V neděli 21. května proběhl v pražském Rudolfinu další ze stěžejních koncertů MHF Pražské jaro. Rezidenční umělec letošního festivalu, francouzský violista Antoine Tamestit (mimochodem letos i ve funkci předsedy poroty prvního ročníku Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro v oboru viola) při svém posledním ze svých tří koncertních vystoupení tentokrát spojil své výjimečné umění s německou houslovou virtuoskou Isabelle Faust, s níž tvoří již několik let ustálené duo. Nedělní koncert těchto dvou hvězd současného interpretačního nebe z děl Monsieura de Sainte-Colombe, W. A. Mozarta, G. Kurtága a B. Martinů byl skutečně netradičním a výjimečným komorním zážitkem.

Antoine Tamestit, 1979, mi připadá jako nenápadný demiurg mezi violovým vesmírem a pozemšťany. Každé jeho rezidenční vystoupení na letošním festivalu Pražské jaro bylo něčím nezapomenutelné. Bylo tomu tak i na recitálu 20. května ve Dvořákově síni Rudolfina, kdy byl jeho partnerem báječný klavírista Cédric Thiberghien, 1975 (s Jiřím Bělohlávkem a BBC Symphony kdysi nahrál Brahmsův První koncert; je uměleckým partnerem i Aliny Ibragimovy a Stéphana Degouta).

S francouzským violistou Antoinem Tamestitem jsme se setkali k rozhovoru na konci zimy. Tohoto umělce lze bez nadsázky označit za mistra svého oboru, který patří mezi nejžádanější violisty naší doby.

Vážnohudební nebe je plné hvězd a hvězdiček, nov a supernov, star a superstar, učesaných i neučesaných, oblečených i neoblečených, laskavý čtenář si sám doplní. Jednou z těchto superhvězd by měl být podle zahraničních recenzentů a promotérů i finský dirigent Klaus Mäkelä, který si v rámci mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro odbyl ve středu 17. 5. 2023 svůj český debut, a to na podiu Dvořákovy síně Rudolfina ve společnosti České filharmonie a francouzského violisty Antoine Tamestita, rezidenčního umělce letošního ročníku Pražského jara.

Dramaturgie koncertu pro Maestra Claudia Abbada v rámci festivalu Wien Modern byla v letošním roce sestavena výhradně z děl Sofie Gubaiduliny, pro mě osobně největší skladatelky století. O rok dříve uspořádal vídeňský Konzerthaus pod názvem „Portrét Sofie Gubajduliny“ třídenní přehlídku z jejího díla za osobní účasti skladatelky. Doufám, že posluchači nejen ve Vídni, ale i v Čechách budou mít příležitost seznámit se s uměním této mimořádné skladatelky častěji.

Na svém abonentním koncertě C2 uvedla Česká filharmonie skladby Steva Reicha, Bély Bartóka a Ludwiga van Beethovena. Sólistou byl francouzský violista Anotine Tamestit.

Česká filharmonie pod vedením šéfdirigenta a hudebního ředitele Semjona Byčkova v nadcházející sezoně završí Čajkovského projekt vydáním souborného CD boxu a rezidencemi v Praze, Tokiu, Vídni a Paříži. Orchestr s šéfdirigentem dále vystoupí na BBC Proms v Londýně a s Jakubem Hrůšou uvede v Praze i Hamburku Janáčkovu Káťu Kabanovou. V české premiéře zazní skladby Detleva Glanerta či Luciana Beria, ve světové premiéře díla Jiřího Temla, Jaroslava Krčka a dalších autorů. Beethovenovo výročí si Česká filharmonie připomene uvedením všech skladatelových symfonií a klavírních koncertů. Novými uměleckými partnery prvního českého orchestru se stanou londýnská Royal Academy of Music a čínský Nanking.

Jednou z linií letošního festivalu Dvořákova Praha je (a doufám, že bude, třeba s jiným dramaturgem, i v dalších letech)  komorní řada. Ne že by se v minulých letech komorní hudbě nevěnovala, ale letos poprvé měla koncepci a svého, řečeno festivalem, kurátora. Byl jím violoncellista Jiří Bárta. Již při oznámení jeho jména se zdálo jako více než pravděpodobné, že se pokusí realizovat v Praze koncept tvůrčí dílny, jak jej několik let velmi úspěšně realizuje v rámci svého festivalu v Kutné Hoře. Skutečně se o to pokusil, i když jen zčásti...

Komorní orchestr Vídeň–Berlín, jedinečný ansámbl složený z elitních hráčů Berlínské a Vídeňské filharmonie, zavítá již zítra na festival Dvořákova Praha. Berlínští a Vídeňští filharmonikové jsou dva orchestry s kořeny sahajícími do 19. století, které dlouhá léta soupeří o pozici nejlepšího evropského hudebního tělesa. Výjimečné umělecké prolnutí hudebníci dokážou na dílech Antonína Dvořáka - Serenáda pro smyčce E dur, a Sinfonia concertante pro housle, violu a orchestr Es dur a Divertimento D dur Wolfganga Amadea Mozarta.