Svět opery - časopis harmonie

138. sezona Opery Národního divadla zahajuje sérii „nežádoucí hudby“

„Program tří historických operních budov Národního divadla si klade za cíl dát každé scéně zřetelný profil. Historická budova je domovem hrdé české operní tradice a měla by zůstat národním svatostánkem určeným pro širokou veřejnost. V první sezoně zde uvedeme nová nastudování Janáčkovy Káti Kabanové a Smetanovy Prodané nevěsty. Stavovské divadlo je neodmyslitelně spjato s Mozartem, a proto zde budeme v nadcházejících letech uvádět výhradně jeho opery počínaje prvním titulem v „Da Ponteho sérii“, Donem Giovanni. Na scénu Státní opery navrátíme velkou operu 19. století, ale společně objevíme i skvosty první poloviny dvacátého století,“ shrnuje plán operní sezony 2020/2021 umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery Per Boye Hansen.

Lolita anebo příběh zoufalství

Ruský spisovatel Vladimir Nabokov měl k hudbě komplikovaný vztah. Podle svých vlastních slov pro ni neměl „ten správný sluch“ a některé druhy hudby mu vyloženě vadily (navzdory tomu se jeho syn stal operním pěvcem). Také nebyl příznivcem adaptací literárních děl, alespoň těch vlastních, protože z nich cítil nebezpečí rozmělnění jazykových a myšlenkových jemností, na jejichž propracovanosti si zakládal. Na filmové zpracování svého románu Lolita režisérem Stanleym Kubrickem přistoupil jen proto, že v Kubrickovi viděl tvůrce stejně perfekcionistického a posedlého detaily, jako byl on sám. Navzdory tomu se Nabokovovo nejslavnější dílo dočkalo ještě druhého filmového zpracování, několika divadelních úprav i verze muzikálové. Žádné z těchto zpracování s výjimkou toho Kubrickova nebylo příliš úspěšné komerčně, ani pokud jde o kritické přijetí. Román Lolita, vydaný poprvé v roce 1955, je skutečně těžkým oříškem. V podstatě jednoduchá zápletka, o které něco tuší i to, kdo knihu nečetli, a z níž se zrodil termín „lolita“ coby označení nedospělé dívky viděné jako sexuální objekt, je předložena ve spletitém textu plném jazykových fines, slovních hrátek, více či méně skrytých odkazů a pohrávání si se vztahem mezi čtenářem a vypravěčem.  Přesto, či právě proto láká kniha další umělce, aby se ji pokusili zkrotit.

Bezcílná plavba Tristana a Isoldy

10. říjen 2016 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Bezcílná plavba Tristana a Isoldy

V uplynulých letech Metropolitní opera v New Yorku přinášela prostřednictvím přímých přenosů inscenace čerpající z tamní tradice uvádění operních děl zpravidla v interpretačně nekomplikovaném, konvenčním scénickém provedení. Připomeňme třeba nedávné Mistry pěvce Norimberské s městskou ulicí a hradbami vybudovanými v detailu vhodném spíš pro filmové plátno než divadelní jeviště. O to větší očekávání vyvolával plakát na Wagnerova Tristana a Isoldu, který lákal na zahajovací přenos sezóny 2016/2017 kombinací současných kostýmů, tajemné stříbrné masky a magického zatmění slunce na temném nebi.

Elektra ve Státní opeře jako pokus o sebepoznání

Poslední premiérou před rekonstrukcí Státní opery bude 10. a 14. června 2016 inscenace Elektry skladatele Richarda Strausse v hudebním nastudování dirigenta Rolanda Böera, v režii Keitha Warnera a v titulní roli se Susan Bullock, která v roli Elektry debutovala v Metropolitní opeře v New Yorku před šesti lety. Nyní se představí pětkrát v červnu v Praze v nové inscenaci v koprodukci se San Francisco Opera a Badisches Staatstheater Karlsruhe.

Norma ve Státní opeře: ovace ve stoje i bučení

Premiéra Belliniho Normy v pražské Státní opeře 2. října 2015 se nesla ve znamení bouřlivého nadšení i tvrdého odporu z řad posluchačů a diváků: po konci představení totiž publikum poctilo zpěváky potleskem ve stoje, zatímco režisér a scénograf byli dlouze a důrazně vybučeni. A dost možná, že tato ostrá polarita ve své křiklavé názornosti dobře ukazuje, kde leží v současné české operní produkci zakopán pes.

Norma ve Státní opeře - velká role pro Marii Fajtovou plus trojitý český debut

Již tento pátek 2. října a v neděli 4. října 2015 uvede Státní opera premiéry inscenace Belliniho Normy, která spojuje mezinárodní inscenační tým a obsazení českými sólisty. V titulní roli se představí Marie Fajtová, v roli Polliona Aleš Briscein a Adalgisou bude Jana Horáková Levicová. Hudebního nastudování se ujal italský dirigent Enrico Dovico, pro nějž je Norma oslavou dvaceti let spolupráce se Státní operou, režisérem inscenace je mladý japonský režisér Tomo Sugao,

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.