Violoncellový koncert h moll nebo Slovanské tance, ale i méně frekventovaná díla (Legendy, Symfonické variace, Svita A dur ad.), nemluvě o nastudování Requiem a Rusalky (2014). Fischerovo CD se studiovou nahrávkou Legend, smyčcového Nokturna H dur, Pražských valčíků a Maličkostí (Philips 1999) považuji za jedno z nejlepších dvořákovských alb posledních desetiletí vůbec, a tak jsem si nemohl nechat ujít Fischerovo letošní dvořákovsko-beethovenovské rezidenční hostování ve Vídni ve dnech 2. – 3. 12. 2018, kdy se k dirigentovu Budapešťskému festivalovému orchestru v prvních třech Beethovenových klavírních koncertech připojil maďarský klavírista s londýnským domicilem, naštěstí také u nás dobře známý sir András Schiff. Světoběžníci a generační vrstevníci Fischer (1951) a Schiff (1953) připravili vídeňskému publiku na prahu adventu 2018 učiněné hudební hody, které zaplnily Velký sál Vídeňského hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni nedočkavým a nadšeným publikem.

Pátá největší a nejlepší ze světových symfonií. Taková je Mahlerova Druhá podle ankety, kterou uspořádal časopis BBC Music Magazine mezi dirigenty. Autograf skladby byl předloni prodán v londýnské dražbě za čtyři a půl milionu liber, za nejvyšší částku vydanou kdy za hudební rukopis. Není divu, navíc při vědomí působivosti a velikosti sdělovaného uměleckého poselství, že provedení tohoto monumentálního devadesátiminutového vokálně-instrumentálního díla vzbuzuje pozornost a očekávání.

V dokonalém souznění se publiku Pražského jara (29.5.) představila jedna z největších osobností klavírní hry Maria João Pires a vynikající Budapešťský festivalový orchestr, který už třicet let vede dirigent a zakladatel tohoto tělesa Iván Fischer.

„Těžko hledám klavíristu s lépe zvládnutým stylem hry Chopinových skladeb. Maria João Pires uchopuje jeho hudbu s filigránskou zručností, ale její tón je zároveň přemýšlivý, vážný, jakoby zatěžkaný a plný emocionální hloubky.“

Institucí, které jsou vzletně označovány jako národní stříbro či poklad, je pěkná řádka. Některé zrcadlí sluneční paprsky, jiné jsou zašlé, ale všechny se snaží mít co nejvíce lesku. Pražské jaro, festival s rozpočtem více než 80 milionů korun, jakkoliv je počítání ošidné, připravilo pro rok 2015 v některých parametrech hodně naleštěný sedmdesátý ročník. Na hlubší úvahu bude ještě hodně času, v posledním měsíci 2014 mi dovolte jen letmou glosu.

Program jubilejního 70. ročníku festivalu Pražské jaro přináší 45 koncertů se širokým dramaturgickým rozpětím – od hostování velkých zahraničních symfonických orchestrů, přes koncerty komorní hudby, až po specifické projekty přinášející premiéry nových děl či hudbu starších epoch v autentické interpretaci. V květnu do Prahy na pozvání Pražského jara zavítá mimořádně silná sestava zahraničních symfonických orchestrů v čele se svými šéfdirigenty – Petrohradská filharmonie s Jurijem Těmirkanovem...