Ačkoliv oficiálním zahajovacím koncertem se má stát až večer s Jakubem Józefem Orlińskim a hudebním tělesem Ensemble Matheus, připravili organizátoři Lednicko-valtického hudebního festivalu pro své návštěvníky ještě mimořádný festivalový prolog. Na rozdíl od všech následujících koncertů, které posluchače čekají v rozmezí 2. až 16. října se však úvodní večer neodehrával v Lednicko-valtickém areálu, ale v Lichtenštejnském zahradním paláci ve Vídni. Současně tak měli návštěvníci možnost prohlédnout si veřejnosti jinak nepřístupnou soukromou uměleckou sbírku, která zahrnuje vzácná díla Lucase Cranacha St., Raffaela, Petera Paula Rubense, van Dycka, Rembrandta, Franse Halse a mnoha dalších. Program přinesl díla Antonia Vivaldiho a Johanna Melchiora Pichlera v interpretaci Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704 pod vedením dirigenta Václava Lukse. Sólově vystoupili sopranistky Tereza Zimková, Helena Hozová, Kamila Zbořilová, altistka Aneta Petrasová, tenorista Tomáš Lajtkep a basista Michał Dembiński.

Letní festivalovou scénou v Olomouci letos opět rezonuje barokní a klasicistní hudba, a to hned v rámci dvou paralelně probíhajících slavností. Bohatý pořad s vůní dalekých cest po různých kontinentech nabízejí již podeváté Olomoucké barokní slavnosti, v jejichž avizovaném programu si na své přijdou jak příznivci instrumentální, tak vokální hudby.

Mám to štěstí, že součástí mojí práce je poslouchat jejich hlasy. Nechávám se jimi inspirovat, potěšit nebo dojmout, probouzet z blbé nálady, učím se od nich, že v krásném zpěvu je kus řemesla, nesnadno pojmenovatelného kouzla i pravdivého postoje ke světu a sama k sobě. Teď, podruhé v letošním roce, musí ztichnout a já považuju za svou povinnost jim dát slovo aspoň tímto způsobem.

Březen nabídl pražským zájemcům o starou hudbu celou řadu koncertů. Neměla jsem možnost navštívit všechny; zmíním se tedy jen o několika projektech  - “malých” (ale významných) i velkých.

Historická hudba pro postní dobu je ztišená, soustředěná a závažná. Šestý koncert sezony barokního orchestru Collegium 1704 byl z takové hudby sestaven výhradně, a měl proto jedinečnou atmosféru. Navíc ho ozdobil skvělý host, basista Jan Martiník.

Poslední dny roku 2016 přinesly na domácí scéně staré hudby několik mimořádných zážitků: čtyři koncerty Collegia 1704 (Rudolfinum, 20. a 21. 12.; kostel sv. Šimona a Judy, 31. 12. – jeden program, opakovaný dvakrát za sebou) a vánoční koncert Collegia Mariana (kostel sv. Šimona a Judy, 29. 12.). Collegium Marianum tentokrát zvolilo ne zcela obvyklou dramaturgii - konfrontaci tvorby dvou skladatelů, z nichž první byl za největšího hudebníka německy hovořících zemí pokládán během svého života, zatímco druhý si všobecné uznání získal až v první polovině 19. století a později: Georga Philippa Telemanna a Johanna Sebastiana Bacha. Z

To, co se před dvěma desítkami let mohlo zdát téměř nemožné, patří dnes k všednodennosti domácího hudebního života: v oboru historicky poučené interpretace patří tato země k velmocím. Až potud, že zdejší specialisté se cizí “hudební jazyky” nejen dokážou naučit, nýbrž jimi i dokonale idiomaticky promlouvat. Velmi dobře se tato skutečnost dá demonstrovat na Collegiu 1704, které v únoru uvedlo

Konec předchozího roku nabídl na scéně staré hudby zajímavosti i překvapení. Collegium 1704 připravilo pro jeho poslední dny dva koncerty (Rudolfinum 15. 12., kostel sv. Anny 31.12.), Collegium Marianum koncert jeden (kostel sv. Šimona a Judy, 28. 12.); všechny tři charakterově výrazně odlišné. Pohled Collegia Mariana na adventní a vánoční čas byl v souladu s lyrickým naturelem souboru: na pořadu

Švédská mezzosopranistka Ann Hallenberg, titulní tvář prosincové HARMONIE, bude hlavním hostem Vánočního koncertu Collegia 1704, na němž zazní dvě díla napsaná jako reakce na nejničivější evropská zemětřesení 18. století - oratorium Die Donnerode G. Ph. Telemanna a mariánská kantáta Donna, che in ciel G. F. Händela.