Verdiho Otello je jistě psychodrama. Nová inscenace mnichovské Bavorské státní opery to ale zdůrazňuje tak urputně a polopaticky, že psychodrama naopak potlačuje. Režisérka Amélie Niermeyer se rozhodla koncentrovat toliko na psychologii hrdinů, zvláště Desdemony, a posunout dílo někam do světa realistických činoher konce 19. století. Problém je, že opera není a nemůže být realistické drama od Ibsena či Strindberga. Zvlášť ne Verdiho Otello. S operním stylizovaným jazykem se musí umět zacházet, a ne každý to umí tak, jak to třeba kdysi předvedl Willy Decker na La traviatě.

Velikonoční festival v Salzburgu má několik atributů, o kterých lze hovořit jako o nezaměnitelných. Prvním z nich je Velký festivalový dům, jehož obrovitý prostor, akustické vlastnosti a poloha v jednom z nejkrásnějších a nejhudebnějších měst celé Evropy  mají neopakovatelné kouzlo, a jsou tak ideálním místem pro setkání umělců té nejvyšší možné úrovně. Míním tím členy orchestru Staatskapelle Dresden, jež lze jako celek považovat za druhý pilíř zdejší každoročně se konající události. Jakkoliv nelze zpochybnit fakt, že třetím zásadním elementem je německý dirigent Christian Thielemann, jehož jakákoliv umělecká vyjádření, ať už symfonická či operní, oslňují posluchače tím nejzářivějším světlem.

Březnové dění v Bavorské státní opeře v Mnichově bylo ve znamení premiéry Maškarního plesu. Sešel se zde interpretační tým, od kterého se očekávala nejvyšší kvalita. Ta byla beze zbytku potvrzena a není možné vyslovit nejmenší pochybnost o tom, zda se tu Giuseppe Verdi dočkal dokonalého provedení díla. To je sice v jakémsi stínu za „slavnějšími kusy“, jakými jsou La Traviata, Rigoletto či

Kdo zavítá na každoročně pořádaný letní operní festival do Mnichova, těžko může být zklamán. Orchestr Bavorské státní opery nejeví známky jakýchkoliv slabin v jakémkoliv repertoáru a očekávání jsou rok co rok veliká. Rok co rok jsou též splněná a mohou-li se opřít o událost, jakou bylo poslední životní vystoupení Waltraud Meier v roli Isoldy, težko se smiřujeme se skutečností, že poslední skutečně bylo. Úspěch to byl obrovský, ohlas u publika ještě mimořádnější. Výkon plný herecké inteligence a vokální perfekce gradoval až do závěrečného

Vyhlášení nominací na prestižní ocenění The International Opera Awards přineslo příjemné překvapení pro příznivce české hudby. V kategorii Znovuobjevené dílo bylo nominováno koncertní provedení opery Bouhslava Martinů Čím lidé žijí. "Nominací jsem byl překvapen. Neměl jsem tušení, že se mezinárodní komise o našem počinu dozvěděla. S napětím budu očekávat, zda se nám podaří dosáhnout na ocenění, ale už samotný fakt, že jsme byli vybráni mezi nejlepší projekty roku 2014, nám v České filharmonii udělal velkou radost," uvedl šéfdirigent České